Pohled z "původní" šanghajské čtvrti Pchu-si, za řekou je "nová" Šanghaj jménem Pchu-tung.

Pohled z "původní" šanghajské čtvrti Pchu-si, za řekou je "nová" Šanghaj jménem Pchu-tung. | foto: Profimedia.cz

Šanghaj, nový pupek světa. Zázrak, kterému věřil jen Kissinger

  • 23
Z cizinců nám věřil jen bývalý americký ministr zahraničí Henry Kissinger, ostatní tvrdili, že to bude další Potěmkinova vesnice. Tak popisuje Čao Čchi-čeng duben 1990 a založení nového finančního centra Šanghaje s jménem Pchu-tung. Dnes tady září neony mrakodrapů a v obytné zóně žije kolem osmi milionů lidí.

Čao byl v roce 1990 jedním z vůdců tažení za "novou, světovou" Šanghaj. Číňané se totiž rozhodli, že v Šanghaji porazí svět. Že budou soupeřit s Londýnem, New Yorkem a Hongkongem. Že stvoří nový pupek světa.

"Ta proměna je neuvěřitelná. Každý den se něco změní. Někdy už s rodiči ani nestačíme registrovat, co je nového. Vlastně pořád a všechno," komentuje vývoj devětadvacetiletý úředník Čchen Kao-chung. Má vystudovanou univerzitu a poměrně slušný plat, v přepočtu 10 tisíc korun. Kdepak už jen miska rýže na den, jak se v případě Číňanů dlouho tradovalo.

Čchen je ale stále svobodný. Nehrne se do ženění, i když podle místních zvyklostí tak už měl učinit před lety. "Nejsou ženy," říká. A v Šanghaji žije skutečně o čtyři procenta méně žen než mužů, což je neblahý důsledek letité politiky "jednoho dítěte", kdy si někteří rodiče tajně zařizovali potraty, když se dozvěděli, že čekají dceru. "Taky nejsou peníze na bydlení," tvrdí Čchen.

V tomto případě je ale situace mladších lidí nepochopitelná. Není jasné, kde mnozí z nich berou peníze na koupi drahých bytů. Ty stojí třeba i několik milionů korun. Přemrštěné ceny bytů dokonce čínská centrální vláda nedávno označila za jeden z vůbec největších problémů země. V Šanghaji se to však bere jako nevyhnutelná daň za překotný rozvoj. "Máme se lépe, koupit si můžeme absolutně cokoli. I moji rodiče říkají, že nic takového ve svém životě nepamatují," vysvětluje mladý úředník.

Co vlastně vězí za šanghajským zázrakem?

Moderní šanghajské obchody a restaurace jsou někdy schované i do staré architektury

Moderní šanghajské obchody a restaurace jsou někdy schované i do staré architektury

Chceme to, bude to

čínský export v miliardách dolarů

2000...............249
2002...............326
2004...............593
2006...............969
2008............1 431
2009............1 202
Zdroj: US International Trade Commision

Přestože prakticky všechna velká čínská města se změnila od druhé poloviny 70. let minulého století, kdy vůdce Teng Siao-pching vyhlásil zahájení ekonomických reforem, Šanghaj zůstává výjimečná.

To, co jinde trvá pět let, tady stihnou za dva. To, co jinde zdánlivě nikdy nepůjde, se tady podaří. To, co by si jinde nedovolili, tady jde. Jiná Čína v Číně.

Navíc ji pořád obklopuje mýtus, že je vůbec nejliberálnějším městem celé říše středu. Ten mýtus vznikl už před druhou světovou válkou, kdy se zde usídlilo mnoho cizinců, bank a poboček světových firem. Dokonce zde v té době žilo i 300 Čechů, kteří měli i vlastní organizaci Sokola.

Šanghajské tažení za úspěchem nebylo přerušeno ani bouřlivým jarem 1989, kdy v Pekingu demonstranty masakrovaly tanky, obrněné transportéry a střelba z kulometů a samopalů. Po nejznámější šanghajské třídě Nan-ťing pochodovalo až milion protestujících. A k překvapení světa i ostatních částí Číny se starosta postavil proti použití síly a nedovolil do svých občanů střílet.

Šanghaj také využila svého nezvyklého postavení v politice. Prakticky nikdy se nestalo, aby některý její zástupce nezastával významné postavení na špičce mocenské komunistické hierarchie. A tak nepřímo i přímo pracoval dál pro město, které zažívá něco, co nelze jinde ve světě zaznamenat. Jedná se patrně o vůbec největší proměnu tak velkého města za tak krátkou dobu v lidské historii.

Šanghaj investovala díky EXPU miliardy dolarů do nové infrastruktury

Šanghaj investovala díky EXPU miliardy dolarů do nové infrastruktury

Čtyři nová města

Ženy používající moderní metody antikoncepce

Čína.......................86 %
Hongkong...............80 %
Velká Británie.........79 %
Finsko.................... 78 %
Nizozemsko.............76 %
Austrálie a Belgie....75 %
Zdroj: The Economist

Poprvé jsem do Šanghaje přijel v roce 1991. Při procházce na nábřeží Bundu se na druhé straně 400 metrů široké řeky Chuang-pchu, kde se nachází dnešní bombastický Pchu-tung, pouze rýsovaly zárodky nových staveb. Ovšem v původní části Pchu se už bořily staré domy a vznikalo místo pro banky, obchody a mrakodrapy.

