Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Nejdůležitější je pokora, říká Čech, který fotí pro BBC i Discovery

aktualizováno 
Jezdí na Sibiř, do Jižní Ameriky i do Afriky. Fotí tygry, medvědy, vlky, buvoly, jaguáry - i pro BBC či Discovery. A píše o nich. Nová kniha fotografa Petra Slavíka nazvaná Blízká setkání zachycuje dobrodružné zážitky z jeho expedic. O svých cestách si povídal s reportérkou sobotního magazínu Víkend DNES.

Petr Slavík fotí divočinu pro BBC Wildlife Magazine, Daily Mail nebo Discovery Magazine. | foto: Jakub Kučera

Muž, který si vysloužil řadu mezinárodních ocenění, nesází na senzaci, ale skrze objektiv tiše vnímá zvířecí i lidské tvory kolem sebe. Ať už leží oblečený v domorodém kožešinovém obleku a číhá na sibiřského tygra, nebo v džungli vyhlíží kajmana.

Fotogalerie

Kolik máte za sebou cest do divočiny?
Já to nepočítám. Nejsem typ člověka, který si píchá vlaječky do mapy. Navíc nejsem úplně systematický v záznamech. I texty vznikají různě. Některé ve stanu v buši, jiné v letištním baru. A spousta až po návratu. Dřív jsem si psával deník, dnes to nestíhám. Buď si večer editujete fotky, nebo píšete záznamy. Obojí nezvládám. Chci na cestě žít, ne jen koukat do notebooku.

Kolik fotek vyfotíte a kolik jich pak projde dál?
S fotkami je to jako s počtem expedic. Číslo neznám. Pokud udělám během expedice aspoň jednu fotku denně, za kterou se nemusím stydět, považuji to za obrovský úspěch.

Jezdíte do všech koutů zeměkoule. Co je společným jmenovatelem, který ta místa spojuje?
Krajina bez lidí. Místa, kde obzor nekazí pozůstatky lidské činnosti. Je jedno, jestli je to na Aljašce, na Sibiři nebo v Jižní Americe. Miluji Botswanu, zvlášť deltu Okavanga. Přitahuje mě pravost prožitku na takových místech.

Podle Petra Slavíka je pro fotografa v divočině nejdůležitější pokora.

Co je takovým pravým prožitkem?
Třeba když vás v noci vzbudí zvuky ze sloního žaludku, který stojí půl metru od vašeho stanu. To se těžko k něčemu přirovnává. Fotografie jsou stále víc spíš cestou než jejím cílem.

Focení vás živí. Jak moc si můžete vybírat?
Komerční zájezdy pro klienty se vybírají podle atraktivity místa a druhů zvířat, což zajistí jejich prodejnost. Ty srdcové si plánuji pouze podle druhů, které chci vidět. A v poslední době z nich většinou nepřivážím fotky, protože si vybírám stále obtížněji fotografovatelná zvířata – zvlášť vzácné druhy velkých šelem.

Jakou vlastnost musí člověk s takovým povoláním mít především? Odvahu? Sebedůvěru? Pokoru?
Jednoznačně pokoru.

Co cítíte ke zvířatům, která fotoaparátem lovíte?
Obdiv, úctu, respekt. Někdy jim děkuji, někdy nadávám, v duchu s nimi mluvím. Někdy nejen v duchu. V oblasti Pantanal v Brazílii jsem fotil jaguáry, objevili jsme samce, který pátral po kořisti, po kajmanech. Na člunu jsme se s ním pokoušeli držet krok a zároveň udržovat dostatečnou vzdálenost, abychom nevyrušili jeho nebo potenciální oběd.

V silném toku rozvodněné řeky to nebylo zrovna jednoduché. Náhle jaguár zkameněl a pak se ztratil v hustém porostu, pak se ozval zvuk pádu do vody a praskání způsobené bojem. Nic jsem neviděl, stoupl jsem si ve vratké loďce a vidím, jak kočka táhne z vody kajmana. Byl to neuvěřitelný okamžik, s jakou lehkostí vytahovala kočka ještěra z vody. A zároveň jsem nadával: Proč sakra není lepší světlo a proč ho radši nevytáhl na písek než do křoví!

