Ale oslavou vlnění v krátkých obloucích byla už před padesáti lety "hra nohou“ rakouské školy.
Metodici se desítky let hádají o kdejaký detail zatáčení, ale klasické prvky jako terénní skok a předskok se z přípravy lyžařů vytrácejí. Vyučovat složité umění zatáčet je lepší a méně riskantní byznys.
Rychlá jízda na indexu
Rychlá jízda je především z bezpečnostních důvodů na indexu, nežádoucí a někde až trestaná.
Systematický brainwashing docílil, že každý, kdo jede rychle, je některými lyžaři označován za blázna a hazardéra. Masové lyžování zkrátka rychlost a jízdu rovně takřka zlikvidovalo. Před pár lety se pak úspěšně podařilo vyhubit i "rychlé“ lyže. Zůstaly plácačky, jež umějí takřka všechno – kromě rychlé přímé jízdy.
Přirozené, okouzlující i výchovné
Skluz a rychlost neoddělitelně patří k lyžování. Přinášejí úžasné pocity. Jízda šusem a královská disciplína sjezd tu byly dříve než dovednost elegantně zatáčet.
Na dosud nezmanipulovaných dětech vidíme, že rychlá jízda je přirozeností a přímo potřebou. Rychlost posiluje lyžařské zážitky, ale také umění. Bez návyku na ni vzniká loučkař, nikoliv skutečně dobrý lyžař.
Oblouk po hraně na červené dnes vykrojí dost lyžařů, ale ten opravdu výborný přitom pojede nejenom čistěji a lehčeji, ale také rychleji. Kdo umí zastavit a zatočit i ve vysoké rychlosti, ovládá své lyže lépe a dokáže jet bezpečněji.
Předčasní důchodci?
Nenechte si vnutit přesvědčení, že precizní oblouk na hodně krojených krátkých lyžích je alfou a omegou všeho sjíždění.
"Pokud jde o rychlost, produkuje krátká lyže předčasné lyžařské důchodce,“ napsal už před třiceti lety věhlasný lyžařský pedagog Franz Hoppichler. Tehdejší běžné lyže se bez rychlosti nedaly dostatečně prohnout a únik ke kratším znamenal rezignaci na sportovní jízdu. Sportovně sice dnes můžeme jet i na krátkých, ale opravdu rychle sotva.
Zařaďte do svého lyžování i rychlou jízdu. Spíše než šusování stylem rychlostního lyžování co to dá a přímo rovně dolů tím myslím hlavně rychlé pasáže a otevřené oblouky o hodně velkém poloměru. V oblouku ale stále držte lyže na hranách a nedopusťte nekontrolované smýkání. Mírný drift nevadí, je jasné, že ve velkém tempu za sebou nenecháme příslovečné čisté brázdy.
A občas si v té rychlosti opatrně dejte i pořádný zárohák s maximem odstředivých sil, jež udržíte. Na rovinkách se nezapomeňte zabalit do sjezdového postoje a zatáčky si dát i v něm. A přitom dostatečně širokou stopu.
Bezpečnost
Jistě, je to složité. Chce to strategii a plánování: kde a kdy. Budete-li ale opravdu chtít, jako zkušení lyžaři to zvládnete. U nás hůře a s problémy, v Alpách mnohde hladce. Buďte rozumní a jakmile se svah zahustí, uberte, případně jeďte jinam. Nejdůležitější a opojení z rychlosti nadřazené jsou samozřejmě ohleduplnost a opatrnost. O přilbě jako samozřejmosti ani nemluvím. Stejně jako o tom, že pista musí být v přiměřeném stavu.
Lyže
Nemá cenu hrát si na sjezdaře ve vejci se slalomkami 160 cm. Závodníci mají na rychlost více než dvoumetrové speciálky s minimálně třikrát větším rádiusem než běžné slalomky. Použijte to nejdelší, co máte nebo seženete. Uvidíte, jakou pozitivní roli každých 10 cm délky a pár metrů rádiusu hraje.
(V Extra jsem psal, že by se mohly objevit vyřazované obřačky nesplňující budoucí předpis FIS. To je potenciálně vaše vhodná rychlostní lyže: stále hodně zatáčivá, ale v porovnání s komerční nabídkou už skoro polosjezdovka.) V rychlosti se krásně prohne i lyže nezvykle dlouhá a rovná.
Čím menší konstrukční rádius, tím menší poloměr vykrajovaného oblouku a tím rychlejší jeho průběh.
Naopak delší méně krojená lyže nás nechá v oblouku na hraně déle a my si můžeme dobře uvědomovat, prociťovat a korigovat své akce. Jízda na takové lyži je výborným tréninkem.
Když přesednu ze superobřačky na obřačku, připadá mi ta druhá skoro jako slalomka. A vědomí, že zvládnete jak rychlost, tak i takovou lyži, je i psychologickým povzbuzením.
Terénní nerovnosti
S rychlostí sice přímo nesouvisí, ale patří k ní. Zplanýrované dálnice mnohde zničily přirozený profil terénu. Naštěstí i na umělých tratích často zůstávají hrany a zlomy. Jsou to úžasné prvky, ale současně i kritická místa. Jakmile za hranu nevidíte, nesmíte ji v rychlosti ani přejet, ani skočit!
Ideální je, když se ve dvojici nebo partě můžete vystřídat a tato místa si ohlídat. Pak už můžete velmi opatrně zkoušet skoky, v rychlosti ale spíše opomíjený předskok, kdy se odrazíme či jen velmi silně nadlehčíme těsně před hranou.
Kopírujeme profil a přistaneme hned za ní, aniž by nás vyhodila do vzduchu. Je to klasický prvek pokročilého lyžaře, dnes méně často použitelný, avšak o to zajímavější.
Nevyhýbejte se rychlosti. Naopak. Doba sice vyznává obloučky, ale úplně se jí zřeknout by byla několikanásobná škoda.
|
Autor článku Ivan Sosna je specialistou časopisu SNOW na vše týkající se carvingu (materiál, technika jízdy, ...). SNOW, časopis pro lyže a snowboard, přináší v každém čísle lekci z "vysoké školy lyžování“ (rubrika Univerzita). V letošní sezóně dále vyšlo: Mýtus lyžařské agresivity a Hole: malý velký lyžařův přítel. V příštím čísle (SNOW 31, vychází 31. ledna 2007) bude Rovnováha: jízda na jedné lyži.
|
IVAN SOSNA, magazín SNOW (článek vyšel v čísle 30, prosinec 2006)
