Nové sídlo německého parlamentu berlínských Reichstag, by mohlo sloužit jako výmluvný doklad toho, co dokáže usilovná propagace. Had zvídavých turistů se totiž po zdejším venkovním schodišti vine od rána do večera a navzdory letnímu vedru končívá nezřídka až v přilehlém parku. Málokterý ze zvídavých návštěvníků německé metropole přitom ovšem tuší, že v podstatě nestojí frontu na nic jiného než na největší světovou výstavu stavebních jeřábů.
Budova Říšského sněmu není žádná stařenka: v sousedství neméně známé Brandenburské brány ji podle návrhu architekta Paula Wallota postavili až v letech 1884 až 1894. V učebnicích dějepisu zakotvil její požár v roce 1933 a vztyčení rudé vlajky na jejím vrcholu v roce 1945, které se stalo symbolickým koncem druhé světové války. V šedesátých letech byly sice ruiny přestavěny, ale parlament se sem už nevrátil. Rozhodnutí, že se tak opět stane, padlo až na podzim roku 1991, po sjednocení Německa. V mezinárodní architektonické soutěži zvítězil projekt renomovaného britského architekta, Sira Normana Fóstera. Ten se mimo jiné rozhodl přistavět budově původní kupoli, ovšem ve stylu, který by souzněl s moderní architekturou konce 20. století. Impozantní skleněné dílo vysoké 23,5 metru a vážící 800 tun se stalo další dominantou města nad Sprévou. Přesto mnozí turisté odcházejí zklamáni. Patří mezi ně například ti, kteří se k Říšskému sněmu vydávají v domnění, že si teď v létě, kdy poslanci Bundestagu mají prázdniny, budou moci projít část nádherných prostor a nakouknout do rozlehlé "modré" jednací síně, jejíž záběry přinesly po znovuotevření Reichstagu snad všechny televizní stanice světa. Místo toho je však dva rychlovýtahy pro 40 osob v mžiku přestěhují z přízemí na střešní terasu. Tady je nečeká ani tak slibované fascinující panorama, jako kličkování pohledem mezi desítkami jeřábů, které nemilosrdně obkličují historický sněm. Zdaleka totiž nestojí pouze na největším staveništi světa, jak se říká prostoru, které by se za čas opět mělo proměnit v Postupimské náměstí. Náladu si lze ovšem vylepšit procházkou k vrcholu kopule, odkud je možné v hlubině pod sebou spatřit alespoň výseč modrého poslaneckého království, jemuž se díky tomuto technickému řešení dostává denního světla i přirozeného větrání. Pak už zbývá jen vystát frontu na jeden ze dvou dámských toalet a bleskurychlou zdviží se nechat doručit zpět k monumentálnímu schodišti... Tomu, kdo tuto podívanou nechce odložit až na příští tisíciletí, kdy už bude Reichstag obklopovat jistě pozoruhodná moderní čtvrť, lze jen poradit, aby sem zamířil raději hned poránu nebo až večer. Do září je zde otevřeno od 8 do 22 hodin, vstup volný. Snad nejjednodušeji se sem lze dostat ze stanice S-Bahn M. Friedrich-Strasse. Některé jiné trasy se sice na mapě mohou zdát romantičtější, případně kratší, v rozkopané skutečnosti ovšem nemusí vůbec existovat.
Budova Říšského sněmu není žádná stařenka: v sousedství neméně známé Brandenburské brány ji podle návrhu architekta Paula Wallota postavili až v letech 1884 až 1894. V učebnicích dějepisu zakotvil její požár v roce 1933 a vztyčení rudé vlajky na jejím vrcholu v roce 1945, které se stalo symbolickým koncem druhé světové války. V šedesátých letech byly sice ruiny přestavěny, ale parlament se sem už nevrátil. Rozhodnutí, že se tak opět stane, padlo až na podzim roku 1991, po sjednocení Německa. V mezinárodní architektonické soutěži zvítězil projekt renomovaného britského architekta, Sira Normana Fóstera. Ten se mimo jiné rozhodl přistavět budově původní kupoli, ovšem ve stylu, který by souzněl s moderní architekturou konce 20. století. Impozantní skleněné dílo vysoké 23,5 metru a vážící 800 tun se stalo další dominantou města nad Sprévou. Přesto mnozí turisté odcházejí zklamáni. Patří mezi ně například ti, kteří se k Říšskému sněmu vydávají v domnění, že si teď v létě, kdy poslanci Bundestagu mají prázdniny, budou moci projít část nádherných prostor a nakouknout do rozlehlé "modré" jednací síně, jejíž záběry přinesly po znovuotevření Reichstagu snad všechny televizní stanice světa. Místo toho je však dva rychlovýtahy pro 40 osob v mžiku přestěhují z přízemí na střešní terasu. Tady je nečeká ani tak slibované fascinující panorama, jako kličkování pohledem mezi desítkami jeřábů, které nemilosrdně obkličují historický sněm. Zdaleka totiž nestojí pouze na největším staveništi světa, jak se říká prostoru, které by se za čas opět mělo proměnit v Postupimské náměstí. Náladu si lze ovšem vylepšit procházkou k vrcholu kopule, odkud je možné v hlubině pod sebou spatřit alespoň výseč modrého poslaneckého království, jemuž se díky tomuto technickému řešení dostává denního světla i přirozeného větrání. Pak už zbývá jen vystát frontu na jeden ze dvou dámských toalet a bleskurychlou zdviží se nechat doručit zpět k monumentálnímu schodišti... Tomu, kdo tuto podívanou nechce odložit až na příští tisíciletí, kdy už bude Reichstag obklopovat jistě pozoruhodná moderní čtvrť, lze jen poradit, aby sem zamířil raději hned poránu nebo až večer. Do září je zde otevřeno od 8 do 22 hodin, vstup volný. Snad nejjednodušeji se sem lze dostat ze stanice S-Bahn M. Friedrich-Strasse. Některé jiné trasy se sice na mapě mohou zdát romantičtější, případně kratší, v rozkopané skutečnosti ovšem nemusí vůbec existovat.