Jaké jsou návraty z takových výletů?
Od narození dcery se mi hůř odjíždí a lépe vrací. Já mám svou zemi rád, nehledám jinou. Možná by mi na zimu nevadil kemp v Botswaně. Nemusel bych si kupovat zimní bundu. Mám radši místa, kde vám k životu stačí kraťasy.

Přesto jste se vydal na Dálný východ za sibiřskými tygry.
Zimní tajga má svůj půvab. Problém fotografování na Dálném východě není v zimě, ale v tamním lovu. Lovené zvíře se fotí velice špatně. Je velice ostražité. Zvlášť tygr.

„Velké šelmy jsou velice inteligentní tvorové. Když neuděláte nějakou hloupou...

Jaké je nejnebezpečnější zvíře, které jste fotil?
Velké šelmy jsou velice inteligentní tvorové. Když neuděláte nějakou hloupou chybu, nezaútočí. Chování u buvola se odhaduje mnohem hůř než u lva. Reagují nepředvídatelně. Takových zvířat je víc. Většinou jsou to druhy, které za nebezpečné ve všeobecném povědomí považovány nejsou. Když jsem před dvěma roky ležel v Montaně pod trénovaným grizzlym, byla to přesně ta chvíle.

Pod grizzlym?
Fotografoval jsem trénovaného medvěda Adama, který podobně jako slavný Bart the Bear účinkoval třeba ve filmech. Jeho trenér mi říkal: Žádné prudké pohyby, chovej se hlavně přirozeně – jako bych doma denně venčil medvěda. A pak jsem se ocitl pod ním.

Co jste cítil?
Píšu to i v mé nejnovější knize. Nic zvláštního. Byl jsem prostě jen šťastný.

Jak blízko jste kdy byl ke smrti? Píšete o zkušeném kolegovi, kterého divoký medvěd roztrhal.
Nesnažím se přibližovat smrti ani zbytečně riskovat. Spousta situací vypadá nebezpečně, ale většinou jde jenom o zastrašování ze strany zvířete. Stačí ustoupit. Pokud jste v divočině opravdu blízko velkého maléru, většinou o tom ani nevíte. Někdy na to myslím, když usínám. To vám ale hlavou proletí spousta věcí.

Petr Slavík

  • V roce 1990 se vypravil stopem do Afriky. Tam si půjčil první fotoaparát, aby zaznamenal výstup na Kilimandžáro. A chytlo ho to. Dnes fotí divočinu pro BBC Wildlife Magazine, Daily Mail nebo Discovery Magazine a má na kontě třeba i zlatou medaili z největšího fotografického salonu Trierenberg Super Circuit.
  • Výtěžky z dražeb jeho fotografií jdou na podporu ochranářských projektů a na chov ohrožených druhů. Nedávno vydal knihu Blízká setkání, kterou vydalo nakladatelství Jota.




Nejčtenější

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Další z rubriky

Lidé procházejí kolem protituristického graffiti v historickém centru...
V Evropě se zvedá odpor proti turistům. Je jich moc, zlobí se místní

Protesty v Benátkách a Barceloně, zvláštní opatření v Římě a Dubrovníku. V nejpopulárnějších turistických destinacích Evropy se šíří protituristické nálady....  celý článek

Romantická skaliska na jižním okraji vrcholové plošiny Brostschbergu
Stezkami čarodějnic v Alsasku. Magický svět ve francouzských Vogézách

Do Alsaska se jezdí hlavně kvůli znamenitým vínům. Dalším tamním oblíbeným lákadlem jsou samozřejmě divukrásné Vogézy s holými hřebeny i vodopády. Kromě nich...  celý článek

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.