Plochý vrchol Lenzmoarkogelu, nejvyššího bodu Gleinalpe

Plochý vrchol Lenzmoarkogelu, nejvyššího bodu Gleinalpe | foto: Liuthalas CC-BY-SACreative Commons

Rakousko i Malá Fatra: krásné květnové horské túry v Evropě

  • 4
Jen vy, krásné hory, rozkvetlé louky a zbytky sněhu. Nedávno jsme vám přinesli tři tipy na nejhezčí vysokohorské túry Evropy, nyní přinášíme další tři. Jeden je od našich „bratrů“ Slováků, druhý z Rakouska a třetí ze Švýcarska.

Od května do června se v horách připravte na zbytky sněhu a nestabilní počasí, na druhou stranu romantici a samotáři mohou zajásat, moc poutníků tam teď nepotkáte. Ověřte si předem ubytování v horských chatách, aby měly otevřeno, případně je-li k dispozici nouzový přístřešek Winterraum. A sledujte přes aplikaci v telefonu vývoj počasí.

1. Gleinalpe, Rakousko

Východištěm na turisticky vděčný, ale vzhledem k absenci lanovek opět poměrně málo navštěvovaný masiv Gleinalpe, je město Bruck an der Mur (490 m) severně od štýrské metropole Grazu. Z Brucku vede směrem do hor několik cest, ta nejpoužívanější míří na vrchol Hochanger (1 304 m), kde stojí i chata s možností přenocování. Výstup trvá asi tři hodiny.

Už na Hochangeru se rozkládají horské louky, z nichž se otevírají báječné rozhledy. Ta pravá vyhlídková hitparáda však začne až za sedlem Pöllasattel, z něhož vystoupíte na vlastní hřeben. Vrcholy Gleinalpe jsou ploché, oblé, a někdy ani dojem „vážných“ hor nebudí, budete se však pohybovat nejčastěji v úrovni 1 600 až 1 800 nadmořských metrů.

Hlavní část hřebene mezi vrcholy Fensteralm (1 642 m) a Lenzmoarkogel (1 991 m, nejvyšší bod masivu) je vesměs holá, lučinatá a pohledům do dáli tedy nic nebrání. Je to báječné putování, sedla mezi jednotlivými kopci nejsou příliš hluboká a nečekají vás proto žádné drastické výšvihy a sestupy.

Pokud z chaty na Hochangeru vyrazíte zavčas, lze se jednou dlouhou etapou dostat ještě týž den večer na chatu Gleinalm Schutzhaus, ta mívá otevřeno přibližně od poloviny května. Sestup k ní z vrcholu Speikkogel (1 988 m) trvá jen asi 40 minut.

Poslední, třetí den přechodu vás povede ještě kus po holém hřebeni a pak se budete muset rozhodnout mezi několika možnostmi, kudy sestoupit do údolí řeky Mur. Jako cílové body se nabízejí nádraží v Knittelfeldu nebo Sankt Lorenzen, odkud se můžete vlakem vrátit do Brucku (pokud jste přijeli autem) nebo po kolejích přímo zpět do Česka.

Horská idylka: na hřebeni Gleinalpe se střídají louky s řídkými stromovými porosty.

Výstupová cesta na Gleinalpe

Díky přímým vlakovým spojením Prahy a Brna s Grazem je tato oblast velmi dobře dostupná po železnici, zejména z Moravy. Cesta z Brna do Brucku trvá vlakem jen tři a půl hodiny a jízdenky, nyní za příjemné ceny, koupíte na www.cd.cz.

  • Výchozí bod přechodu: Bruck an der Mur severně od Grazu; z Brna po silnici 280 km, z Prahy 450 km.
  • Cílový bod přechodu: Knittelfeld
  • Výškové rozpětí: 490 až 1 991 m
  • Čas: Tři až čtyři dny
  • Náročnost: střední, přechod je možné uskutečnit s noclehy na chatách.

2. Lúčanská Malá Fatra, Slovensko

Malá Fatra patří mezi českými turisty mezi nejoblíbenější slovenská pohoří – jistě i proto, že se nachází jen pár desítek kilometrů od české (moravské) hranice. Zatímco většina návštěvníků míří do severní části, do Vrátné doliny a okolí, zde pro jarní turistický přechod nabízíme méně frekventovanou jižní část, tzv. Lúčanskou Malou Fatru. Uvedená varianta předpokládá dva noclehy na chatách, do nichž budete muset vždy poněkud sejít z hřebene.

Výchozím bodem přechodu je Fačkovské sedlo (800 m) na silnici spojující Žilinu s Prievidzou. Hned na úvod vás bude čekat nejnepříjemnější úsek, výstup do sedla Reváně (1 200 m). Další stoupání na skalnatý vrchol Kľak (1 352 m) už je pozvolnější a na rozdíl od prvního úseku, který vede hustým lesem, se začínají otevírat pěkné výhledy. Ten z vrcholu Kľaku je kruhový.

Na Kľaku také začíná páteřní hřebenová trasa, značená červeně. Vy ji ale budete sledovat jen asi hodinu, opustíte ji ve Vríčanském sedle a strmě sestoupíte do Rajeckolesnianské doliny. Tam lze přespat na chatě Žiar (580 m). Úvodní den předpokládá necelých 5 hodin pochodu.

