Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Sella Ronda, mekka bikerů. Kde už se jen modlíte, abyste to dali...

aktualizováno 
Skoro 60 km přes čtyři průsmyky do výšky až 2 200 metrů s převýšením tam a zpátky 4 000 m. Sellaronda Bike Day patří k největším cyklo událostem Evropy. Na větší část dne uzavřou kolem masivu Gruppo Sella silnice pro auta a po okruhu, tak slavném mezi lyžaři, vyráží na 22 tisíc cyklistů.

Kousek pod průsmykem | foto: Petr Pravda, iDNES.cz

Jedeme. Šlapeme. Funíme, hekáme, šustíme, ploužíme se, pinožíme. A i když jsme se děsně těšili a hrozně nás to baví, brzy se začneme modlit, aby už byl konec.

Na prvních kilometrech jsou nás zprvu desítky, brzy stovky, pak tisíce. Je to magořina, ale úžasná. Tlačit se s tisícovkami dalších cyklistů zdánlivě nedává smysl. Ale takový cyklomejdan jednou za rok, to je fakt něco.

„Scusa“ (promiň), sem tam někdo křikne, aby si uvolnil cestu. Někomu to skřípe až běda, jinému vrčí elektromotor. Do nebe trčí rozeklaná a zubatá skaliska Dolomit. Nechávám za sebou startovací vesničku La Villa v Alta Badii a vrcholky Sas dla Crucs a Piz dles Cunturines. Přede mnou se vzpínají Pizes de Cir a Piz Boé. Že ta jména jsou málo italská a ještě méně německá? Bingo! Tady se mluví hlavně ladinsky. Prastarou románskou řečí, která v Jižním Tyrolsku znovu získává oblibu i mezi mladými.

Fotogalerie

Ale teď není čas koukat po cedulích, natož po horách. Mám tu práci. Je zima. Naštěstí nesněží jako včera a stoupání brzy zahřeje. Kopec má sklon asi 5 %, to by šlo. Ovšem bude hůř.

Po šesti kilometrech v Corvaře se napojuji na silniční okruh Sella Ronda. Provoz kol houstne. Zírám kolem sebe: Kuota, Orbea, Fondriest, De Rosa, Wilier, Bianchi, Pinarello, Chipollini. Kdepak jména hor, to jsou značky bicyklů, na kterých si to šinou z 80 % Italové. Krásně naleštěné hliníky a karbony v nejúžasnějších barevných kombinacích. A taky za neuvěřitelné ceny.

Dědek na Wilieru, můj tahoun

Kromě toho, že spolu jedou dvojice, trojice i celé týmy kamarádů ve stejných dresech, tvoří se první náhodné formace. Mě pomalu předjíždí dědek na karbonovém Wilieru. Seschlý, šlachovitý, hrbatý, zarputilý, něco mezi 50 a 70 lety. Asi bývalý závodník. To bude můj muž pro osmikilometrový výšlap na první průsmyk Passo Gardena. Nenechá se vybláznit, takhle pofrčí až do konce. Šance pro mě, jdu mu do háku. Šlapeme strojově, zatáčka za zatáčkou. A předjíždíme většinu ostatních. Jako Contador s Nibalim. Dva staří mazáci.

Držím se dědka, tempo mi sedí. V nedalekém Colfoscu to však i ostatní rozjíždějí. A zjevují se první baby. Na silničkách, horácích, crossech, elektrokolech, tlusté, tenké, staré, mladé a všechny krásně voní. Některé vyšvihané jak Sáblíková, ty jedou jak z praku. Elegantní cůpky prostrčené dírami v helmách jim tancují jako ocasy koní.

„Hele, jedeš, nebo čumíš?“ Serpentina číslo 12, 13, 14, 15 a Passo Gardena pořád v nedohlednu. Jen pekelná horolezecká stěna Mur del Pisciadú se neustále zvětšuje. Předjíždím dědka, abych ho chvíli táhl a zaobírám se tou neuvěřitelnou alpskou cyklokulturou.

Kolo si klidně vezměte na pokoj

Kousek pod průsmykem

Alta Badia

Passo Sella

Alta Badia

Pro našince div světa. V celé velké oblasti v neděli hermeticky zavřou na sedm hodin páteřní silnice pro auta. Na festival se sjede 22 tisíc aktivních účastníků a k nim je třeba připočítat další tisíce doprovodu. V hotelu La Majun v La Ville sympatická majitelka při příjezdu rovnou doporučuje, abych si vzal kolo na pokoj. „Nabízíme to všem, u nás je to samozřejmost. Nechte si ho v pokoji, nebo dejte na balkon, prostě jak potřebujete“. Trochu nezvyk oproti našim poměrům. Už se vidím, jak cpu kolo do výtahu českého hotelu.

