Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Petrohrad: chmury i naděje výkladní skříně Ruska

aktualizováno 
Druhé největší město Ruska vzbuzuje nadšení hlavně mezi milovníky architektury. Jeho krátké dějiny přinesly období slavná i temná a nádherné památky v podobě carských paláců se najdou i v blízkém okolí města. Návštěva navíc příliš nezatíží peněženku.

Noční pohled na Kazaňskou katedrálu na Něvském prospektu | foto: Vít Štěpánek, pro iDNES.cz

Z Prahy do Petrohradu je to zhruba stejně daleko jako třeba do Barcelony, jenže kvůli nevlídné vízové praxi i aktuálně ne zrovna vřelým evropsko-ruským vztahům jde vlastně o docela exotický výlet.

Pokud se při zařizování této cesty nenecháte odradit administrativními nesnázemi, budete na místě nejspíš nadšení. Na světě není mnoho měst, která by se co do kvality architektury s Petrohradem mohla měřit.

Fotogalerie

Vedle samotného města poutají pozornost návštěvníků i bývalé carské rezidence Petěrgof (Petrodvorce) a Carské Selo stejně jako neobyčejné město Kronštadt.

Defilé mostů nad Něvou

Když osmdesát minut po půlnoci naše loď startuje z přístaviště u Admirality, je šero. Je stále dost světla na to, abychom přečetli text v průvodci, přitom však dostatečná tma, aby vynikly rafinovaně nasvícené budovy po obou březích řeky Něvy.

Té Něvy, která se v centru Petrohradu kousek před ústím do Finského zálivu rozbočuje do několika ramen dnes lemovaných grandiózními stavbami.

Vyrážíme proti proudu a hned na úvod nastupuje panoráma, které bere dech úplně každému: projíždíme kolem dlouhého průčelí Zimního paláce, naproti míjíme špici Vasiljevského ostrova, k nebi ční vysoká věž chrámu v Petropavlovské pevnosti. A mosty, rovněž decentně nasvícené, se zvedají, pomalu, vznešeně, podle přesného časového harmonogramu.

Nábřežní průčelí Zimního paláce pohledem přes Něvu

Nábřežní průčelí Zimního paláce pohledem přes Něvu

Zajíždíme do ramene Velké Něvy i Malé Něvy a po půldruhé hodině jsme zpět. Řádně prokřehlí, protože vysoká zeměpisná šířka je v Petrohradu i uprostřed léta samozřejmě znát. Je světlo, vlastně se už rozednilo. Tak vypadají „bílé noci na Něvě“. Je to slogan, který je možná kýč, ve skutečnosti jde o fantastický zážitek.

Okno do Evropy. Opravdu?

Ve tváři Petrohradu jsou vepsané osudy celého Ruska, snahy a tužby jeho vládců stejně jako minulí totalitní démoni. Viděno evropskou perspektivou nejde o žádné staré sídlo. Car Petr I. kázal založit město v bažinaté nížině při Finském zálivu v květnu 1703. Bylo to strategické rozhodnutí, a to hned dvojí.

Petrohrad, Leningrad nebo Sankt-Petěrburg?

Není snad na světě jiného města srovnatelné velikosti, kolem jehož jména by kolovalo tolik nejasností. Při svém založení v roce 1703 dostalo název Sankt-Pitěr-Burch (rusky Санкт-Питер-Бурх), velmi brzy se však ujala poněmčená verze Sankt-Petěrburg (Санкт-Петербург). V češtině se užívá zkrácený název Petrohrad (z ruského Петроград), tak se však město oficiálně jmenovalo pouze krátkou dobu, v období 1914–1924. Zejména střední a starší generace má ještě dobře v paměti sovětskou verzi Leningrad (Ленинград), která platila za úřední název v letech 1924–1991. Potom se město vrátilo ke svému původnímu jménu Sankt-Petěrburg.
Místní obyvatele však názvoslovné problémy evidentně netrápí – městu většinou říkají zkráceně Pitěr (Питер).

Právě totiž probíhala tzv. Severní válka mezi Švédskem a koalicí vedenou Ruskem a Petr I. potřeboval postavit hráz rostoucímu švédskému vlivu v Pobaltí. Současně dobře věděl, že pokud se má beznadějně zaostalý ruský stát modernizovat, neobejde se to bez užších kontaktů s evropskými mocnostmi. Ty mělo zprostředkovat nově založené město, kterému se dodnes přezdívá „Okno do Evropy“.

Ze symbolických, ale i ryze praktických důvodů car povolal k výstavbě Petrohradu francouzské, švýcarské a italské architekty a urbanisty. Byla to velká jména, mezi nimiž vyniká Bartolomeo Rastrelli, muž italského původu, tvůrce mj. Zimního paláce či Kateřinského paláce v nedalekém Carském Selu.

