Vietnam, Saigon

Vietnam, Saigon | foto: Profimedia.cz

Saigon: strhující město zábavy, motoprostitutek a neřesti

  • 35
Už za vietnamské války si jezdili američtí vojáci do Saigonu užít a "pobavit se". Ačkoli se severovietnamská vláda snažila po převzetí moci všechna doupata neřesti zlikvidovat, dnes už Saigon, neboli oficiálně Ho Či Minovo Město, opět jede na plný plyn. Tahle strhující metropole snad nikdy nespí.

Od 17. století až do dobytí Severním Vietnamem v roce 1975 se město jmenovalo Saigon. Na popud hanojské vlády se tehdy Saigon přejmenoval na Ho Či Minovo Město a přejmenovaly se i ulice. Označení Saigon se dnes používá jen pro první centrální městský obvod. Většina Vietnamců ale městu stejně neřekne jinak než Saigon, název Ho Či Minovo Město se omezuje jen na oficiálnosti.

Saigon versus Hanoj

Ve srovnání s Hanojí, hlavním městem Vietnamu, je Saigon o pořádný kus vpřed. Zatímco Hanoj představuje spíše tradiční Vietnam, Saigon je ztělesněním moderního Vietnamu odrážející rychlý hospodářský růst země. Koncentrace obyvatel, finanční a ekonomické moci je prostě v Saigonu. HDP na obyvatele je v porovnání s vietnamským průměrem třikrát větší.

Město také patří se svými 9 miliony obyvateli k největším metropolím jihovýchodní Asie. Saigon, to jsou široké bulváry, výškové budovy, zářivé neony a neuvěřitelný motocyklový frmol. Daleko víc se tu projevuje vliv západního stylu života. Život v Hanoji jede oproti Saigonu jen tak na půl plynu.

Vietnam, Saigon, motocyklový frmol

Během vietnamské války získal Saigon nálepku města neřesti. Po válce se většina podniků uzavřela, v posledních letech ale v souvislosti s narůstajícím ekonomickým vlivem a i turistickým ruchem vyrůstají nové podniky. Noční kluby, diskotéky a hospody tu rychle vznikají, a také občas rychle zanikají. Saigon si tak znovu vydobývá pozici města s "nadupaným" nočním životem.

Ve srovnání s thajským Bangkokem, kde je situace daleko liberálnější, ale Saigon na první pohled nepůsobí tak divoce. Je tu i daleko méně smogu. A docela čisto. Skoro mám dojem, že i oproti Praze je centrum Saigonu uklizenější a úhlednější.

Vietnam, SaigonVietnam, Saigon

Noční život v Saigonu

Pokud si chcete vyrazit na pivo, můžete si ho dát v malých pouličních kavárnách a restauracích, popíjí se na plastových židličkách na ulici. Čepuje se světlé Bia Hoi, což znamená v překladu čerstvé pivo, je lehké a osvěžující, na vietnamské vedro ideální. Příjemná je i cena, půl litru se dá občas koupit i za 5 000 VND (1 000 VND = 1 CZK). Tyhle podniky jsou ale populární více v Hanoji, v Saigonu se vyráží spíše do barů a hospod, pivo je tu však dražší - i 60 000 VND.

Většina nočního života se spoustou barů a zábavních podniků se soustředí do centrální městské části (Distrikt 1, oficiální Saigon). I já jsem byl v této čtvrti ubytován, v baťůžkářské oblasti jménem Pham Ngu Lao. Druhou zábavní oblastí pak je Dong Khoi, ta je blíže centru města a také více ve stylu hogo fogo.

Saigon nabízí nepřeberné množství různých kuchyní. Samozřejmě všechnu asijskou, ale objevíte tu i restaurace francouzské, italské, americké, australské a dokonce českou. Pro dnešní večer jím v Pákistánu.

Vietnam, podvečerní Saigon

Apokalypsa v Dong Khoi

Okolo deváté se vydávám pěšky do oblasti Dong Khoi. Cestou míjím krásně nasvícenou radnici ve francouzském koloniálním stylu. Nejprve mířím do vyhlášeného podniku jménem Apocalypse Now, kde u vchodu absolvuju obligátní kontrolu. Bar prý dlouhou dobu udával ve městě tón, dnes to tak ale moc nevypadá. Je to tu opravdu jako po apokalypse, moc živo tu není, i když je ještě brzo. U pultu se zatím baví jen pár turistů a místních zlatokopek.

Dávám si plechovkové pivo, za překvapivých 60 000 VND. Barmanka mi doporučuje další dva podniky, které jsou prý zaručeně nejvíc in. Bar se mezitím zaplňuje, DJ připravuje. Já ale vyrážím vstříc dalšímu dobrodružství.

Cestou na mě všude pokřikují místní mototaxikáři. Nejdříve nabízejí klasicky svezení, po odmítnutí následuje buď nabídka žen nebo drog, hlavně marihuany a hašiše. I když by asi tito chlapíci byli schopni sehnat i něco ostřejšího.

Nabídkám odolávám a přicházím do baru Mecca. Bohužel dovnitř mě v mých flip-flopech a kraťasech nepustí. Svalovci u vchodu jsou nekompromisní. Škoda, podnik sice vypadá dost zlatomládežnicky, ale chodí sem hlavně místní, ne turisté.

