Tuaregové vědí, jak zavést cizince přímo do životů lidí, kteří na poušti žili před mnoha tisíci lety. Vidíte jejich bitvy, lovy a tance. A také milování, neboť oni se nestyděli. Vše je na skalních kresbách v nitru divokého pohoří Akakus, desítky kilometrů od civilizace. Podobné kresby proslavily alžírské pohoří Tasíli. Nakreslili je lidé,kteří žili na Sahaře před tisíci let a tím nasadili svým potomkům brouka do hlavy. Z kreseb plyne, že Sahařané znali kolo zhruba ve stejné době, kdy je vymysleli v Sumeru. Také to, že jejich kultura, ač se o ní neučí v dějepisu, dlouho držela krok s jinými z úsvitu dějin. Sežehlo ji ale vedro. Kresby ale ukazují i jinou věc. Než se ze Sahary stala poušť, byla kvetoucí krajinou, kde zvěř okusovala šťavnatou trávu a pila z řek lemovaných háji dubů, olší, cypřišů a líp. Na skalních kresbách skotačí stáda žiraf, gazel a slonů, zatímco v jezerech se převalují hroši. Dávní umělci nakreslili také krokodýly a ryby. To ale není takové překvapení: poslední krokodýl byl na Sahaře zabit před sedmdesáti lety a francouzský archeolog lovil uprostřed pouště ještě v 60. letech pořádné parmy.
30. října 1999
