Přemýšlel jsem, kam bych se jel podívat a měl jsem docela jasno. Kavkaz, pohoří na jižní hranici Evropy a Asie, známé především pro své překrásné hory v čele s majestátním Elbrusem a neuvěřitelnou pohostinnost místních národů, mě přitahoval již dlouho. Jako velikého fanouška moderní historie mě však zajímalo především jedno místo - Čečna.
Teroristické doupě plné vousatých mudžáhedínů?
Dějiny malé kavkazské republiky jsou poslední dvě století lemovány neustálými válkami a odbojem Čečenců, kteří se svým ruským sousedem téměř bez přestání bojovali o tento kamenitý kousek země.
Čečencům, kteří jsou světu známí pro svou hrdost, čest, touhu po svobodě, ale také krvežíznivost a pomstychtivost, se sice na počátku 90. let v první čečenské válce krátce podařilo vymanit z drápů ruského medvěda. Ale trvání nezávislé Čečenské republiky Ičkeria nemělo dlouhého trvání a ruská armáda ji spolu s většinou Čečny o několik let později rozmetala. Dnes je nejen v Evropě, ale dokonce i v samotném Rusku stále Čečna považována za teroristické doupě plné vousatých mudžáhedínů, kteří podřežou krk každému, který překročí hranici.
Jak to ale vypadá v Čečně doopravdy? Tato otázka se nakonec stala hlavním důvodem, proč jsem se i přes ťukání na čelo a podezřívavé pohledy většiny okolí rozhodl vydat se na cestu.
Nocleh v Grozném
Češi ve světě
HONORÁŘ 1 000 korun |
Plánování cesty mi zrovna moc sebedůvěry nepřidalo, renomovaný knižní průvodce oblast vynechal jako vysoce nebezpečnou a některé internetové zdroje ji dokonce označily za válečnou zónu. Rozhodl jsem se upustit od dalšího zbytečného hledání a vše zjistit až na místě. Několik dní před odjezdem jsem zkontaktoval na webu couchsurfing (web, kde místní nabízí cestovatelům přístřeší u sebe doma) několik Čečenců z hlavního města Grozného a vyzbrojen pár telefonními čísly a příslibem noclehu se vydal na cestu.
V současné době není třeba pro návštěvu Čečenska žádné speciální povolení a většina území republiky je volně přístupná turistům. Výjimkou jsou pohraniční oblasti, kde Čečna sousedí s Gruzií (oficiálně je to pásmo do 30 km od hranice), kam zvláštní povolení potřebujete. Toto však neplatí jen pro Čečnu a v případě, že byste se chystali na cestu či trek do blízkosti hranice v kterékoliv oblasti Ruské federace, je lepší si povolení vyřídit předem přes místní cestovní kanceláře.
Doprava na Severní Kavkaz není nejjednodušší. Letecky se nejsnáze dopravíte z Moskvy především na letiště Mineralnye Vody ve Stavropolském kraji, případně přímo na letiště v Grozném. Dále je možné zvolit levnější, ale poněkud delší variantu cesty vlakem. Ten vyjíždí z Moskvy čtyřikrát týdně, cesta trvá 41 hodin a jízdenka v nejnižší třídě (Plackartnyj) stojí kolem 1 200 Kč, nejdražší 3 500 Kč. Ruské vlaky jsou velmi pohodlným, i když poněkud zdlouhavým způsobem dopravy. Člověk se zde snadno seznámí s ostatními pasažéry a mnohdy naváže užitečné kontakty, které potom může využít při pobytu v cílové destinaci.
Čečna má rozhodně stále co nabídnout, přestože byla téměř dvě desetiletí dějištěm válečného konfliktu. Velká část ruského federálního rozpočtu jde každý rok na rekonstrukci celé země a hlavně na budování hlavního města Grozného, které bylo znovu postaveno prakticky od nuly. Kromě toho se v malé republice (Čečna je menší než Morava) nachází překrásné a liduprázdné hory, které se zvedají z ruské nížiny až do výšky čtyř kilometrů a nabízejí dechberoucí scenérie, opuštěná romantická zákoutí i horská jezírka.
Ulice Vladimira Putina
Mešita Srdce Čečny
Přes armádní a policejní checkpointy
Já osobně jsem do Grozného přijel minibusem (tzv. maršrutkou) ze sousední republiky Severní Osetie - Alanie. Již v průběhu cesty poznáte, že Čečna bude opravdu trochu speciální. Naše maršrutka postupně projela několika armádními a policejními checkpointy a nakonec předjela početný armádní konvoj. Na autobusovém nádraží na vás plně dýchne exotický duch republiky.
