Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pohorky, kola i jezera. Tip na hezkou podzimní dovolenou v Rakousku

aktualizováno 
Najdete tady krásná jezera obklopená vysokými horami a spoustu pěších stezek i cyklotras. Oproti letním měsícům je navíc výhodou i méně turistů. Přinášíme vám vyzkoušené tipy na hezké výlety v rakouských Korutanech, základnou je nám městečko Bad Kleinkirchheim v údolí na úpatí masivu Nockberge.

Pohled na Millstätter See směrem k západu; vpravo je vidět obec Millstatt s věžemi kláštera, v pozadí Vysoké Taury. | foto: JoadlCreative Commons

Pěšky na Dobratsch, osamocený velikán

Nejspíš jste si toho kopce někdy při návratu z Itálie všimli. Jakmile překročíte u Tarvisia hranici do Rakouska, otevře se před vámi široké panoráma, kterému s přehledem vévodí obří, osamocený masiv Dobratsche. Vrchol má sice „jen“ 2 166 nadmořských metrů, ovšem údolí řeky Gail, která protéká při jeho úpatí, převyšuje o více než jeden a půl kilometru.

Fotogalerie

Zdolání Dobratsche usnadňuje vysokohorská silnice Villacher Alpenstrasse, která šplhá úbočím z Villachu až k chatě Rosstratte ve výšce 1 730 m. Z tohoto místa, zhruba na hranici lesa, už musíme nahoru pěšky. Po široké cestě to přehledným terénem trvá asi půldruhé hodiny, vodítkem je zdaleka viditelná telekomunikační věž na vrcholu.

Daleký je také výhled: jižním směrem obsáhne pohraniční Karavanky i Karnské Alpy, na pomezí Slovinska a Itálie se v pozadí zubatí štíty Julských Alp. A opačným směrem, k severu, se lesknou zasněžené vrcholy vysokých Taur.

Cestou zpět na Rosstratte volíme o něco náročnější a delší cestu č. 294. Stezka je úzká a chvílemi se pod námi otevírá téměř propast, jižní úbočí Dobratsche je opravdu strmé. A ne dvakrát stabilní, v roce 1348 zde po zemětřesení nastal gigantický sesuv, který zničil všechno, co mu stálo v cestě. Odlučná zóna je dobře vidět dodnes. A přírodní katastrofu si připomeneme ještě večer při krátké procházce centrem Villachu. Informační cedule na kostele sv. Jakuba, nejvýznamnější historické stavbě města, připomíná, že tenkrát z chrámu zůstala stát jenom věž.

Na galuskách přes vysoká sedla

Počty jsou to jasné: 105 kilometrů sice není mnoho, ovšem převýšení 2 200 metrů je slušné. Silniční cyklookruh přes pohoří Nockberge znamená dřinu, krásnou dřinu. Z údolí v Bad Kleinkirchheimu (1 050 m) přes dvě téměř stejně vysoká sedla Schiestelscharte (2 027 m) a Eisentalhöhe (2 049 m), dolů k Millstattskému jezeru (590 m) a poslední táhlý kopec zpět. Když vyrazíte včas, v poledne už můžete mít „volno“.

První kopec je nejhorší, za obcí Ebene Reichenau se asfalt zvedá zlověstným sklonem. Brzy za mýtnicí přichází asi dvoukilometrový úsek, kdy stoupání neklesá pod 10 %, a také první serpentiny – celkem jich bude více než padesát. V každé z nich je tabulka s přesnou informací o nadmořské výšce, nelze si tedy namlouvat, že vrchol je už za dalším rohem. Od úrovně 1 700 metrů se rozestupuje les a duši začínají hladit pohledy na okolní svahy. Docela mírné, trávou porostlé kopce daly zdejšímu pohoří i jméno – Nockberge. A cyklistům ty nadpozemsky krásné vyhlídky dnes dávají zapomenout na tvrdnoucí lýtka.

Pohled na vrchol Dobratsche (2166 m) s telekomunikační věží; vlevo od ní, přímo na vrcholu, je vidět tzv. německý kostel.

Pohled na vrchol Dobratsche (2166 m) s telekomunikační věží; vlevo od ní, přímo na vrcholu, je vidět tzv. německý kostel.

Serpentiny jsou na Nockalmstrasse spíše táhlé než příliš ostré. Ve stoupání však sklon příliš nepovolí.

Serpentiny jsou na Nockalmstrasse spíše táhlé než příliš ostré. Ve stoupání však sklon příliš nepovolí.

Cyklomaraton

Popsanou trasu zdolávají jednou ročně stovky cyklistů současně, a to při tzv. Korutanském cyklomaratónu (ARBÖ Radmarathon). Příští ročník se jede 3. července 2016, detaily najdete pod linkem http://www.kaernten-radmarathon.at, a pokud byste aspirovali na přední pozice, musíte se s trasou popasovat přibližně za tři hodiny.

