Za slunečného počasí ta idylka nemá chybu: kávu nebo čaj se štrúdlem si tu můžete vychutnat pod kobaltově modrým nebem, od několik set metrů hluboké propasti dělí váš stůl pouze skleněná zástěna. Zaoblený vrchol, který se zdá být na jižním obzoru tak blízko, ohlašuje druhý nejvyšší kopec Rakouska, horu Wildspitze (3 770 m n. m.).
Jenže s "až" druhým místem se na Pitztalském ledovci nemůžete spokojit. Sedíte totiž v úplně nejvyšší kavárně v zemi, jejíž poloha se dostala i do názvu, zařízení se nazývá Café 3440. A před chvílí jste sem vyjeli nejvyšší rakouskou lanovkou. Oboje je zbrusu nové, lanovka uvítala první lyžaře 9. listopadu 2012 a kavárna otevřela o den později.
Café 3440
Kde chybí kyslík
Pitztalský ledovec, jedna z pěti lyžařských ledovcových oblastí Tyrol, spočívá v samém závěru údolí Pitztal v nadmořské výšce 2 600 až 3 440 metrů. Údolí imponuje délkou i relativní odlehlostí. Od Imstu v hlavním údolí Innu až do poslední osady Mittelberg najedete po silnici 40 kilometrů, a to zhusta mezi strmými skalními stěnami s obrovským převýšením. Okolní štíty se zvedají nad Pitztalské údolí o více než dva kilometry.
Turistický potenciál sjezdového lyžování ve vysoké nadmořské výšce si tu uvědomili již v 70. letech 20. století, kdy vznikaly plány na zpřístupnění ledovce, tedy dlouho před tím, než se vědecky prokázaly postupující globální změny klimatu. Zlom přinesl rok 1983, tehdy otevřelo ledovcové metro Gletscherexpress, které vozí lyžaře na Pitztalský ledovec dodnes. Podzemní kolejová dráha překoná v nitru hory převýšení více než 1 100 metrů za slabých osm minut.
Tip na dovolenouVyberte si lyžařský zájezd na Pitztalu na dovolena.iDNES.cz. |
Po výstupu z horní stanice se před vámi rozevře široké panoráma ledovce, který stéká z úbočí kopce Hinterer Brunnenkogel (3 440 m) a je posetý lanovkami a vleky. Jaký to kontrast vůči stísněnému prostředí dole v údolí – nejen na podzim bývá pravidlem, že Pitztalský ledovec olizují sluneční paprsky, zatímco údolí svírá mlžný opar.
Než se vrhnete do lyžařských radovánek, doporučujeme krátkou rozcvičku, úbytek kyslíku může po rychlém výjezdu Gletscherexpressem potrápit i trénovaný organismus. Nahoru na Brunnenkogel vás navíc čeká dalších 600 výškových metrů, a ve výšce necelých 3 500 m je vzduch téměř o 40 % řidší než u hladiny moře.
Dolní stanice lanovky Wildspitzbahn
Moderna za půl miliardy
Na Hinterer Brunnenkogel, vzývaný nejvyšší lyžobod Rakouska, vede tedy od začátku lyžařské sezony 2012/2013 nová kabinová lanovka, která nahradila starší zařízení. Jak to v posledních letech bývá, i tady investor vsadil na radikálně moderní architekturu: spodní i horní stanice připomínají pokroucený létající talíř. Přes extravagantní tvar však ani jedna z budov neruší, snad díky stříbřitému opláštění, které na pozadí sněhobílých plání působí docela uměřeně.
Tolik vizuální dojmy. Uvnitř lanovky vás čeká jedna novinka, lyže i snowboardy se totiž berou dovnitř a místo do vnějších schrán se zasunují do otvorů v podlaze kabiny.
Nahoře na Brunnenkogelu budete také rychleji než dříve, už za necelých šest minut. A můžete se začít rozhlížet: buď od šálku kávy z nové nejvyšší kavárny, nebo ještě po svých vystoupáte pár desítek metrů až na nejvyšší bod hory, který je opatřený rozhledovým panoramatem. Na něm můžete sledovat defilé alpských štítů, od německé Zugspitze přes Ötztalské Alpy třeba až po italský Ortler.
Nejvyšší kavárna i nová lanovka se stavěly zcela jistě s úmyslem přilákat na Pitztalský ledovec ještě více návštěvníků než dříve. Pro tento účel byly k dispozici odpovídající prostředky, investice přišla na 20 milionů eur, v české měně tedy zhruba půl miliardy.
Nával na vrcholu
Nová lanovka zdvojnásobila hodinovou kapacitu lyžařů na Brunnenkogelu. To bylo potřeba – červené sjezdovky, které se ve směru dolů posléze dělí do tří větví, představují totiž zdaleka nejlepší lyžování na celém Pitztalském ledovci. Ostatní tratě jsou vesměs mírné, jen s krátkými atraktivnějšími pasážemi. Pokud máte jen trochu sportovnější ambice, nejspíš budete chtít "hoblovat" právě ledovcové dálnice pod Brunnenkogelem.
Ve vytížených dnech se ovšem lyžaři na úvodní, asi půlkilometrový travers z Brunnenkogelu, který vede k vlastnímu počátku sjezdovek, sotva vměstnávají. A totéž bude za slunečných dnů zjevně platit i o Café 3440, dohromady něco přes 150 míst k sezení sotva bude stačit zájmu. A tak se tu možná zastavíte hlavně pro ten "nejvyšší pocit", lépe a ve větším klidu se pak najíte v obří restauraci u horní stanice Gletscherexpressu. Ta je dimenzovaná velkoryse a stíhá i největší návaly. V číslech je to až 5 000 lyžařů denně.
Horní stanice Wildspitzbahn
Pohled z vrcholu Hinterer Brunnenkogelu na Wildspitze (3770 m)
Kdy dojde na nové metro?
Přes omezenou plochu Pitztalského ledovce a nijak ohromující nabídku sjezdovek – rozsah tratí je o dost menší než např. na nedalekém Stubaiském ledovci – není třeba mít strach z front. Tedy nahoře na ledovci, tam se totiž i v exponovaných dnech tisíce lyžařů rozptýlí a na lanovky a vleky nebudete čekat buď vůbec nebo nejvýše pár minut. To samé se ale nedá říci o ranním nástupu na Gletscherexpress stejně jako o odpoledním návratu dolů do údolí. Pitztalské "metro" totiž představuje jediný možný přístup na ledovec a soupravy jezdí v desetiminutových intervalech, což občas vede k dosti dlouhým čekacím dobám.
Gletscherexpress, který patřil v době svého vzniku k technické špičce, tak dnes představuje největší slabinu ledovcového areálu v Pitztalu. Lidé ze společnosti Pitztaler Gletscherbahnen, kteří lanovky provozují, prozatím mluví o možnosti výstavby paralelního, kapacitnějšího spojení z údolí na ledovec, s neurčitostí. Pravděpodobnější může být propojení areálu v Pitztalu se sousedícím Söldenem skrz oblast kolem štítu Fernerkogel. I to je však v současnosti jen ve stadiu úvah, šanci na realizaci zatím brání přísné zákony o životním prostředí a také nejistota z vývoje klimatu. Budoucnost lyžařského areálu na Pitztalském ledovci tak zůstává otevřená.
Může se hoditPitztalský ledovec
Skipasy
Ubytování Doprava Informace
|