Většina obyvatel Čečenské republiky vyznává sunnitskou variantu islámu a víra je zde důležitou součástí každodenního života. Ačkoliv bylo parné léto a teploty šplhaly ke 40 stupňům, nikdo z přítomných neměl krátké kalhoty a většina se pyšnila plnovousem. Ženy dodržují v Čečně muslimský dress code, nikoliv však v extrémním slova smysli (nikáb, burky), ale spíš nosí delší sukně a šátky, kryjící část vlasů. I tady se však ženy chtějí líbit a tak ulice Grozného připomínají všechno, jen ne cudný a zahalený svět tak, jak je tomu v mnohých zemích Blízkého východu.
Dámy-cestovatelky to samozřejmě budou mít v Čečně poněkud složitější, minimálně návštěva hlavního města by však měla být bez problémů. V případě vhodného oblečení (a ještě lépe mužského doprovodu) si mohou Čečnu užít stejně jako jakékoliv jiné místo. Důrazně však všem návštěvníkům doporučuji převléknout se ještě před příjezdem, neboť v nevhodném oblečení budete středem pozornosti, v horších případech i slovních útoků či obtěžování.
Můj kontakt v Grozném byl Alichán, asi pětadvacetiletý Čečenec, který vyrostl v okolí Grozného a zažil zde i obě války. Alichán mě vyzvedl na nádraží a v jeho oprýskané Ladě jsme vyrazili do centra Grozného. Náš vehikl se za mohutného burácení nejnovějšího amerického popu hnal po prospektu Vladimíra Putina k centrální mešitě v Grozném, kde mě Alichán požádal o chvíli strpení, zatímco se šel pomodlit.
Nádvoří mešity Srdce Čečny
Noví přátelé
Srdce Čečny
Hlavní mešita Achmata Kadyrova (otec nynějšího prezidenta/diktátora Ramzana Kadyrova a první promoskevský prezident Čečny), zvaná také „srdce Čečny“, je největší mešitou na území Ruské federace a dokáže pojmout až 10 000 věřících. Stavba, otevřená v roce 2008, je nejen srdcem, ale i pýchou Čečny a nádhernou ukázkou islámského umění, kde se prolínají turecké, blízkovýchodní a čečenské motivy. To vše bohatě zdobí kilogramy zlata, stříbra a krystaly Swarovski. Cizinci jsou v mešitě vítanými hosty a místní vás i ochotně vyfotí v jejím překrásně zdobeném interiéru.
Po modlitbě mě Alichán vzal na krátkou projížďku městem, ukázal mi, kde se nacházejí nejdůležitější zajímavosti a nakonec pozval na jehněčí šašliky v místní restauraci. Nad mojí nabídkou placení se jen pousmál. S placením je to vůbec na Kavkaze složité, je třeba být rychlý a nekompromisní, jinak za vás většinou bude chtít zaplatit váš hostitel.
Restaurační zařízení v Čečně jsou specifické tím, že v žádném z nich (a také v žádném obchodě) nenajdete vepřové pochoutky ani alkoholické nápoje. V Čečně není, jako v jediné oblasti v Rusku, žádná diskotéka ani bar a fanoušci nočního života by měli pravděpodobně volit jinou destinaci. Místo piva se jde na zmrzlinu a místo do baru do obchodního centra, parku nebo na večerní modlitbu.
Třísettisícový Grozný se dá se všemi „památkami“ zvládnout pohodlně za jediný den. Celým městem se táhnou souběžně prospekty V. Putina a A. Kadyrova, podél kterých se nachází většina pamětihodností.
Já jsem prohlídku začal u místního „downtownu“, který se nazývá Grozny City. Pětice supermoderních mrakodrapů se zvedá do výšky 150 metrů. Stojí tady taky luxusní hotel, kde při své návštěvě přebývali i Mike Tyson či Gerard Depardieu. Pěšky se odsud dá dojít k mostu přes řeku Sunža, na jejímž druhém břehu se nachází rozlehlý islámský komplex s hlavní mešitou, parky a fontánami a koncertním pódiem přímo nad řekou.
Památník obětem 2. světové války, věčný oheň a pod ním muzeum A. Kadyrova
Památník padlým příslušníkům
Podél prospektu V. Putina jsem prošel postupně okolo památníku příslušníkům policie, armády a milice, kteří v Čečně zahynuli při výkonu služby až k muzeu čečenské historie. Překrásná budova s výraznými prvky čečenské architektury hostí jinak nepříliš povedenou historickou exhibici. Budova však rozhodně stojí za vidění a v okolí narazíte i na další poměrně zajímavé stavby koncertního sálu či národní knihovny.
Na konci prospektu je malý park, kde stojí, poněkud ironicky, památník všem novinářům, kteří zemřeli za svobodu slova. Hned vedle je umístěný, jak již je v ruských městech zvykem, velký komplex s věčným ohněm, malou výstavou obrněné techniky z druhé světové války a velmi zajímavým podzemním muzeem prezidenta Achmata Kadyrova. Ten byl zavražděn v roce 2004 a od té doby je zde, spolu s V. Putinem, považován minimálně za poloboha. Portréty obou pánů, případně Kadyrova mladšího, lemují prakticky celou Čečnu.