V nejbližší serpentině proti stěně Mur del Pisciadú na mžik zastavuji, fotím hory i cyklistického hada, který se kroutí dolů do Corvary. Dědek mi ujíždí. Najednou začíná nepříjemně foukat studený vítr a podél silnice se shlukují cyklisti. Konečně, po 14 kilometrech nepřetržitého stoupání je tu Passo Gardena (2 119 m). Zima, cedule, pár horských hotelů, stovky lidí, stánky s občerstvením, suvenýry a binec. A selfíčka!

Uplatňuji tady svoji oblíbenou taktiku: občerstvovačka není k občerstvení, ale k získání náskoku na ostatní. Rychle dvě fotky, lok čaje a znovu do sedla. Sotva naskočím, málem spadnu. Průsmyk je tak zacpaný koly, že se nedá normálně projet. „Klídek, nezávoď!“ Propletu se davem a konečně vyrážím na první zatěžkávací zkoušku pevnosti kola a sjezdových dovedností.

Nejedeme v žádném balíku, o to je to horší. Každý se řítí jinak, jinou rychlostí, jinou stopou, tak bacha na to. Od prvních metrů se to ďábelsky rozjíždí na 60 - 70 km/h. Tři, čtyři vteřiny a už intenzivně brzdím do serpentiny, abych nepřeletěl přes svodidla. Kolo jde do zatáčky jak stíhačka, ale na trochu nerovných úsecích ve vysoké rychlosti nepříjemně vibruje. Naštěstí kotoučovky, nedávný vynález na silničním kole, brzdí výborně.

Paulo a Giuseppe od Mantovy

Za chviličku jsem dole, promrzlý na kost. Zprava od Plan De Gralba se připojují další stovky cyklistů a křižovatka, kde začíná druhé stoupání, se špuntuje.

A za špuntem začíná pětikilometrové stoupání na Passo Sella do výšky 2 230 metrů. Zatímco se napravo zvedá majestátní vrchol Sassolungo, dostihují mě dva italští kluci, Paulo a Giuseppe. Připadám si jako VIP, když obdivují můj testovací Specialized S-Works Tarmac, na kterém za pár dní pojede Tour de France Alberto Contador, Roman Kreuziger a možná i Zdeněk Štybar. Začíná typická cyklo-anglo-italská konverzace. Kdo by poslouchal, nevěřil by, že si rozumíme.

„Salve! Jak ti to kolo jede? Je hezký.“
„Fantastico, je to fakt raketa.“
„Si, si. No to si myslím. A co ty freno a disco?“
Cože?“
„No ty kotoučovky? Funguje to?“
„Aha, jo dobrý, musíš brzdit jinak, ale rychle si zvykneš. Odkud jste?“
„Kousek od Mantovy a ty?“
„Republica Checa, Praga.“
„Bene, bene, ciao!“

Jdu za kluky do háku, ale uvařil bych se, a tak si slovy profíků Tour de France brzy „vystupuji z vláčku“ a držím své tempo. Tento kopec mi nějak odsýpá, za chvilku jsem v průsmyku. Je tu podobný mumraj jako na Passo Gardena. Jen ještě o něco více lidí. Opakuji scénář, nechávám se rychle vyfotit německým borcem s cedulí Passo Sella a láduji se energetickou tyčinkou.

Passo Sella

Alta Badia

Passo Pordoi

Alta Badia

Sjezd mi jde trošku lépe, bleskově se rozhlížím po Dolomitech, zvykám si na vibrace a hlídám si, abych to někde nepoložil. Padám o 400 výškových metrů níže a z 1 818 metrů jdu na nejtěžší a nejvyšší průsmyk na trase: Passo Pordoi (2 241 m). S dalšími stovkami cyklistů, kteří proudí z nedalekého Canazei, provoz ještě více houstne.

Passo Pordoi dá zabrat

Pordoi je fakt kopec, zvlášť po dvou průsmycích. Šest kilometrů dřiny. Už to začínám v nohou cítit a mám co dělat, abych moc nepolevil v tempu. Předjíždím dva vozíčkáře na handbiku a obdivuji, jak to dávají. Stejně jako rodiče, kteří za sebou do kopce vlečou ratolesti ve vozíčkách. Děsně se to vleče. Až najednou je tu vrchol s ponurou mohylou německého vojenského hřbitova z první světové a kabinkou na vrchol Sass Pordoi.

