"Na Ostravu jsem zvědavý. Ještě jsem tam nebyl. Doufám, že tam ještě jsou ty haldy, fabriky, a šachty a kouř," řekl jeden z dvoučlenné obsluhy kanárkově žluté promítací maringotky Petr Vališ z Nesovic u Slavkova.
Ten si ale díky své práci vybírače dobrovolného vstupného, natahovače promítacího plátna a údržbáře kina teď v létě přezdívá potah primitiv Varel Frištenský podle slavné postavy z Cimrmanovy hry Dobytí severního pólu. Jeho kolega, vedoucí kina, technik a promítač Zdeněk Mazanec jezdí s Kinematografem bratří Čadíků čtvrté léto. "Poznám při tom spoustu lidí a republiku. Takové léto mi vůbec nevadí," říká student z Brna.
Kinematograf bratří Čadíků se v posledních letech rozrostl. Republikou toto léto jezdily tři maringotky. "Už jich máme ale osm. Zatím jezdíme jen u nás a na Slovensku, ale šéf má velké plány. Jeden starý autobus předělává na promítací kabinu a chystá se s ním dobýt Ameriku," říká Zdeněk Mazanec.
Do Frýdku-Místku dorazil kinematograf z Nového Jičína. "Tam jsme zažili skvělou partu malých cikáňat. Pomáhali nám stavět a rozebírat promítací plátno. Ty děti byly perfektní na rozdíl od jedné starší dámy bydlící na náměstí, která naopak, když jsme si při rozebírání konstrukce pustili hudbu, si na nás stěžovala na radnici," říká Petr Vališ.
Veškerý výdělek, který promítači vyberou, putuje na konto Pomozte dětem. Provoz kinematografu pak hradí sponzoři. "S naším telefonním sponzorem je to trochu problém. Lidé si berou jeho žluté letáky ze stojanu a až po dvaceti metrech zjistí, že to není program kinematografu, ale reklamní leták. Někdy máme kolem maringotky hromadu odhozených žlutých papírů," říkají.
První nedělní představení ve Frýdku-Místku zhlédlo sto padesát návštěvníků a dokonce policisté, kteří si zaparkovali svůj vůz na náměstí po celou dobu projekce. Promítači jsou však zvyklí na někdy mnohem větší návštěvy. "Například v Uherském Hradišti přišlo až dva tisíce lidí. Ale někdy přijde třeba jen dvacet třicet lidí," říká Zdeněk Mazanec.
Kinematograf bratří Čadíků však nehraje jen v létě. Na Silvestra roku 2000 promítal přímo na Pražském hradě dokumenty o Praze k začínající akci Praha - Evropské město kultury. "Promítali jsme pár metrů od budek hradní stráže. Máme s nimi doma fotky."
Velkým úkolem je pro ně vždy ve městě sehnat odvoz na další místo. "Například teď ještě nevíme, kdo nám převeze konstrukci do Ostravy. Je to oříšek, protože za náklaďák zapřaháme i maringotku," říkají. Na jeden letošní převoz však nezapomenou.
"Z Karlových Varů nás vezl nějaký řidič do Mělníka. Jel pomaleji než s traktorem a na přejezdu přímo na kolejích mu náklaďák chcípl a nechtěl nastartovat. Bylo to jak z němé grotesky. Už jsme se chystali k úprku z maringotky a mysleli na nejhorší."
Za největší kulturní zážitek svého letošního putování s kinematografem však nepovažují některý z filmů, ale koncert slovinských Laibach, kteří hráli mezi jejich konstrukcí v Uherském Hradišti.
Ten si ale díky své práci vybírače dobrovolného vstupného, natahovače promítacího plátna a údržbáře kina teď v létě přezdívá potah primitiv Varel Frištenský podle slavné postavy z Cimrmanovy hry Dobytí severního pólu. Jeho kolega, vedoucí kina, technik a promítač Zdeněk Mazanec jezdí s Kinematografem bratří Čadíků čtvrté léto. "Poznám při tom spoustu lidí a republiku. Takové léto mi vůbec nevadí," říká student z Brna.
Kinematograf bratří Čadíků se v posledních letech rozrostl. Republikou toto léto jezdily tři maringotky. "Už jich máme ale osm. Zatím jezdíme jen u nás a na Slovensku, ale šéf má velké plány. Jeden starý autobus předělává na promítací kabinu a chystá se s ním dobýt Ameriku," říká Zdeněk Mazanec.
Do Frýdku-Místku dorazil kinematograf z Nového Jičína. "Tam jsme zažili skvělou partu malých cikáňat. Pomáhali nám stavět a rozebírat promítací plátno. Ty děti byly perfektní na rozdíl od jedné starší dámy bydlící na náměstí, která naopak, když jsme si při rozebírání konstrukce pustili hudbu, si na nás stěžovala na radnici," říká Petr Vališ.
Veškerý výdělek, který promítači vyberou, putuje na konto Pomozte dětem. Provoz kinematografu pak hradí sponzoři. "S naším telefonním sponzorem je to trochu problém. Lidé si berou jeho žluté letáky ze stojanu a až po dvaceti metrech zjistí, že to není program kinematografu, ale reklamní leták. Někdy máme kolem maringotky hromadu odhozených žlutých papírů," říkají.
První nedělní představení ve Frýdku-Místku zhlédlo sto padesát návštěvníků a dokonce policisté, kteří si zaparkovali svůj vůz na náměstí po celou dobu projekce. Promítači jsou však zvyklí na někdy mnohem větší návštěvy. "Například v Uherském Hradišti přišlo až dva tisíce lidí. Ale někdy přijde třeba jen dvacet třicet lidí," říká Zdeněk Mazanec.
Kinematograf bratří Čadíků však nehraje jen v létě. Na Silvestra roku 2000 promítal přímo na Pražském hradě dokumenty o Praze k začínající akci Praha - Evropské město kultury. "Promítali jsme pár metrů od budek hradní stráže. Máme s nimi doma fotky."
Velkým úkolem je pro ně vždy ve městě sehnat odvoz na další místo. "Například teď ještě nevíme, kdo nám převeze konstrukci do Ostravy. Je to oříšek, protože za náklaďák zapřaháme i maringotku," říkají. Na jeden letošní převoz však nezapomenou.
"Z Karlových Varů nás vezl nějaký řidič do Mělníka. Jel pomaleji než s traktorem a na přejezdu přímo na kolejích mu náklaďák chcípl a nechtěl nastartovat. Bylo to jak z němé grotesky. Už jsme se chystali k úprku z maringotky a mysleli na nejhorší."
Za největší kulturní zážitek svého letošního putování s kinematografem však nepovažují některý z filmů, ale koncert slovinských Laibach, kteří hráli mezi jejich konstrukcí v Uherském Hradišti.
 |
 |
 |