Vedle těchto skvělých postav zahrály ovšem při výstavbě Petrohradu i ryze ruské tóny. Na stavbách totiž dřely desítky tisíc nevolníků, také váleční zajatci, a obludně vysoká čísla obětí na životech Petra I. ani jeho následovníky zjevně netrápila. Měl snad lidský život v Rusku někdy velkou hodnotu?

Něvský a Moskevský prospekt

Mnohé z nejkrásnějších budov Petrohradu se najdou v okolí hlavní třídy, Něvského prospektu. Skoro pět kilometrů dlouhý bulvár se vyplatí projít pěšky – nejdéle každých 100 metrů na vás vykoukne krásný klasicistní chrám nebo impozantní barokní palác.

Chrám sv. Izáka v Petrohradu

Chrám sv. Izáka v Petrohradu

Pokud postupujete od východu k západu, zažijete nádherné finále na Palácovém náměstí s mohutným Alexandrovým sloupem uprostřed. O pár kroků dál vás bude téměř drtit ohromná hmota Admirality, za níž vykukuje kopule chrámu sv. Izáka, největšího pravoslavného kostela v Petrohradu. Tohle je město, jak si ho vysnil Petr-zakladatel.

Jenže carský režim byl v roce 1917 vystřídán bolševickou krutovládou. Říjnová revoluce začala právě zde a nové panstvo chtělo svoji ideologii do tváře města vtisknout též.

Velké ohledy se nebraly. Řadu zejména kostelů komunisté v Petrohradu zničili nebo z nich udělali alespoň „muzea ateismu“ – jako v Izákově chrámu. A vznikaly symboly nové, často v duchu tzv. socialistického realismu.

Tzv. Dům sovětů na Moskevském prospektu

Tzv. Dům sovětů na Moskevském prospektu

Divadelní výzdoba a totalitní symbol: metro Baltijskaja

Divadelní výzdoba a totalitní symbol: metro Baltijskaja

Na ty se jedeme podívat na Moskevský prospekt, hlavní severo-jižní třídu Petrohradu. Již cesta metrem je poučná, některé stanice připomínají náročnou výzdobou spíše vstup do divadelního sálu než běžnou dopravní linku.

Na povrchu, u stanice Moskovskaja, hledíme na obludnou hmotu Domu sovětů, nejvýznamnější stavbu „socialistické“ epochy ve městě. Jeho délka se počítá na stovky metrů, vysoký je metrů padesát. Na rozměrném prostranství před objektem stojí socha bolševického diktátora V. I. Lenina. Rozmáchlé gesto jeho pravé ruky nese nekompromisní sdělení: v rukavičkách s oponenty jednat nebudeme.

Carské paláce a město vzdoru

Mezi obvyklé výletní cíle v okolí Petrohradu patří carské paláce v Carském Selu a Petěrgofu. Oba komplexy, zapsané na prestižním listu památek světového dědictví UNESCO, jsou obklopené rozlehlými zahradami a na jejich důkladnější návštěvu je třeba počítat nejméně s půldnem na každý. Pokud byste měli čas jen na jeden z paláců, snad bychom doporučili spíše Petěrgof. Oproti Carskému Selu totiž tamější park přiléhá k moři a mimořádné jsou vodní kaskády využívající terénního spádu k pobřeží.

Pohled přes Velkou kaskádu na zahradní průčelí paláce v Petěrgofu

Pohled přes Velkou kaskádu na zahradní průčelí paláce v Petěrgofu

Jižní průčelí Jekatěrinského paláce v Carském Selu

Jižní průčelí Jekatěrinského paláce v Carském Selu

My zajíždíme ještě do Kronštadtu, což přináší změnu prostředí i jiného genia loci. Nevelké město (jen 40 000 obyvatel oproti asi pěti milionům v Petrohradu) vzniklo na nízkém ostrově Kotlin ve Finském zálivu a odjakživa sloužilo především jako sídlo vojenské posádky střežící námořní přístup k ústí Něvy. I velkolepá pravoslavná katedrála, jejíž kupole je vidět na míle daleko, je věnovaná ruským námořníkům.

Je neděle, na place kolem kronštadtského kostela se promenují stovky ruských rodinek s dětmi a užívají si příznivého počasí. Mnozí se fotí i před nepříliš nápadným žulovým památníkem, na němž z jedné strany čteme datum 1917 a text oslavující Říjnovou revoluci, z druhé strany pak vidíme dataci 1919–1921 a text „památce obětí Kronštadtského povstání“.

Pomník-kompromis ztělesňuje schizofrenii současného Ruska jak máloco jiného. Kronštadt se totiž v březnu 1921 stal centrem povstání proti bolševikům, které reagovalo na katastrofální hospodářskou situaci. Lenin poslal proti rebelům vojsko, po dvou týdnech bylo povstání rozdrceno, ovšem účet zněl na několik tisíc mrtvých. Duše vzdorných námořníků se zmíněným památníkem dostaly na stejnou rovinu jako ty bolševických protivníků.