Rozcestník na vrcholu Minčolu

Fačkovské sedlo, výchozí bod přechodu Lúčanské Malé Fatry.

Druhý den je nejnáročnější, musíte totiž vystoupat zpět na hřeben, konkrétně do sedla Úplaz (990 m). Pak se střídají spíše kratší výstupy a zase klesání, celkově však budete výšku nabírat a odpoledne se opět dostanete nad hranici lesa.

Lučinatý hřeben Martinských holí, jak se tato část Malé Fatry nazývá, je nejatraktivnější částí celého přechodu, za pěkného počasí budete mít pod sebou několik hodin velkou část západního Slovenska. Nejvyšší vrchol, Veľkou lúku (1 476 m) snadno poznáte podle dnes již nefunkčního vysílače. Pod Veľkou lúkou se nachází chata na Martinských holiach poskytující ubytování – sejít k ní musíte asi 200 výškových metrů. Celkem od chaty Žiar počítejte se sedmi hodinami chůze.

Závěrečný den se nejprve vyšvihnete zpět na hřeben, konkrétně na vrchol Krížava (1 453 m), ale pak už budete skoro pořád klesat. Pěkným vyhlídkovým bodem je ještě Minčol (1 364 m), za nímž se ponoříte zpět do lesů, které vás budou provázet dlouhým sestupem do údolí Váhu. Ke slovenské národní řece se přiblížíte u známé zříceniny Strečno, na protilehlém břehu (lávka) se nachází stejnojmenná železniční stanice (360 m). Tento závěrečný den zabere asi pět hodin čistého pochodu a víc než co jiného je náročný na kolena – většinou půjdete z kopce.

Celý přechod lze pohodlně uskutečnit s využitím hromadné dopravy. Z celého Česka se snadno dostanete vlakem do Žiliny, odkud jezdí časté autobusy na Fačkovské sedlo. Zpět ze Strečna do Žiliny je vlakové spojení také velmi časté.

  • Výchozí bod přechodu: Fačkovské sedlo; z Prahy 400 km, z Brna 200 km.
  • Výškové rozpětí: 360 až 1 475 m.
  • Čas: tři dny
  • Náročnost: střední

3. Hoher Kasten, Švýcarsko

Není to Matterhorn, Jungfrau ani Bernina, přesto má masiv Hoher Kasten (1 791 m) jeden primát - je to švýcarské pohoří, které Česku nejblíže. Zvedá se totiž prudce nad údolím Rýna, zhruba proti severnímu cípu Lichtenštejnska. A nejde o ledasjaký kopec, Hoher Kasten převyšuje rýnské údolí o celých 1 300 metrů.

Hustá síť značených cest v oblasti umožňuje pěkný třídenní výlet, během něhož si užijete pravou horskou hřebenovku, uvidíte dvě krásná jezera a možná potkáte i něco ze starých švýcarských tradic.

Východištěm je osada Brülisau (920 m) na západním úpatí masivu, odkud vás nahoru na vrchol Hoher Kasten - s otáčivou restaurací a telekomunikační věží -  může vyvézt lanovka. Pokud ale vyrazíte zavčas, není od věci vyjít nahoru pěšky. Kromě úspory peněz vás jistě potěší i bukolická atmosféra na šťavnatých lukách, které západní úbočí Hoher Kastenu pokrývají.

Na stezce nad jezerem Fählensee

Východ slunce na hřebeni nad chatou Bollenwees

Z vrcholu pak budete sledovat úzkou stezičku, která sleduje místy docela exponovaný hřeben jižním směrem. Užijete si opět dalekých výhledů, jak do hlubokého údolí Rýna, tak směrem do Švýcarska, a asi po třech hodinách prudce sestoupíte do divokého sedla Saxerlücke a k jezeru Fählensee (1452 m). V chatě Bollenwees u jezera lze přenocovat.

Jezero Fählensee patří k neobyčejně půvabným, poměrně málo navštěvovaným místům, a pokud následující den věnujete prozkoumávání okolí nalehko (tedy se dvěma noclehy na Bollenwees), nebudete litovat. Kolem jezera vede stezka schůdná pouze pro soumary (a lidi), na jeho vzdáleném konci, v idylickém místě objevíte zapadlou, ale trvale obývanou salaš Fählenalp, kde se dá dostat jednoduché horské občerstvení. Druhý den můžete zakončit výstupem zpět nad sedlo Saxerlücke, kam se chodí na východ i na západ slunce. Nebo se vydejte kousek údolím k salaši Gaiserhüttli, starý pastevec tu večer na louce nahlas zpívá tradiční horskou modlitbu.

Poslední den putování masivem Hoher Kasten je snadný, vede mírně z kopce od jezera Fählensee údolím k dalšímu podivuhodnému jezeru Sämtisersee. Tato přirozená vodní nádrž totiž nejenže v horkých létech vysychá, ale nemá žádný viditelný odtok, voda se odtud do povodí Rýna dostává podzemní cestou. Od jezera vám pak zpět do Brülisau bude zbývat už jen asi hodinka chůze.

  • Výchozí bod přechodu: osada Brülisau ve švýcarském kantonu Appenzell-Innerrhoden; z Prahy 600 km, z Brna 800 km.
  • Výškové rozpětí: 920 až 1 791 m.
  • Čas: tři dny
  • Náročnost: střední
, pro iDNES.cz