Sellaronda Bike Day

Není to závod, ale volná cyklo jízda kolem masivu Sella, která se v oblasti pořádá dvakrát do roka - v červnu a v září. Silnice jsou na většinu dne uzavřeny. Je jedno, odkud cyklista vyrazí a kde skončí, ale většina účastníků se snaží objet celou Sella Rondu přes čtyři průsmyky podobně jako v zimě na lyžích. Hlavní starty jsou v Canazei, v Arabbě, v Corvaře a v Gardeně.

Dojídám tyčinku, a i když mě čeká ještě jeden průsmyk, už vím, že to dám. Ale bacha na další serpentiny pod nejvyšší horou masivu Sella Piz Boé (3 152 m). Osmikilometrový sjezd do Arabby má převýšení přes 600 metrů a dokáže unavit.

Dole v Arabbě pod slavnou Marmoladou už vládne skutečný festival. Neuvěřitelný mumraj lidí a kol, muzika. Skupinky cyklistů si dávají pauzu, postávají a posedávají v kavárnách a zahrádkách.

Sbohem Arabbo, jsi krásná, báječná, zábavná a už se na tebe těším v zimě. Ale teď musím dokončit misi. Zbývá poslední průsmyk Passo Campolongo, nejkratší a nejnižší (jen tři kilometry a 1 850 m). Zdolám ho, i kdybych měl kolo nahoru vytlačit. Ale to nemusím, předtucha cíle pohání vpřed. Nahoře v průsmyku opouštím Benátsko a znovu vjíždím do Alta Badie v Jižním Tyrolsku.

Zbývá krásný dvanáctikilometrový sjezd přes Corvaru do La Villy. Jde to jako po másle. Před hotelem mi pak paní domácí udělá fotku a je konec. Těsně pod tři a půl hodiny. „Ty vo..e, už jsi nevěřil, že to ještě někdy dáš, co?“ Zamáčknu slzu, setřu pot a jdu smýt pod sprchu prach Dolomit.

Autor:




Nejčtenější

Jiří Zindulka (vlevo) se synem
Chorvatsko na jachtě. Je to skoro jako na Slapech, říká český kapitán

Nechcete v létě jen tak ležet na pláži? Pronajměte si plachetnici! Dovolená na jachtě nemusí být jen pro milionáře, každý rok takto vyrážejí na moře tisíce...  celý článek

V Kerkyře na Korfu je nejmenší přistávací ranvej v jižní Evropě
VIDEO: Káva a letadla nad hlavou. Provoz na nejkratším letišti Evropy

Na Korfu je nejmenší přistávací ranvej v jižní Evropě. Piloti musí mít speciální výcvik, neboť z jedné strany je moře a z druhé nejvyšší hora Korfu...  celý článek

Ilustrační snímek
Roaming končí. Kolik budu platit s předplacenkou nebo tarifem?

Již necelý měsíc zbývá do zlomového okamžiku ve využívání mobilních služeb na území států Evropské unie, všichni operátoři v EU se totiž budou muset začít...  celý článek

Švédsko a Airbnb
Ubytování zdarma, svoboda pohybu. Švédsko nabízí svoji zemi na Airbnb

Oficiální organizace na podporu cestovního ruchu ve Švédsku nabízí ve spolupráci s Airbnb lidem z celého světa doslova celou zemi. Turisté si tak nemusí ve...  celý článek

„Žlutá“ vyhlídka z Šediny na Berkovský vrch s hradem Starý Berštejn (vlevo...
Nejkrásnější sopky Kokořínska. Kouzelný výlet, který dá zabrat

Symbolem Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko jsou pískovcové rokle, skalní pokličky a labyrinty. V severní části území však narazíte i na parádní kopce...  celý článek

Další z rubriky

Člověk se na fat biku pod alpským sluncem rychle zpotí, takže bundu spíš...
Ahoj běžkaři, jak se máte? Otestovali jsme pořádné kolo do hor

Nejen sjezdovky, nejen běžky. Na sněhu se můžete pořádně vyřádit i jinak – na kole zvaném fat bike. V rakouském Ramsau jsme vyzkoušeli na vlastní kůži hit...  celý článek

Opravárenská sada s knoty Sahmurai Sword pro bezdušové pláště
Saganovo kolo, super zvonek, grafen... Zajímavosti veletrhu For Bikes

Na osmém ročníku největšího cyklistického veletrhu ve střední Evropě se letos sešla spousta novinek a zajímavostí. Vybrali jsme pro vás z pražské akce několik...  celý článek

S helmou nebo bez?
Test cyklistických helem od ADACU. Nejdražší neznamená nejvíce bezpečná

Cyklistická sezona je v plném proudu a s ní i pády, boule, odřená kolena. Helma je dnes nezbytným bezpečnostním prvkem pro jízdu na bicyklu. Pro mladší...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.