Na nejvýchodnějším cípu Austrálie, v letovisku Byron Bay, jsou krásné pláže, divoké útesy, spousta surfařů a čilý ruch ve dne i v noci. Půjčila jsem si prkno a snažila se vniknout do tajů surfingu. Šlo to ztěžka, mnohokrát jsem skončila nosem na dně, v písku, bičována vlnami. Při jednom z mnohých pokusů jsem skončila nosem na dně, v písku, bičována vlnami. Když jsem se zadívala na svou levou ruku, bylo mi divné, že ji mám omotanou modrými silonovými vlákny. To je nesmysl, napadlo mě, kdo by ztratil v moři silonové nitě, a ještě modré! Za chvilku mě začala ruka nesnesitelně pálit. To už mi došlo: jsou to žahavá vlákna medúzy. Vzpomněla jsem si na varovné cedule a pláže obehnané ochrannými sítěmi na severu, v Queenslandu. Vyběhla jsem z moře a začala shánět ocet. Nikdo samozřejmě na pláži ocet neměl. Běžela jsem tedy do nejbližšího kiosku a ukázala pánovi červenou, nateklou ruku. Okamžitě věděl, kolik uhodilo, a nalil mi do kelímku ocet, ani nechtěl zaplatit. Byla jsem mu moc vděčná. Myslela jsem si, že si už nezaplavu, ruka byla jako v ohni. Asi půl hodiny jsem ruku máchala v octové vodě, až horkost pomalu ustupovala. Druhý den ráno jsem viděla na pláži spoustu bezbarvých, slizkých klobouků těchto nebezpečných živočichů. Ještě čtrnáct dní mi zůstaly na ruce červené stopy jako po žhavém drátu. Nekoupejte se proto v období od října do ledna na nechráněných plážích východního pobřeží Austrálie. Pozor na medúzy!
27. října 2000
