Tipy na vánoční trhy v Seiffenu i na hradech kousek od hranic

Do saského Seiffenu už najíždějí autobusy s tisícovkami turistů. Jedou sem kvůli sváteční kráse a kvůli nákupům proslavených dřevěných hraček a ozdob.

Titulem hlavní vánoční město se v Německu honosí kdejaká metropole. Z nějakého důvodu se jím na webech vytahuje Hamburk, novináři ze Saska tak titulují Drážďany kvůli zdejšímu nejstaršímu vánočnímu trhu, díky kráse městského centra totéž o Münsteru píše tamní radnice. A údajným hlavním vánočním městem Evropy je Štrasburk těsně za francouzsko-německou hranicí. Jasně, jde o marketing, titul má lákat turisty. Ale čert aby se v tom vyznal…

Já ale vím, co je hlavní vánoční vsí. Tvrdím to všem a zkusím to dokázat. A vlastně je mi jedno, zda jde o hlavní vánoční ves Krušných hor, Saska, Německa, Evropy, nebo celého světa. Je to podle mne Seiffen, pár domů asi pět kilometrů za česko-německou hranicí. Proč?

V žádném sídle na světě se každý prosincový den nezdvojnásobí počet lidí, o adventních víkendech až zdvacetinásobí. V žádném jiném sídle nemají Vánoce každý den. V žádném jiném sídle se vánoční ozdoby nenakupují ve velkém (a bez slev) na jaře, v létě, na podzim, prostě kdykoliv. V žádném jiném sídle nevydělává na pojmu Vánoce tolik lidí. Vítejte.

Jak to začalo

V Seiffenu se od druhé poloviny 18. století rychle rozvíjela dřevařská výroba. Řezbářství bylo už před tím reakcí na útlumy zdejší těžby cínu a krize v prodejích. Například v roce 1635 se počet obyvatel vsi zdvojnásobil (na 300) kvůli přílivu českých exulantů a práce pro tolik horníků nebyla, došlo tedy k rozmachu zpracování dřeva. A úplně stejné to bylo ve zmíněném 18. století, kdy cínu začal být v okolí definitivní nedostatek. A protože vyřezávané krušnohorské nádobí a hračky byly extra levné, řezbáři a obchodníci měli ohromný úspěch v Evropě a posléze i v zámoří. Produkce navíc byla rozmanitá a postupem času (zhruba od roku 1810) jí bylo i hodně díky technice vytváření obručí, z nichž se dál vyřezávaly drobné figury. Ruční výroba tu přežívá dodnes a drobná krása přitahuje davy lidí.

Seiffen, pohled do Krušnohorského muzea hraček

V adventní čas sem podle údajů místních přijíždí až 80 autobusů denně z celého Německa. Přivážejí zájemce o pyramidy, louskáčky, dřevěná horská panoramata, svícny nebo i jen o jednoduché postavy horníků a andělů, prostě o rozmanité dřevěné zboží. Obchodníci se snaží zájmu o tradiční výrobu využít, a tak se obytné domy postupně proměnily v nádherné obchody plné dřevěného lidového umění. Dílen, kde se vyrábí nabízené zboží, je tu aktuálně 140 a některé zaměstnávají i desítky lidí.

Pro našince, který je na tržištích a v obchodních domech zavalen dřevěnými vánočními figurkami dováženými z Číny, je to těžko představitelné, ale sem opravdu jezdí turisté vyhledávající pravou krušnohorskou práci. Víme, že v horách jsou i na české straně dílny, které produkují figurky či hračky, jež se pak na trzích v Drážďanech prodávají jako „pravé německé“, tady ale nic takového nenajdete. Jistě, ne každý řezbář umí všechno, na jedné vánoční pyramidě se může podílet víc dílen a víc dodavatelů, ale mistři řezbáři, soustružníci a hračkáři stejně jako prodejci ze Seiffenu a okolí ručí celým svým podnikáním za to, že nabízejí ruční práci ze vsi a okolí.

