Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Od hladiny Labe na Velký Winterberg. Babí léto v Saském Švýcarsku

aktualizováno 
Na dnešní trase vás nebudeme příliš šetřit a začneme pěkně zostra. A to překonáním více než čtyř stovek výškových metrů. Během zajímavé túry si ale naplno vychutnáte všechny možné krásy Labských pískovců. Závěrem pak zdoláte druhý nejvyšší vrchol Saského Švýcarska.

Vyhlídka z Malého Winterbergu | foto: Jan Doubravnickýpro iDNES.cz

Půvabná Schmilka

Výlet odstartujeme kousek od našeho Hřenska, u labského nábřeží v sousední saské obci Schmilka. První metry zlehka rozdráždí naše smysly, očím zalahodí zejména pečlivě upravená starobylá stavení s hrázděnými štíty.

Fotogalerie

Naopak chuťové pohárky zaktivuje lákavá nabídka místního minipivovaru umístěného v komplexu historického mlýna, který znovu zpracovává zlatavá zrna obilí.

Otevřená mlýnice v plném provozu si určitě vynutí krátkou zastávku. Úzkou ulici vroubí pestré zahrádky a široké květináče s vzrostlými palmami dávají celému městečku atypický šmrnc jižního letoviska.

Podél fantastických vyhlídek

Zpočátku věrně sleduji žlutě značenou stezku směřující ke Svatým schodům. Ty jsou ale momentálně uzavřeny z důvodu opravy. Na rozcestí odbočuji vpravo a díky široké lesní komunikaci pohodlně nabírám výšku.

Vzápětí po průchodu úzkou roklinou dosahuji náhorní plošiny s křižovatkou značených cest. Odtud pokračuji směrem na Kuhstall. Brzy se objevuje soustava vyhlídek, které svými vyhřátými pískovcovými plotnami vábí k posezení.

Panorama stolových hor na náhorní plošině Malého Winterbergu

Panorama stolových hor na náhorní plošině Malého Winterbergu

Pod nimi zeje nedozírná hlubina vyplněná zvlněnými lesními porosty, z nichž vystupují zubaté skalní útesy i solitéry stolových hor. Po levé straně stezky se tyčí stěny a věže Malého Winterbergu (Kleiner Winterberg). A přestože jsem už Saským Švýcarskem hodně rozmlsán, tak ve mně Malý Winterberg zanechává nesmírně pozitivní náboj. I když je oproti kamenné divočině masívu Schrammsteine mnohem méně členitý.

Vrcholovou kótu Malého Winterbergu stezka obchází. Naštěstí v závěrečném cípu náhorní plošiny si lze odskočit bokem na římsu zčernalého útesu, kde se za větvovím stromů rýsují pískovcové koruny protilehlé skalní bariéry.

Úchvatnou pustinou do romantické rokle

Za Malým Winterbergem mě čeká prudký sestup spojený se ztrátou poctivě vyšlápnutých metrů. Tam též opouštím rušnou magistrálu a vydávám se vpravo, přitom fakticky kopíruji předešlý úsek.

Jenže místo v dechberoucích výšinách se nyní pohybuji podél úpatí nebetyčných stěn. Tento úsek mě mimořádně zahřál u srdce. Zatímco nahoře jsem potkával menší skupinky výletníků, tady jsem si půlhodinku pochodu užíval božského relaxu, jen občas přerušeného krákáním krkavců.

Nad stezkou k rokli Heringsloch se tyčí impozantní stěny.

Nad stezkou k rokli Heringsloch se tyčí impozantní stěny.

I úzká pěšina signalizovala, že sem zamíří převážně pouze znalci. Vedle ní se zvedají jednolité skály: kolikrát je nutné zaklonit hlavu, aby bylo možné dohlédnout k horní hraně. Rovněž přilehlé porosty se z fádní smrčiny postupně změnily na přívětivý smíšený les. První pocestné potkávám až u dolního vyústění suché rokle Heringsloch.

Dávný vulkán

Tady se znovu ohlásí stoupání. Tentokrát po klikaté stezce okolo gigantických balvanů stinné romantické rokle. Zanedlouho jsem opět na náhorní plošině, kousek od bodu, kam mě ráno dovedla přístupová cesta ze Schmilky. Tudíž jsem takřka uzavřel dílčí okruh.

Nyní mě čeká přibližně čtvrthodinka nenáročné chůze. Pak se v přítmí lesa vynoří nízká vrcholová skalka Velkého Winterbergu (Grosser Winterberg, 556 m). Ta je ale zbudována z vulkanického čediče s typickou sloupcovitou odlučností.

Úvodní pasáže při průchodu roklí Heringsloch

Úvodní pasáže při průchodu roklí Heringsloch

Velký Winterberg s chatou a rozhlednou

Velký Winterberg s chatou a rozhlednou

Velký Winterberg představuje důležitý turistický uzel, kde se kříží velké množství značených cest. A vévodí mu areál rázovité horské chaty s restaurací a rozhlednou, který pamatuje počátky masovějšího objevování unikátních krás česko-saského příhraničí.

Své jméno obdržel díky drsnému klimatu a dlouhému trvání sněhové pokrývky. Četné informační prameny u Velkého Winterbergu zdůrazňují výjimečný kruhový rozhled. Zasouvám tedy eurovou minci do turniketu a po rozvrzaném schodišti prosyceném historií mířím do nejvyššího patra věže.