Katedrála sv. Mikuláše v Kronštadtu

Katedrála sv. Mikuláše v Kronštadtu

Krasnaja ulica (Rudá ulice) v Kronštadtu

Krasnaja ulica (Rudá ulice) v Kronštadtu

Procházka běžnými ulicemi Kronštadtu ovšem nabízí docela jiné imprese než nablýskané památky v Petrohradu. Pár set metrů od katedrály vcházíme do jednoho vnitrobloku a rázem jsme v prostředí připomínající mostecký Chanov. Leckteré okno směřující do kroštadtských ulic je zatlučené bedněním a pod balkony se raději dlouho nezdržujeme, aby nám nespadly na hlavu. Krvavé oči jednoho z opilců, posedávajících ve vojenských maskáčích s lahví pálenky na trávníku, si nás dlouze prohlížejí. Taky symbol.

Při odjezdu, na letišti v Petrohradu, je v hale nepřirozeně prázdno. Zkoušíme počítat letecké spoje směřující do střední a západní Evropy, je jich za celé odpoledne jen pět. A zkoušíme taky odhadnout, co v Rusku blízké budoucnosti převáží: evropská spolupracující vize Petra I., nebo uzavřená nostalgie po starých sovětských časech?

Může se hodit

Informace:
www.visit-petersburg.ru: Oficiální turistické stránky Petrohradu (rusky, anglicky).
www.visitkronshtadt.ru: Oficiální turistické stránky města Kronštadt (rusky, anglicky).

Doprava:
Přímé letecké spoje mezi Prahou a Petrohradem (letiště Pulkovo) nabízí společnost ČSA, ceny od 2 900 Kč za jednosměrnou cestu.

Víza:
Pro návštěvu Ruska je nutné si předem obstarat vízum, což je administrativně náročná procedura. Ruské podmínky předpokládají pozvání od ruského subjektu a pojištění po dobu pobytu. Protože reálný zvací kontakt v Rusku nejspíš nebudete mít, při soukromých cestách se vízum nejsnáze vyřídí přes některou z řady agentur, která pro vás pozvání „zajistí“. Případně může pomoci tzv. Ruské vízové centrum (http://www.vhs-czech.com). Celá administrativa samozřejmě něco stojí, je třeba počítat s celkovým výdajem asi dva tisíce korun. V Rusku je pak nutné mít alespoň kopii pasu (stránky s vízem) stále u sebe.

Návštěva Petrohradu (pouze města!) je možná i bez víza, ale k cíli vede jediná cesta: letadlem do Helsinek a odtud lodní linkou společnosti St. Peter Line Ferries do Petrohradu, přičemž je nutné mít předem zaplacený transfer z přístavu do centra a také hotel. Maximální doba pobytu je 72 hodin. Celá záležitost se obvykle prodává jako balíček služeb, např. z Berlína tato záležitost vyjde v hlavní sezoně na cenu od 349 eur (včetně zpáteční letenky).

Peníze:
Slabý rubl (100 rublů = 37 korun) dělá návštěvu Petrhoradu cenově přístupnější než dříve. Je praktické obstarat si menší obnos ruské měny před příjezdem, jinak však peníze vyměníte výhodněji na místě v některé z mnoha pouličních směnáren. Cenová hladina je celkově příjemná. Pokud si hotel zajistíte předem, např. přes některý z vyhledávačů typu www.booking.com, tak zásadní výdaj nepředstavuje ani ubytování. Pokud se vyhnete pár předraženým turistickým restauracím, zaplatíte za jídlo zhruba stejně jako v Česku nebo méně. Relativně dražší je vstupné do hlavních atrakcí (např. galerie Ermitáž 600 rublů, fronty nepočítaje). Jízdenka na metro stojí 35 rublů. Peníze a cennosti mějte pečlivě pod kontrolou, v okolí turistických atrakcí a v metru je plno kapsářů.

Autor: pro iDNES.cz






Nejčtenější

(Ilustrační snímek)
United Airlines chtějí zavést poplatky za použití skříněk nad hlavami

Jeden z největších leteckých dopravců světa čelí ostré kritice poté, co zveřejnil záměr zpoplatnit používání prostoru pro zavazadla nad hlavami cestujících při...  celý článek

Lyžařské brýle SHRED AMAZIFY TROOPER
Vyhřívané rukavice, kvalitní helmy. Vánoční vychytávky pro lyžaře

Od lyží, bot, oblečení až po helmy, páteřáky a spodní prádlo. V našem výběru letošních vánočních dárků pro náruživé lyžaře jsme se snažili vybrat produkty,...  celý článek

Fotografie k filmu Cesta vzhůru
VIDEO: Podívejte se na dokument Cesta vzhůru o horolezci Jarošovi

Snímek o tom, kterak Radek Jaroš bez kyslíku a nosičů zdolal himálajskou velehoru K2, patří k nejúspěšnějším dokumentům, jež se v našich kinech promítaly....  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.