Muzeum je sbírkou a pomníkem bývalému prezidentovi a obsahuje množství osobních předmětů, uměleckých děl, různých darů ze všech koutů světa a se zaujetím vypráví příběh bývalého duchovního, který byl nejprve rebelem, aby se později přidal na stranu Rusů a stal se novým vůdcem Čečenců.
Večer mě vzal Alichán na projížďku nočním Grozným, což byl jeden z nezapomenutelných zážitků mé cesty. Celé město se úžasně rozzáří, všechny památky i ulice jsou překrásně nasvícené a všude se rojí hloučky lidí, kteří se po parném dni jdou osvěžit šálkem čaje či zmrzlinou a potkat se s přáteli.
Noční Grozny City
Návštěva večerní modlitby v čečenské vesnici
Krásné vyjížďky do hor
V dalších dnech jsme podnikli několik výjezdů z města po okolních vesnicích, městech a především do hor. Vrcholem byl výlet k jezeru Kazenoj-am, což znamená v překladu modré jezero. Největší jezero na Kavkaze se rozprostírá kousek od dagestánských i gruzínských hranic, má hloubku 74 metrů, průměr 2-3 km a leží ve výšce přes 1 800 m n.m. Křišťálově čistá voda je kvůli nadmořské výšce i v létě velmi osvěžující a koupání nebo projížďka loďkou po jezeře je skvělým zážitkem. Přestože kolem celého jezera byly maximálně desítky návštěvníků, je nutné si při koupání a svlékání dát dostatečný odstup od ostatních plavců opačného pohlaví a dámy by určitě měly zapomenout na bikiny.
Půjčovna šlapadel na jezeře Kazenoj-Am
Při cestování do horských oblastí člověk musí člověk vždy zastavit na checkpointech, kde si prověří a zapíšou údaje všech pasažérů. Jinak ale přístup není nijak omezen a mohu vřele doporučit výlety po prašných horských silničkách zaříznutých do zelených kavkazských hřebenů. V případě nouze se dá vždy poprosit u místních obyvatel nebo v mešitě o pomoc či o přístřeší. Většinou vás jako správní muslimové neodmítnou.
Poslední večer mého pobytu mě vzal Alichán s sebou do místní mešity na večerní modlitbu. Všichni přítomní se mi šli osobně představit, sami nabízeli, že si vše mohu fotit či natáčet a šlo o velmi sympatickou, vstřícnou a milou společnost. Diskutovali jsme spolu o osudu Čečny, o současné politice, islámu i jeho špatnému výkladu. Jeden z přítomných situaci glosoval slovy: „Takových jako jsem já se u vás v Evropě bojíte, co? Ale neboj, tady ti nikdo nic neudělá, jsi host a to, že jsi tu, je pro nás největší pocta.“
Pravá tvář Čečny
Autor článkuAutorem článku je David Mastný, 24letý student Institutu mezinárodních studií FSV UK se zaměřením na post-sovětský prostor. Absolvoval studijní pobyty v Rusku, hrál basketbal v USA a v současnosti je na stáži v Německu. Lákají ho neobyčejné a neturistické destinace – Kavkaz, Střední Asie, Dálný východ. |
Čečenci jsou velmi zajímavou výjimkou v ruské společnosti. Přestože určitá podpora Putina i prezidenta Kadyrova tu je, není tak masivní jako v jiných částech Ruska. Místní jsou sice vděční za stabilitu a mír v republice, ale celou politickou situaci většinou označují za „špinavou hru“ a neradi se angažují.
V souvislosti s konfliktem na Ukrajině se mi podařilo rozmluvit Alichána a pár dalších Čečenců. Jen velmi neradi se na toto téma baví a je vidět, že zde nepanuje taková podpora současného ruského angažmá na Ukrajině jako v ostatních částech Ruska. Za všechno mluví názor mého hostitele: „Když Čečenci chtěli nezávislost, byli teroristi, ale v Donbasu jsou teď vlastenci.“
Tak to je pravá tvář Čečny. Milice a armáda střežící křehkou stabilitu zaplacenou z ruských peněz. Lesk zbrusu nových a moderních staveb i bída zapadlých horských vesnic. Západní kultura a luxus spojený s islámskými pravidly. Nákupní střediska a butiky vedle mešit a k tomu všemu překrásné a liduprázdné hory na dohled.
Od doby, co jsem Čečnu opustil, došlo v Grozném ke dvěma větším bombovým útokům. V obou případech odhalili milicionáři útočníka, který byl nucen odpálit nálož mezi nimi a nedošlo k civilním obětem. I přes to bych jel hned znovu, Čečna za to stojí.
Může se hodit
|