Boční stěny interiéru rozhledny září čerstvou výmalbou, v níž působivě zůstaly zachovány ostrůvky původní omítky popsané jmény a vzkazy mnoha generací návštěvníků. Bohužel, časy kruhového výhledu už dávno minuly. A kdysi velkolepá panoramata omezily rozložité koruny listnatých stromů. Mimo vegetační období snad může být situace příznivější. Také postrádám bližší vysvětlivky k výhledům. Přece jen nejsem zdejší.

Pokouším se improvizovaně orientovat podle mapy: vcelku pěkně je otevřen obzor na naši stranu hranice. Tam se napůl odhalil monumentální Růžovský vrch. A dále zejména linka kuželů, o nichž se domnívám, že patří Studenci a jeho blízkému okolí. Poslední zajímavost Velkého Winterbergu tvoří budova „ledárny“ s přírodovědně laděnou expozicí správy Národního parku Saské Švýcarsko.

Pohled na naši stranu hranice se sopečnými kužely

Pohled na naši stranu hranice se sopečnými kužely

Kipphornaussicht. Fotografům doporučuji sem zajít brzy zrána, když svítí...

Kipphornaussicht. Fotografům doporučuji sem zajít brzy zrána, když svítí východní slunce.

Labe jako na dlani

K závěrečnému sestupu nazpět do Schmilky volím delší variantu vyznačenou červenou tečkou. Ta se zprvu klikatí podél státní hranice. Zde jsou dobře patrná ostrá rozhraní čediče a pískovců. Brzy následuje vyhlídka Kipphornaussicht.

Hodně lituji změny počasí, protože dopolední slunce vystřídal zachmuřený opar. Tu se totiž krásně ukáže ohromující údolí Labe lemované zubatou nitkou bariéry Schrammsteine a uzavřené smyslnou bradavkou mé nejoblíbenější hory Saského Švýcarska – Liliensteinu. Přímo naproti vyhlídce jsou zase efektně naskládány obrysy Zirkelsteinu, Velkého Zschirnsteinu a našeho Děčínského Sněžníku.

Může se hodit

Jak se tam dostat
Vlakem z Děčína do zastávky Schmilka-Hirschmühle a pak přívozem na protilehlý břeh Labe. Výhodné je využití příhraniční jízdenky Labe-Elbe, která platí i pro většinu přívozů. Autem se k východisku snadno dostaneme z Hřenska. Celková doba výletu trvá přibližně pět hodin, včetně zastávek a návštěvy rozhledny.

Internet
www.ceskosaske-svycarsko.cz
www.elbsandstein.de

Prohlédněte si krásy Českého i Saského Švýcarska:

Autoři:




Nejčtenější

Kolona na francouzské dálnici před terminálem Eurotunelu. Stojící a...
Evropu čeká dopravně nejnáročnější víkend. Vyražte v úterý, radí autokluby

S mnohahodinovými kolonami a dopravně nejvypjatějším víkendem léta musí počítat Češi, Němci nebo Rakušané, kteří se o víkendu vydají na cestu k Jaderskému...  celý článek

Vyhlídka na Kornati z vrcholu ostrova Smokvica patří k nejhezčím na Jadranu.
Osamělé Chorvatsko. Výlet po stopách pirátů v nádherném parku Kornati

Chorvatské souostroví Kornati patří právem mezi klenoty Jadranu. Jeden z osmi národních parků Chorvatska tvoří 89 vápencových ostrovů, připomínajících perly...  celý článek

Vodáci mají šanci zajistit si splutí nejkrásnější části Vltavy.
O splutí Teplé Vltavy za 500 korun je zájem, zdražení vodáky neodradilo

Zájem o splouvání Teplé Vltavy, která vede šumavským národním parkem, neklesl ani poté, co letos musí zájemci za plavbu zaplatit více než loni. Úsek mezi...  celý článek

Itálie, Benátky. Romantika pro jednoho zákazníka na tradiční gondole a kolem...
Z Benátek se stal turistický cirkus, místní se raději stěhují pryč

V italských Benátkách vřou emoce. Město protkané stovkami kanálů nepřestává fascinovat návštěvníky z celého světa. A také rozčilovat zmenšující se skupinu...  celý článek

Plzeňan Martin Kopřiva přešel napříč Českou republikou. Za třináct dní urazil...
Student přešel Českou republiku za třináct dní, je to nový rekord

Za třináct dní, sedm hodin a čtyřicet sedm minut přešel napříč Českou republikou Plzeňan Martin Kopřiva. Vyrazil z Ašska a doputoval až do nejvýchodnějšího...  celý článek

Další z rubriky

Podle odhadů to vypadá, že plavat ve skutečnosti neumí polovina populace, tedy...
Proč Češi neumějí plavat aneb Jak neutopit doktora Mráčka

V Česku se každý rok utopí asi 200 lidí. A právě teď, během tropických letních týdnů, jich utone v rybnících, řekách a lomech nejvíc. Příliš často podceňujeme...  celý článek

V přírodě a přitom jako doma. Jde to, jen to něco stojí. Ale hlavně, je to...
Žádný dekáč a stan po našich. Za kempovací vybavení si rádi připlatíme

Tramping, kempování a výletování obecně má v naší zemi dlouholetou tradici. Dřív ale stačily pohorky, dekový spacák a bágl po dědovi. Dneska jsme o dost...  celý článek

Pražský hrad
Nejnavštěvovanější českou památkou byl loni opět Pražský hrad

Nejnavštěvovanějším turistickým cílem v Česku byl loni opět Pražský hrad, kam zavítalo 2,1 milionu návštěvníků, meziročně o 12 procent více. Na druhé příčce se...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.