Vzhledem k počasí si ale nedovedu představit, že bych měl na sobě dlouhé kalhoty a uzavřené boty. Po většinu roku je v Saigonu hodně vlhko a teplo, celoroční teploty se pohybují okolo 30 stupňů. Velká vlhkost by mohla vysvětlovat nestandardní výbavu na většině pánských toaletách - miniručníky na otření obličeje a erární hřeben.

Vietnam, Saigon. Standardní výbava na pánském záchodku

Standardní výbava na pánském záchodku v Saigonu

Procházím kolem klubu La Havana. Moc pěkný, ale také trošku malý a osazenstvo je spíše pokročilejšího věku od 40 výš, mix expati a místní. Jdu dál. Míjím klub Blue Gecko, typickou australskou putyka. Bar a parket, kde se dá tancovat.

Docházím po Hai Ba Trung až do ulice jménem Ho Huan Nghiep, kde mě zaujme klub Velvet. V přízemí září neonová vývěska prodejny Versace. Svalovec u vchodu naznačuje, že je plno. Znovu důsledek mého oblečení, protože jinak dovnitř houfně proudí Vietnamci. Pod záminkou, že se jen potřebuju domluvit na něčem s kamarádem v baru, mě na chvíli pustí dovnitř. Bar je opravdu designově vyvedený a luxusní. Je tu narváno, 80 procent tvoří místní exotické krásky, mnohé mimořádně krásné, všechny oblečené podle poslední módy.

Další podnik, kde zkouším štěstí, je kousek odsud na ulici 27 Ngo Duc. Mimo pár podezřelých návštěvníků, zřejmě prostitutek nebo singapurských transvestitů, tu skoro nikdo není. Takže rychle pryč.

Vietnam, Saigon, v baru Apocylypse Now

V baru Apocylypse Now

Vietnam, Saigon

Vietnam, Saigon

Přicházím na ulici Hai Ba Trung, vyhlášený red district. Do některého podniku bych i na okouknutí zašel, ale všechny vypadají podezřele prázdně. Naháněči se předhánějí, aby mě dostali dovnitř. Občas vykoukne několik velmi spoře oděných dívek a snaží se mě nalákat.

Odolávám, ještě bych chtěl v Dong Khoi omrknout trendový bar Underground, jak slibuje Lonely Planet. Ulici mám, dům taky, cedule ale nikde. Nakráčím do suterénu, kde by to mělo být, ale ouha, je tu jen garáž. Nahoře v restauraci mi servírka vysvětluje, že asi před měsícem se klub " z nějakých důvodů" uzavřel.

Omezování otevírací doby a zavírání jednotlivých podniků je prý v Saigonu docela ošemetné téma. Vláda se snaží proti nadměrnému pití alkoholu, drogám a prostituci bojovat. Oficiálně by prý snad všechny diskotéky a bary měly zavírat o půlnoci. Většině majitelů se ale tento příkaz daří úspěšně obcházet. Skoro všechny bary a hospody tak zavírají až po odchodu posledního hosta. Bar Underground byl zřejmě tedy takovým obětním beránkem.

Vietnam, noční Saigon

Nájezd motoprostitutek ve Pham Ngu Lao

Přesunuju se pěšky do Pham Ngu Lao. Cestou jsem snad stokrát dotázán, zda nepotřebuju svézt, jestli nechci nějaké drogy nebo ženu. V oblasti okolo ulice Nguyen Thai Hoc u křižovatky s Trang Hung Dao vládnou motoprostitutky. Nejdřív jsem myslel, že se snad ke mně blíží nějaký motozloděj, prý docela častá zlodějská praktika v Saigonu. Pak ale doslova přijíždí jedna nabídka za druhou. Ani nestíhám odmítat.

Je vidět, že prostitutky na skútrech si vedou lépe než jejich kolegyně z Hai Ba Trung. Tyhle vypadají lépe živeny. Je toho trošku moc, nevím, jakou si vybrat. Tak radši rychle pryč do Pham Ngu Lao.

Zkouším bar GO2 naproti podniku Crazy Buffalo, oba nejprofláknutější v téhle oblasti. Bohužel místní tu jen obsluhují, jinak jsou tu samí turisté. V baru potkávám dvě Australanky, se kterými jsme se už nejméně třikrát potkali. Na cestě jsou rok, zítra jim jejich legrace končí.

Vietnam, Saigon. Crazy Buffalo Bar

Saigon, Crazy Buffalo Bar

Vietnam, Saigon, radnice

Saigon, radnice

Společně to jdeme ještě vyzkoušet do Crazy Buffalo. Dole cena piva 30 tisíc, v horních patrech už se účtuje vysokohorská přirážka - 60 tisíc. Povídáme a povídáme, asi ve dvě odcházíme. Dole u kulečníku potkávám ještě Angličana z výletu po Ha Long Bay. Ve Vietnamu se cestovatelé neustále potkávají. V podstatě tu skoro existují jen dvě trasy. Z jihu na sever, nebo ze severu na jih.

Podniků a možnosti noční zábavy v Saigonu je nekonečné množství. Přestože bujarý noční život po roce 1975 utichl, dnes už se Saigon se svým způsobem nočního života a možností zábavy zřejmě vrací a vrátil k období své neřestné slávy.

Autor článku Jan Kubánek navštívil Saigon během pěti dní v září 2009 v rámci svého půlročního putování přes Asii do Austrálie.