Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Sedm divů na slovenské straně Beskyd. Kraj, který Češi neznají

aktualizováno 
Na slovenskou stranu Beskyd moc Čechů nemíří. Nádherná krajina s osamělými dřevěnými usedlostmi přitom za návštěvu stojí. Výlet si lze i zpestřit prohlídkou některých ze sedmi divů, kterými se pyšní kysucká obec Korňa, ukrytá mezi horskými hřebeny pár kilometrů za naší východní beskydskou hranicí.

Hřebeny Beskyd nad obcí Korňa | foto: Martin Janoška, pro iDNES.cz

Jedinečný ráz zdejšímu rázovitému kraji dodávají roztroušené dřevěné usedlosti ve stráních a na kopcích, z nichž mnohé ještě stále slouží trvalému bydlení. Neobvyklé jsou také pohledy na beskydské hory z opačné strany.

Posvátná hora Živčáková

Tato hora jihovýchodně od obce Korňa vysoká 788 m zatím do povědomí turistické veřejnosti příliš nepronikla, byť mezi věřícími nejen na Slovensku je to veliký pojem. Mariánské poutní místo se svatou vodou je známé také pod názvem Turzovka a patří pochopitelně mezi reklamovaných sedm divů. Turistická značka sem ovšem nevede a i nejnovější české mapy se tváří, jakoby tady téměř nic nebylo. O tom, jak se na Živčákovou nejsnáze dostat, zjistíte v podstatě jenom z webových stránek poutního místa, kde jsou schématické plány přístupových cest.

Fotogalerie

Nejkratší a dalo by se říci klasická výstupová a zároveň poutní trasa na posvátnou horu vede z místní části Turzovky Vyšný koniec, kde je u lávky přes řeku Kysucu parkoviště. Poblíž je rovněž železniční zastávka Turzovka. Místy docela strmě stoupající chodník v délce 3 km vede lesem i po pasekách. Lemují ho jednotlivá zastavení křížové cesty a hlavně stovky svatých obrázků a citátů přišpendlených jen tak na stromy okolo. Správný poutník má ze sebe vydat oběť v podobě fyzického utrpení a potu, což je v případě úspěšného absolvování této trasy s převýšením cca 250 m docela reálné.

Vzhůru na svatou vodu

Historie poutního místa sahá do temného období komunistického režimu roku 1958, kdy uběhlo právě 100 let od zjevení Panny Marie ve francouzských Lurdách. Dne 1. července měl místní hajný Matúš Lašút u lesního pramene pod Živčákovou vidění Panny Marie, což nezůstalo bez odezvy. Nejdříve místní, později i věřící ze vzdálených míst začínali Živčákovou pravidelně navštěvovat. Nezabránily tomu ani perzekuce ze strany tehdejších úřadů, které vrcholily v době církevních svátků. Hajný Lašút byl několikrát vyšetřován a dokonce léčen na psychiatrii.

S důstojnou úpravou poutního místa se mohlo začít teprve po roce 1989. Dnes tu najdete kapli Panny Marie s pietním místem, kousek opodál řadu upravených pramenů vody a poněkud megalomanský a zatím nedostavěný chrám Panny Marie. O tom, že je zdejší svatá voda v kombinaci s vírou a modlitbou silně léčivá a uzdravující, nenechají nikoho na pochybách desítky děkovných sdělení vyrytých do kamenných desek vsazených do boční stěny kapličky. Celý areál působí hezky, nově a věrohodně. A aby bylo všem jasno, tak jedna z informačních cedulí hrdě hlásí, že na Živčákové se peníze z bruselských fondů rozhodně neutrácely.

Svatá voda na Živčákové

Svatá voda na Živčákové

Hřebeny Beskyd nad obcí Korňa

Hřebeny Beskyd nad obcí Korňa

Zamrzlý pramen ropy

Trasa výletu

Turzovka, zast. – Živčáková (křížová cesta), 3 km – Korňa, dřevěný kostel (křížová cesta, lesní silnice), 7 km – Majtánovci (silnice), 9 km – Hrtusovci (červená značka), 12 km – Šulcovci, starý větrný mlýn (neznačeno), 13 km – lípy na Vígľaši (neznačeno), 15,5 km – ropný pramen (neznačeno), 16,5 km – nový větrný mlýn (žlutá), 17 km.

Na trase výletu narazíte na další zajímavost, která se dostala na seznam sedmi divů - na přírodní vývěr ropy, zpřístupněný žlutou turistickou značkou. Ropné prameniště, jež se v létě prozrazuje charakteristickým pachem, má rozlohu několika málo čtverečních metrů. Jeho centrální část vyplňuje hnědočervené bahniště, kterým pronikají drobné bublinky metanu. Ten má údajně schopnost se občas i samovolně vznítit. Celý nevelký areál je obehnán ohradou a nově osazen dřevěnou konstrukcí, jež má zřejmě připomínat ropnou věž.

