Kříže a likér z Kadova
Začínáme v Kadově, odkud zelená turistická značka stoupá k Samotínu. Kadov, podobně jako jiné obce, proslul svou železářskou hutí - litinové kříže z Kadova můžeme dodnes spatřit např. na hřbitově v nedalekém Sněžném.
V místním hostinci můžeme ochutnat oblíbený likér "Kadovánek" - ten dnes labužníkům nahrazuje "Samotínský vánek". To byl bylinkový nápoj, který ve své soukromé hospodě v Samotíně nabízel pak Tlustoš. Pan Tlustoš už je bohužel po smrti a s ním odešel i recept na lahodnou "kořaličku".
O tom, jak pěknou osadou Samotín i dnes je, se brzy přesvědčíme. Stojí tu několik roubených chalup horáckého typu s haltýři (chladicí sklepy), stojí tady i bývalá Horácká hospoda.
Budova Partyzánka s pamětní deskou je připomínkou těžkých partyzánských bojů na sklonku druhé světové války - právě v Samotíně sídlil štáb skupiny Záře. Řada místních obyvatel včetně pana Tlustoše jen o vlásek unikla popravě na brněnském Špilberku.
|
Mapu výletu (autor MF DNES, repro: SHOCART) najdete ZDE |
Skalní vyhlídka
Po zelené značce a lyžařské stopě pokračujeme k lesu, kde se napojíme na hlavní červeně značenou trasu. Ta přichází od Dráteniček (775 m) - známý skalní útvar se tyčí vpravo nad námi. My pokračujeme po červené značce vzhůru k Malinské skále (811 m), pak pokračujeme lesy k Lisovské skále (802 m) a na rozcestí pod Devíti skalami (836 m).
Na vrchol nejvyššího kopce Žďárských vrchů můžeme odbočit po žluté značce - a ikdyž je skalní vyhlídka zabezpečena, je třeba dát v zimních podmínkách mimořádný pozor při výstupu a sestupu.
Vracíme se na červenou značku a pohodlně pokračujeme lesní cestou k bývalému Rumpoltovu mlýnu, kde přetneme silnici, pak stoupáme k rozcestí pod Žákovou horou.
Na Žákovu horu (809 m) můžeme krátce odbočit - vrchol je však bez výhledů, zajímavé jsou zbytky pralesovitého porostu.
Jinak se obracíme vlevo po zelené značce ke Stříbrné studánce, jednomu z pramenů řeky Svratky. Zelená značka nás vede po vysněžené lesní silničce na rozcestí - na chvíli můžeme značku opustit (stoupá na Fryšavský kopec) a pokračovat po silničce, značka se k nám vrátí.
Pošťáka stejně netrumfnete
Pořád sledujeme pohodlnou komunikaci k pěkné javorové aleji a dál do Fryšavy. V minulosti tady pracovala významná sklářská huť, do poloviny 19. století se těžila železná ruda.
Hezký je soubor lidových staveb i kostel sv. Matouše z roku 1788, zajímavostí je pamětní deska věnovaná místnímu pošťákovi - kdo z nás si ostatně uvědomí, jaký turistický výkon vlastně podává takový poštovní doručovatel... Ve srovnání s denními štrekami po okolních kopcích nás našich 18 km určitě nemůže porazit.