Seiffen, muzeum hraček

Seiffen, muzeum hraček. Historický nákres pro řezbáře - akvarel se stavebnicí z poloviny 19. století

A tak se ani nedivíte, že na konci října procházejí mezi krásně vánočně nasvícenými domy s výlohami plnými ozdob a hraček lidé s ohromnými taškami s logy místních dílen a manufaktur. Když si pak vezmete, že složitější, něco přes metr měřící vánoční pyramida s horníky, zvířaty a svatou rodinou tu stojí běžně kolem 1 700 eur, skupina tří čtyř dvaceticentimetrových andílků s hudebními nástroji pak třeba 130 eur, dovedete si zisky obchodníků spočítat.

Movitější turisté jsou prostě ochotni za značku a kvalitu platit. Mnozí pak vědí, že ve 40 kilometrů vzdálených Drážďanech vyjde seiffenské zboží zhruba o 30 až 50 procent dráž a například při letmém srovnání cen seiffenské pyramidy přímo v obci a na americkém prodejním webu je rozdíl 80 až 100 procent.

Ale nechme účtů, Seiffen je totiž připraven i na ty, kteří nepřijíždějí se zlatou visou, ale s nadšením. V samém centru obce je totiž Krušnohorské muzeum hraček. Funguje od poloviny 50. let 20. století. Současná podoba je s německou důkladností připravena pro tři kategorie návštěvníků - pro děti, které si mohou s novými i historickými hračkami, které se v Seiffenu a okolí vyrábějí, hrát, pro jejich rodiče, již si se zájmem projdou vitríny plné krásných ručních výrobků. Ale na své si přijdou i badatelé se skutečným zájmem o místní hračkářský a dřevozpracující průmysl.

V muzeu hraček

Krušnohorské muzeum hraček

Jen pro příklad: historici a pedagogové ze zdejší Státní hračkářské školy (založené 1852) byli schopni podle osobností, tradice a obchodu rozčlenit staré krušnohorské vsi. V Seiffenu a okolí převažovala v historii výroba hraček a náročných dřevěných stavebnic. V nedalekém Waldkirchenu se řezbáři specializovali na větší figury, modely hradů a měst. V Olbernhau se vyráběly dětské pušky, mečíky a stolní hry a třeba v Marienbergu stavebnice a pokojíčky pro panenky. Na české straně Krušných hor prý byli v Horním Litvínově a Kalku hlavně specialisté na fugurky lidí a zvířat, v Brandově pak na točící se káči a v Hoře svaté Kateřiny na velké dřevěné panenky.

Seiffen

• Od druhé poloviny minulého století obec používá název Kurrort Seiffen (Lázně Seiffen).
• Jak se tam dostat: Z Prahy vede cesta po D8 do Lovosic a dále po silnici č. 13 na Most. Přes Litvínov a Klíny se pak dostanete na hraniční přechod v Mníšku. Do Seiffenu je to už po hlavní silnici zhruba 5 km.
• V samotné obci je možné vidět kromě Krušnohorského muzea hraček i skanzen lidové architektury. Je na začátku obce ve směru od Česka.
• Zaparkovat se vyplatí na velkém parkovišti u zmíněného muzea hraček (50 centů/1 hod.), pokud tu bude plno, můžete zkusit parkoviště u nákupního centra na Bahnhof Strasse.

S důkladností jsou tu vypsána i přelomová data výroby. Věřte tomu nebo ne, ale první vánoční pyramida se v krušnohorské domácnosti objevila v roce 1800, první louskáček byl zhotoven před rokem 1850 a těsně po něm přišly na trhy soustružené svícny v podobě figur-světlonošů, tedy andělů a horníků.

Jen tak mimochodem, všimli jste si na vánočních trzích po Německu nesmírně pracných miniaturních výjevů, které se vejdou do krabiček od sirek? Osobně jsem myslel, že jde o sběratelské kousky pro dospělé, kteří dřevěné výrobky neměli na hraní. Kolegyněredaktorka se zase domnívala, že jde o maličké figurky určené pro chudé děti. Ne. Důvod k výrobě extrémně malých pozoruhodností byl jiný: v roce 1881 Francie uvalila ohromné clo na dovoz, které bylo 60 tehdejších franků na každých 100 kilogramů zboží. Obchodník a nakladatel H. E. Langer se s exportním problémem vyrovnal tak, že nechal řezbáře dramaticky zmenšovat jejich výrobky. A tradice miniatur se zachovala dodnes. Ostatně v muzeu je k vidění celá stěna miniatur zapůjčená soukromým sběratelem Waltrem Neumannem.

