Jiný kraj - jiný folklor
Řecký folklór je rozmanitý a jednotlivé oblasti Řecka mají své nezaměnitelné lidové tance a písně.
Ostrovní kultura se značně liší od vnitrozemí. Na Krétě častěji zaslechnete nástroje lyru a lauto, se zvuky podobnými turecké a arabské hudbě. Na většině Egejských ostrovů a zejména na Kykladách se místo lyry používají housle. V hudbě Ionských ostrovů je patrný výrazný italský vliv se zvuky kytary, na Karpathosu se hraje i na jednoduché dudy.
Řecké děti jsou hudbou obklopeny odmalička a přirozeně vedeny k lásce ke svým místním a národním tradicím. Téměř v každé větší obci působí taneční a pěvecký soubor a děti se už od útlého věku učí lidové tance a písně svého kraje.
|
Poslechněte si ukázku z řeckých písní - ikonka AUDIO |
Ve větších městech Řekové celoročně rádi navštěvují s přáteli podniky s živou hudbou, kde se za zvuků buzuki celou noc baví a k ránu tančí na stolech.
Řecké lidové tance jsou kruhové, nejlepší tanečník, popř. oslavenec nebo ženich, tančí zpravidla jako první, v některých případech tančí odděleně muži a ženy, jindy se jedná o sólové kreace tzv. zeimbekiko, při nichž se tanečníci "předvádějí".
Národním tancem je Tsamikos, který se tancuje ve všech oblastech Řecka od Peloponésu až po Epirus a Thrákii. Mezi nejznámější tradiční tance patří Syrtos z oblasti Kalamata na Peloponésu, který se s drobnými modifikacemi tančí po celém Řecku. Syrtaki na hudbu Mikise Theodorakise proslavil Antony Quinn ve známém filmu Řek Zorba natočeném podle knihy Nikose Kazantzakise.
S ukázkami tradičních lidových tanců se mohou čeští turisté setkat na řeckých večerech pořádaných v turistických letoviscích.
Řecká svatba
Svatba je velkou událostí nejen pro samotné novomanžele, ale pro celou širší rodinu včetně bratranců a všech tet a pratet, strýců a prastrýců, kteří se v České republice považují spíše za vzdálené příbuzné.
Mladé dívky jsou od dětství vychovávány k tomu, aby byly dobrými manželkami a matkami a zvláště na vesnici dodnes dbají na svou dobrou pověst. Rodiče pro své dcery chystají bohatou výbavu, výjimkou není ani zakoupení bytu nebo domu pro novomanžele.
Svatba se připravuje dlouho dopředu, prakticky hned po zásnubách. A není divu, protože se jí účastní i několik set hostů - svatba pro sto lidí je považována za menší.
Několik dní před svatbou se zvláště na vesnicích dodržuje podle tradice zvyk "vystavování výbavy". V domě nevěsty bývá vyčleněna místnost, kde jsou shromážděny všechny přehozy, deky, vyšívané ubrusy, ručníky, utěrky a řada dalších věcí, které si novomanželka přinese do své domácnosti. "Výstavku" navštíví všechny její kamarádky, ale i matky dívek na vdávání, aby posoudily její úroveň a množství. Nepřichází však s prázdnou - každá z nich donese hrnek cukru a hrnek rýže, které sypou do velkých pytlů. Cukr má zajistit, že novomanželé budou mít sladký život, rýže je symbolem plodnosti.
Samotný svatební obřad se odehrává v pravoslavném kostele, s ohledem na klimatické podmínky zpravidla v podvečer. Ještě v kostele jsou novomanželé obdarováni – ženichovi přišpendlí svatebčané na klopu peníze, nevěsta dostává od nejbližších příbuzných ženicha zlaté šperky.
Po svatbě řecké ženy zejména na venkově často opouštějí své zaměstnání a věnují se výhradně rodině. Velkou roli hraje v životě Řeků pravoslavné náboženství, které považuje manželství za posvátný svazek a vede k úctě k rodičům. Péči o staré rodiče považují Řekové za samozřejmost; proto také v domovech důchodců dožívají v převážné většině jen bezdětní a opuštění lidé.