V minulosti ropný pramen využívali obyvatelé okolních chalup a používali ropu ke svícení. Na přelomu 19. a 20. století a v době Slovenského štátu se v okolních vrtech těžilo „černé zlato“ dokonce i ve větším množství, dnešní zásoby jsou ovšem nerentabilní. V zimním období ale pramen zmrzne a zmizí pod sněhem, takže příliš atraktivní není.

Mezi další divy v Korni, na něž cestou narazíte, patří památné lípy na Vígľaši, starý dřevěný kostel v centru obce i dřevěná lidová architektura v okolních osadách. Jedním z divů jsou také tzv. hricové (slovensky hricovia) – hlučné maškary v maskách a kožiších ozdobené stuhami, které chodí dům od domu den před Štědrým dnem a nahánějí hrůzu hlavně nezbedným děvčatům.

Křížová cesta na Živčákovou

Křížová cesta na Živčákovou

Dřevěná architektura v korňanských osadách

Dřevěná architektura v korňanských osadách

Větrný mlýn jako ze supermarketu

Na závěr si povšimneme i malého větrného mlýnku z roku 2013, který vás praští do očí, pokud se do Korni vydáte údolím po silnici. I ten byl zařazený mezi sedm divů, čest jim ale rozhodně nedělá. Mlýnek totiž připomíná spíše než technickou památku sériově vyrobenou budku určenou na zkrášlení zábavného dětského hřiště.

Stojí tu sice informační cedule Evropské unie, ale ani slovo o tom, kde se tady ten mlýnek vzal a proč. Za objasněním tajemství musíte vyrazit do okolních kopců a strání, kde je roztroušena spousta osad. Místní obyvatelé tu měli odjakživa těžké živobytí a mnoho z nich zajíždělo za prací do dolů a hutí na Ostravsku. A právě z Ostravska si jeden z místních pasekářů přivezl rozebraný malý dřevěný mlýnek s větrnou turbínou a vedle svého domu si ho znovu postavil, aby v něm za příhodného větru šrotoval obilí. Mlýnek sloužil svému účelu do roku 1985 a dodnes stojí, byť ve špatném stavu, v osadě Šulcovci severně od centra obce. Osada je dnes již neobydlená a orientačně obtížně dostupná.

Opuštěná osada Šulcovci

Opuštěná osada Šulcovci

Nový větrný mlýn v Korni

Nový větrný mlýn v Korni

Nový větrný mlýn v Korni měl být kopií původního mlýnku v osadě Šulcovci, výsledkem je ovšem turistická atrakce v podobě atrapy, která má s původní předlohou jen málo společné. Paradoxní přitom je, že obec si nechala udělat návrh od největšího českého odborníka na větrné mlýny, ing. Jana Doubka. Toho však nakonec výsledek natolik znechutil, že starostu obvinil ze zneužití svého jména a mlýn přirovnal ke zboží ze supermarketu.

Slovenské Beskydy

Může se hodit

Jak se tam dostat

  • Vlakem do Čadce, odtud lokálkou do Turzovky.
  • Autem přes Bumbálku směr Makov a Turzovka anebo přes Bílou a Konečnou směr Klokočov a Turzovka.
  • Z Bumbálky nebo Konečné lze přijít také pěšky po turistických značkách.

Návrh trasy
Turzovka, zast. – Živčáková (křížová cesta), 3 km – Korňa, dřevěný kostel (křížová cesta, lesní silnice), 7 km – Majtánovci (silnice), 9 km – Hrtusovci (červená značka), 12 km – Šulcovci, starý větrný mlýn (neznačeno), 13 km – lípy na Vígľaši (neznačeno), 15,5 km – ropný pramen (neznačeno), 16,5 km – nový větrný mlýn (žlutá), 17 km.

Mapa
1 : 50 000 KČT č. 97 – Slezské Beskydy a Jablunkovsko

Autor: pro iDNES.cz


Témata: Slovensko




Nejčtenější

V Aksu na pobřeží Středozemního moře lákají Turci Rusy i na hotel připomínající...
Turecko bez turistů: hotely propustily 40 % personálu, na zimu zavírají

Teroristické útoky i sestřelení ruské stíhačky se postaraly o to, že do Turecka letos přijelo výrazně méně turistů. Tamní hotely bojují po katastrofální sezoně...  celý článek

Týmu speleologů a potápěčů v čele s Polákem Krzysztofem Starnawskim se podařilo...
Města řeší, jak k nejhlubší zatopené jeskyni světa přitáhnout turisty

V září letošního roku se Hranická propast na Přerovsku oficiálně stala nejhlubší zatopenou jeskyní světa. Okolní města a obce teď hledají způsob, jak do této...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Cestovky se musí postarat o turisty v nouzi, navrhuje ministerstvo

Stává se to skoro každou sezonu. Kvůli přírodním živlům nebo teroristickému útoku se turisté zoufale snaží dostat domů, ale nevědí si rady. V budoucnu už bude...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.