Naivní umění a tradice

Většina produkce krušnohorského hračkářského průmyslu vychází z dvousetleté tradice a nese znaky naivního umění v dobré slova smyslu. Nejde o žádné kýče. Jen na minimu figur z minulosti i současnosti řešili tvůrci stíny, perspektivy nebo složitou současnou symboliku. Byl by ale omyl domnívat se, že jde o výrobky naivních nebo jednoduchých lidí. Ostatně zmíněná hračkářská škola vychovávající odborníky řezbáře i třeba teoretiky výroby je toho příkladem.

Ve 20. století času mezi výrobce hraček pronikli designéři, kteří nepracovali na vánočních pyramidách, ale hlavně na setech stavebnic, modelech aut nebo letadel. Pro soustružníky připravovali podrobné nákresy částí skládaček. Jejich návrhy jsou také vystavené v muzeu. Dnes působí jako parádní moderní obrazy.

Matrjošky

Jistě, i seiffenská výroba zažila mizerné roky. Za světových hospodářských krizí měli řezbáři hluboko do kapsy, za komunistické lidové republiky se tu musely v dílnách spojených do družstva vyrábět pro sovětské a jiné soudruhy odporné matrjošky. V muzeu je uvidíte v poslední výstavní místnosti, ve vitríně v rohu zcela dole. Je to součást historie, ale i tímhle umístěním je dáno najevo, že matrjoška rozhodně není „kunst“, kterým by se tu chtěli chlubit.

V letech 2000 - 2009, kdy i okolní města masivně začala propagovat své adventní akce, příliv turistů mírně poklesl, ale i tak je ale Seiffen výbornou atrakcí Krušných hor. Ostatně počet přenocování v rodinných penzionech ve vsi a okolí pětinásobně převyšuje ostatní saské krušnohorské okresy, a to jsou Krušné hory hlavní turistickou destinací Saska.

Seiffen je prostě hlavní vánoční vsí. Ne že ne.

Nás navíc může těšit, že to do vánoční vsi nemáme daleko. Stačí se přes Klíny nad Litvínovem a hraniční přechod v Mníšku přehoupnout přes vrcholky hor.

Další tipy na advent z hradů a zámků za hranicemi

Zámek Lauenstein

• Asi 10 kilometrů severně od malé krušnohorské obce Geising leží krásný zámek Lauenstein. Vánoční trh se tu otevře v sobotu 14. prosince.

Pevnost Königstein

• Vánoční romantický trh Zimní pohádka se koná každý adventní víkend od 11 do 19 hodin. Vstupné je stejné jako běžné vstupné na pevnost, tedy pro dospělého 7 eur, pro děti 5 eur, platí i snížené rodinné vstupné - od 11 eur.

Hrad Scharfenstein

• Pevnost a hračky Přijet můžete každý adventní víkend od 11 do 18 hodin, kromě vánočního trhu zde uvidíte i muzeum lidových krušnohorských hraček sestávající z privátní sbírky Johanesse Martina. Vstupné na trh je zdarma, do muzea 5 a 4 eura.

Zámek Moritzburg

• Malý vánoční trh na terase zámku se pořádá třetí adventní víkend 13. a 14. prosince od 10 do 17 hodin. Letos se na zámku nekoná výstava o české Popelce, ale o českých vánočních tradicích.

Zámek Wackerbarth

• Víno a Vánoce Vánoční trh s exkluzívními výrobky ze saských manufaktur a vínem je třetí adventní víkend. V sobotu od 10 do 19 a v neděli od 10 do 18 hodin. Vstupné 5 eur, děti do 16 let zdarma (adresa: Wackerbarthstraße 1, Radebeul)

Saiffen a další tipy na advent z hradů a zámků za hranicemi