Mimochodem, v Šanghaji se zboří celé bloky, pak se kolem nich postaví stěny, které mají fasádu jako nové obchody či restaurace, dokonce se kamuflovaně v některých oknech svítí, lidé vlastně nepoznají, že jsou to pouhé zdi, a nevidí, co se na stavbě děje.

Další návštěva byla v srpnu 1995. Za řekou už stála Oriental Pearl TV Tower; čínsky se jí říká Tung-fang Ming-ču-tcha a zní to daleko poetičtěji. Až do roku 2007 to byla se svými 468 metry nejvyšší stavba v celé Číně.

Šanghaj, za řekou Bund

Za řekou Bund. Místo, které proslavilo Šanghaj před druhou světovou válkou. Původní finanční centrum.

Ale proč byla postavena nejdříve v nové části Šanghaje obrovská televizní věž? Podle záměru místních vládců se měla stát (a stala) symbolem síly a prosperity města. Vše šlo podle plánu. Pořád se bořilo a bořilo, stavělo a stavělo, až se nesměle ozvaly skupiny architektů a historiků, že ze staré Šanghaje nezbude nic zajímavého. Samozřejmě kromě výjimek. Mezi výškovými budovami se tak krčí s číslem popisným 76 na ulici Sing-jie jednopodlažní budova, která byla renovována v roce 1999. Je to dům, kde proběhl první sjezd Komunistické strany Číny. A barák dodnes vládnoucí strany se přece zbořit nesmí, i když pozemek to je určitě nesmírně lukrativní.

O deset let později, v roce 2005, jsem se v Šanghaji ocitl opět. V opulentní restauraci drahého hotelu mne u oběda jeden vysoce postavený úředník radnice šokoval odpovědí na otázku, kolik že výškových budov (počítáno zde nad 20 pater) vlastně ve městě vyrostlo od zahájení reforem na konci 70. let minulého století. Tedy asi za třicet let. "Přesně to nevíme, protože každý den přibývají další, ale víme, že dohromady je jich víc než za tu samou dobu v celých Spojených státech amerických," odpověděl. V jednom městě jako v celých USA.

kontrola soukromí

(1 = nejsilnější, 5 = nejslabší)

Čína, Malajsie a Rusko 1,3
USA 1,5
Slovensko 2,1
Izrael 2,2
Česko 2,5
Belgie a Island 2,7
Zdroj: The Economist

Nevím, zda odpověď úředníka byla správná, protože ji nelze nijak ověřit. Ale pohled na Šanghaj, který se mi naskytl letos v dubnu při čtvrté návštěvě, byl opět jiný. Další "nové" město. Tentokrát už s více než 20 miliony obyvatel a táhnoucí se nekonečně daleko a široko.

Jen několik čísel o části Pchu-tung, o jejíž výstavbě bylo rozhodnuto přesně před dvaceti lety. A pozor, pohybujeme se zhruba jen v polovině Šanghaje. Sídlí zde 600 mezinárodních a čínských finančních institucí. Pět tisíc loďařských a jim příbuzných firem. Sedmnáct tisíc společností ze zahraničí v Pchu-tungu za dvě desetiletí investovalo 51 miliard dolarů. Jezdí zde z letiště i supervlak Maglev. Maximální provozní rychlost 431 kilometrů v hodině.

Nejenom tato čísla, ale i neuvěřitelný boom, který je v tomto největším čínském městě pozorovatelný na každém kroku, vyvolává u cizinců úžas až strach. Co to pro ostatní svět znamená? Co pro něj znamená to, že roční hrubý domácí produkt celé Šanghaje je v přepočtu 4 300 miliard korun?

Šanghaj

Do nebe, či do pekla?

Na Šanghaj se snesla noc. Na mnoha místech se nabízejí prodejné holky. Obyčejné restaurace pomalu zavírají. Před třiceti lety zde neznámé bary naopak hlučí.

Čínské výdaje na vědu a výzkumv miliardách dolarů

1995...........................10

2000...........................27

2002...........................39

2004...........................56

2006...........................82

2010 (předpoklad)... 124

2020 (prognóza).......350

Zdroj: Droedge and comp

Na ulici Fu Čcheng v Pchu-tungu je dokonce bar ledový, který nese jméno The Binjiang (pin-ťiang) One. Jméno nelže. Opravdu jsou zde ledové zdi, hosté musí být pořádně oblečení. Nabídka? Téměř 200 druhů vodky. Ze všech stran se ozývá čin čin. Jeden panák vodky stojí 70 až 90 jüanů, v přepočtu přibližně od 200 do 260 korun. Na poměry naší i této země ukrutná cena. V baru však netvoří většinu cizinci, jsou tu převážně mladí Číňané.

Je The Binjiang One předobrazem nové Číny? Je předobrazem Šanghaje, nového pupku celého světa? Světa bombastického, vlivného, drahého, silného, nekonečného a v rozvoji nezastavitelného. Zbývá poslední otázka: Umožní tento nový svět (tak se říkalo i Americe), aby vedle něj existovaly v pohodě i světy další? Nebo budeme za třicet let jen paběrkovat a pořád vyjeveně koukat, co se to děje v říši středu? Mám obavu, že to druhé je pravda...

Číňané milují jídlo. Bylo to tak ve staré i v nové Číně. A Šanghaj má desítky tisíc vynikajících restaurací.

Číňané milují jídlo. Bylo to tak ve staré i v nové Číně. A Šanghaj má desítky tisíc vynikajících restaurací.

Mapy © Google