Jezdit na kole českými luhy a háji je skvělé, jenže koho by bavilo kličkovat k nim po ucpaných ulicích Prahy či opékat se ve výfukových zplodinách na frekventovaných silnicích?
A co si počít, když vás nečekaně zastihne prudký déšť v polovině dlouhého výletu, kdy domov je hodně, hodně daleko? Naštěstí: vozit bicykl vlakem je velmi snadné. A České dráhy slibují, že v budoucnu to bude ještě snazší. Auto zkrátka nechte doma, najděte si na mapě vhodný luh a háj a vyražte na nádraží. Existují v zásadě tři možnosti, jak kolo dopravovat. Za prvé: Kolo je možné poslat jako zavazadlo, tedy odevzdat ho na nádraží a vyzvednout si ho v cílové stanici. Je to varianta zdánlivě nejpohodlnější, leč může být dosti zrádná. Kdo alespoň jednou na hlavním nádraží v Praze nezahlédl, co musí plechový miláček absolvovat na cestě mezi úschovnou a nákladním vozem, nepochopí. Na dopravních vozících se často vrší čtyři pět kol, šlapky se proplétají s dráty, lak se odírá, světla upadávají, srdce cyklistovo krvácí. Je pravda, že na některých nádražích již mají k dispozici speciální vozíky se stojany. Varianta druhá, doporučení hodná: za 40 korun zakupte průkazku, která vás opravňuje naložit si osobně kolo do zavazadlového prostoru. Prostě: bicykl dovedete na peron, ukážete průkazku a miláčka osobně odevzdáte příslušném u pracovníkovi v nákladním vagoně. A přímo na místě zaplatíte. Za cestu do 50 km dáte 30 Kč, do 100 km pojede kolo za 40 Kč, přes 100 km za 55 Kč. (Jízné se zdražuje až od zítřka, pokud vyjedete ještě dnes, ušetříte pětikorunu.) Tuto možnost využijete na delších tratích, v rychlících, kde je nákladní vůz. Varianta třetí, tzv. zjednodušená přeprava, nastává u osobních vlaků. Pojedete-li například na Karlštejn, kolo prostě naložíte do motoráčku a celou cestu si je hlídáte. Jízdenku ke kolu zaplaťte v pokladně na nádraží, stojí šestnáct korun (dnes i zítra po zdražení). Například na Šumavě a v některých dalších cyklistických rájích jezdí už i vagony speciálně vybavené nosiči na kola. České dráhy se dušují, že jich bude přibývat, neboť chtějí v budoucnu tento servis výrazně zlepšovat. A jak dojet v hlavním městě s kolem na nádraží? Metrem, i to je velmi snadné. Podle přepravních pravidel je pro transport kol vyhrazena poslední plošina posledního vagonu soupravy. Napoprvé bývá cesta mírně traumatizující, brzy však zjistíte, že se není čeho bát. Spolucestující bývají k zabláceným sportovcům ohleduplnější, než by se čekalo. Nenadávají a většinou ochotně ustupují. Ač se to na první pohled nezdá, na plošinu se vejde i více než jedno kolo. Dvě jsou bez problémů, tři se dají snést, a i čtyři je tam možné poskládat. Takové zhoufování cyklistů pak umožňuje znaleckou konverzaci o brzdách, přehazovačkách či počasí. A pozor! Od počátku roku již není nutné kupovat si jízdenku za šest korun, za kolo se podle nových pravidel v metru již neplatí, což stále mnoho cyklistů neví. Jediným omezením je, že podle předpisů by se cyklista neměl drát s kolem do metra v době špičky. Má to svoji logiku, ráno je v metru obtížné otevřít noviny, natož protlačit se tam s kolem.
A co si počít, když vás nečekaně zastihne prudký déšť v polovině dlouhého výletu, kdy domov je hodně, hodně daleko? Naštěstí: vozit bicykl vlakem je velmi snadné. A České dráhy slibují, že v budoucnu to bude ještě snazší. Auto zkrátka nechte doma, najděte si na mapě vhodný luh a háj a vyražte na nádraží. Existují v zásadě tři možnosti, jak kolo dopravovat. Za prvé: Kolo je možné poslat jako zavazadlo, tedy odevzdat ho na nádraží a vyzvednout si ho v cílové stanici. Je to varianta zdánlivě nejpohodlnější, leč může být dosti zrádná. Kdo alespoň jednou na hlavním nádraží v Praze nezahlédl, co musí plechový miláček absolvovat na cestě mezi úschovnou a nákladním vozem, nepochopí. Na dopravních vozících se často vrší čtyři pět kol, šlapky se proplétají s dráty, lak se odírá, světla upadávají, srdce cyklistovo krvácí. Je pravda, že na některých nádražích již mají k dispozici speciální vozíky se stojany. Varianta druhá, doporučení hodná: za 40 korun zakupte průkazku, která vás opravňuje naložit si osobně kolo do zavazadlového prostoru. Prostě: bicykl dovedete na peron, ukážete průkazku a miláčka osobně odevzdáte příslušném u pracovníkovi v nákladním vagoně. A přímo na místě zaplatíte. Za cestu do 50 km dáte 30 Kč, do 100 km pojede kolo za 40 Kč, přes 100 km za 55 Kč. (Jízné se zdražuje až od zítřka, pokud vyjedete ještě dnes, ušetříte pětikorunu.) Tuto možnost využijete na delších tratích, v rychlících, kde je nákladní vůz. Varianta třetí, tzv. zjednodušená přeprava, nastává u osobních vlaků. Pojedete-li například na Karlštejn, kolo prostě naložíte do motoráčku a celou cestu si je hlídáte. Jízdenku ke kolu zaplaťte v pokladně na nádraží, stojí šestnáct korun (dnes i zítra po zdražení). Například na Šumavě a v některých dalších cyklistických rájích jezdí už i vagony speciálně vybavené nosiči na kola. České dráhy se dušují, že jich bude přibývat, neboť chtějí v budoucnu tento servis výrazně zlepšovat. A jak dojet v hlavním městě s kolem na nádraží? Metrem, i to je velmi snadné. Podle přepravních pravidel je pro transport kol vyhrazena poslední plošina posledního vagonu soupravy. Napoprvé bývá cesta mírně traumatizující, brzy však zjistíte, že se není čeho bát. Spolucestující bývají k zabláceným sportovcům ohleduplnější, než by se čekalo. Nenadávají a většinou ochotně ustupují. Ač se to na první pohled nezdá, na plošinu se vejde i více než jedno kolo. Dvě jsou bez problémů, tři se dají snést, a i čtyři je tam možné poskládat. Takové zhoufování cyklistů pak umožňuje znaleckou konverzaci o brzdách, přehazovačkách či počasí. A pozor! Od počátku roku již není nutné kupovat si jízdenku za šest korun, za kolo se podle nových pravidel v metru již neplatí, což stále mnoho cyklistů neví. Jediným omezením je, že podle předpisů by se cyklista neměl drát s kolem do metra v době špičky. Má to svoji logiku, ráno je v metru obtížné otevřít noviny, natož protlačit se tam s kolem.
