Nespočet romantických zákoutí, magické výhledy, skryté průchody, kostely, věže, muzea a hospůdky. Každý si najde své, můžete se tu toulat hodiny a objevovat skryté architektonické poklady, nebo si jen sednout na terasu a kochat se výhledem na místní památky.
Třeba na bizarní dům čarodějnic, stojící nedaleko řeky, jehož šikmá a špičatá došková střecha vyvolává tajemnou atmosférou. Podle legendy tento dům jako jediný unikl středověkým požárům, což bylo podle mínění tehdejších měšťanů způsobeno tím, že v něm žily čarodějnice.
O kousek dál stojí zase bývalá katovna, přilepená z vnější strany na hradby či ruiny gotického kostela sv. Mikuláše, kde mezi vysokými zdmi bývalého chrámu leží působivý hřbitov. A k tomu připočtěte věže, které vystupují z města jako prsty namířené k nebi. Na některé můžete vystoupit, jako třeba na nádhernou a také trochu nakloněnou věž stojící na Bohaté ulici.
Nejpůsobivější je Budyšín po setmění, neboť všechny věže jsou nádherně osvětlené a v noci působí město zvlášť magickým dojmem. Věží je dohromady sedmnáct a jejich rozmístění je dokonce zakresleno na dlažbě uprostřed Bohaté ulice.
Zvláštní název nejvýznamnější tepny města pochází již ze středověku, kdy byla nazývána ulicí mocných, vznešených či bohatých, takže každý, kdo v Budyšíně něco znamenal, musel zde mít svůj dům – dnes je zde příjemná pěší zóna plná hospod a obchodů.
Srbština zůstala
Může se hodit
|
Samotná historie Budyšína je pro Čechy značně překvapivá. Město vzdálené jen 20 kilometrů od Šluknovského výběžku je totiž historickým centrem Lužických Srbů, nejmenšího slovanského národa, který se v Lužici ocitnul po stěhování národů někdy v šestém století. A právě Srbové vybudovali v desátém století na skalnatém ostrohu nad řekou Sprévou město, které dnes patří k nejkrásnějším historickým městům celého Německa.
A přestože Němci tento kraj ovládli ve stejné době, tedy v desátém století, Srby nevytlačili ani nevstřebali, ale oba národy žily vedle sebe po dlouhá staletí.
Dnes je německý živel dominantní a všichni Srbové mluví německy, i tak zde zůstala zachována také srbština v dvoujazyčných názvech ulic i v řeči mnoha místních obyvatel (často uslyšíte hrdé "Ja sym Serb"), stejně jako se stále dodržuje spousta kulturních i společenských zvyků a tradic, které obohacují kulturní program města během celého roku.
Nejhezčí výhled
Městem navíc od raného středověku vedla významná obchodní cesta spojující Rusko se západem, takže místní měšťané bohatli z obchodu a daní, což se projevilo na výstavnosti zdejších domů a paláců.
Lužice navíc byla jednu dobu i součástí Českého království, takže zdejší radnice byla založena na počátku 13. století českým králem Otakarem I. a na hlavním náměstí, stejně jako na Staroměstském náměstí v Praze, je umístěn symbolický kříž ukazující místo, kde bylo popraveno třináct povstalců proti králi Václavovi IV.
Bohatou historii, plnou nejrůznějších kuriozit, můžete obdivovat téměř na každém rohu. Zvláštní je i příběh katedrály sv. Petra, která byla v roce 1524 rozdělena na dvě části – první sloužila katolíkům, druhá protestantům a obě církve se o kostel dělily několik století.
Technicky založení jedinci budou nadšeni z návštěvy staré vodárenské věže postavené v 16. století, která díky důmyslnému mechanismu čerpala vodu ze Sprévy a rozváděla ji po městě. V osmipatrové věži je technické muzeum s dodnes fungující elektrárnou a z ochozu věže je nádherný výhled na město.
Město hořčice
Cesta do pravěkuNedaleko Budyšína v obci Kleinwelka je oblíbený Dinosauří park, kde stojí na dvě stovky plastik působivých ještěrů v životní velikosti. Děti mohou vylézt na řadu konstrukcí, aby se podívaly na svět z perspektivy dinosaurů, či si vytvořit vlastní plastiky ještěrů. Park je otevřen od prvního dubna, ceny vstupného najdete na www.saurierpark.de. |
Jedním z gastronomických pokladů Budyšína je slavná hořčice, která se zde vyrábí v šíři nejrůznějších druhů a je proslavená po celém Německu. Vedle tradiční s příchutí česneku, piva či vína můžete ochutnat i takové speciality, jako je třeba pomerančová hořčice s kusy pomerančové kůry.
V Budyšíně stojí i muzeum hořčice, kde odhalíte řadu fíglů a výrobních postupů a ochutnáte řadu hořčic.
Nedaleko náměstí funguje unikátní ‚hořčicová‘ restaurace Bautzener Senfstube, kde nabízejí speciality dochucené hořčicemi. Za zkoušku stojí slavný buřt s domácí hořčicí či pánvička plná párků na kari.
Druhým podnikem, který byste měli vyzkoušet, je srbská restaurace Wjelbik, kde se obsluhuje v krojích a mluví srbsky. Z bohaté nabídky srbských svátečních jídel je možné ochutnat jak svatební polévku, tak spoustu delikates z lužických farem, od kozího sýra ve slanině či rybí pěny až po výtečný hovězí sulc.