Za sedlem Schiestelscharte následuje sjezd do údolí, kdy ztrácíme 500 výškových metrů, abychom je vzápětí zase museli vystoupat. Průsmyk Eisentalhöhe (2 049 m) je nejvyšším bodem trasy, na západním obzoru tušíme Grossglockner a další třítisícovky. Při sjezdu po perfektním asfaltu si užíváme většinou táhlé zatáčky, dá se tu jet skoro pořád sedmdesátkou. Noříme se zpět do lesa, v Innerkremsu se napojujeme na „normální“ silnici a pospícháme sevřeným údolím k Millstattskému jezeru.

To je pro změnu nejnižší bod trasy, do silnice vedoucí podél břehu (je to jediný odpočinkový úsek trasy) se opírá jižní slunce. A to tak, že poslední, táhlé stoupání z obce Radenthein se mění ve žhavé peklo. Když konečně vidíme ceduli Bad Kleinkirchheim, je to opět pohlazení po duši.

Svět v malém a unikátní rozhledna

Po dobrovolných galejích na Nockberge volíme méně náročný program a míříme do Klagenfurtu, správního střediska Korutan. Město postrádá památky nejvyšší třídy, a tak zběžně prohlížíme aspoň krásnou renesanční kašnu s drakem, symbolem Klagenfurtu – město prý nemohlo být založeno dříve, než se místní lidé netvora, který terorizoval vesnice v okolí, definitivně zbavili.

A pospícháme na periferii Klagenfurtu do lokality Minimundus. „Svět v malém“ si oblíbili hlavně rodiče s dětmi, více než 150 modelů slavných staveb umožní „procestovat“ Rakousko i kus světa během dvou nebo tří hodin. Děti se tu orientují rychleji než dospělí, hlavně podle modelů, které už viděly. „Jé, viděls Vítěznej oblouk... a támhle je ten zámek Neuschwanstein“. Čechy potěší, že zastoupená je tu i Praha, a to modelem Staroměstské radnice.

Starý kostel Sankt Kathrein stojí ve strmém svahu nad Bad Kleinkirchheimem. Tady vyvěrá voda dnes využívaná k léčivým účelům.

Starý kostel Sankt Kathrein stojí ve strmém svahu nad Bad Kleinkirchheimem. Tady vyvěrá voda dnes využívaná k léčivým účelům.

Chrám sv. Štěpána ve Vídni (uprostřed) dělí od Svatopetrského náměstí v Římě jen pár metrů – alespoň v parku Minimundus v Klagenfurtu.

Chrám sv. Štěpána ve Vídni (uprostřed) dělí od Svatopetrského náměstí v Římě jen pár metrů – alespoň v parku Minimundus v Klagenfurtu.

Ve srovnání s podobnými parky v Evropě zaujme precizní zpracování jednotlivých modelů. Práce na nich – většinou jde o zmenšeniny v poměru 1:25 – trvá obvykle několik let a běžná hodnota jednoho dosahuje 500 000 eur.

Pořadové číslo 116 má v Minimundusu rozhledna Pyramidenkogel, jejíž originál je odtud vzdálen asi 15 kilometrů. Jedeme k němu po úzké, klikaté silničce, rozhledna je vidět až těsně před parkovištěm. Od roku 2013 má zcela novou podobu: železobetonovou věž z 60. let nahradila v roce 2013 futuristická stavba ze dřeva, které se říká „žebřík do nebe po elipse“. Struktura skutečně působí nervním dojmem, při pohledu z dálky převažují rotační vjemy. A nejde zrovna o drobečka, vysoká je rovných 100 metrů.

Z vyhlídkové plošiny máme jako na dlani Wörthersee, největší korutanské jezero. Tyrkysová barva jeho vody přehází u severního, pozvolnějšího břehu ve světlé tóny a na dálku připomíná zátoky někde v Karibiku. Jižnímu směru pak dominují štíty Karavanek, za nimiž je dokonce vidět masiv Triglavu ve Slovinsku.

Sankt Oswald leží ve výšce 1300 metrů. Odtud na hřebeny je to ještě dřina...

Sankt Oswald leží ve výšce 1300 metrů. Odtud na hřebeny je to ještě dřina...

Na tlustých gumách přes vrcholy

Po dni odpočinku zase do sedel, tentokrát ale bereme zavděk mountainbiky. Z nedávno vyznačených tras v okolí Bad Kleinkirchheimu volíme číslo 14, a nenecháváme se odradit černým označením (náročné).

Jednatřicet kilometrů bychom měli podle popisu zvládnout za pět hodin, což se zhruba daří. Schéma je jednoduché: nejprve hodně dlouho nahoru, pak zase dolů a na závěr malé vyrovnání zpět vzhůru. Do Sankt Oswaldu si dovolujeme luxus asfaltové silnice a teprve od dolní stanice lanovky Nationalparkbahn najíždíme na šotolinu. Ta šněruje svah řadou serpentin a několikrát kříží sjezdovku.

Nahoře, ve výšce 1 900 metrů, si to ale užíváme. Pokračování totiž vede po hřebínku s jen mírným převýšením a Nockberge před námi defilují opět v plné kráse, tentokrát z jižního pohledu. Po občerstvení na chatě Bockhütte se směr lomí do dlouhého údolí, část trasy klesá po mírném singltrailu. V osadě Sant Peter, nejnižší poloze okruhu, tentokrát respektujeme doporučený směr a zpět do Bad Kleinkirchheimu se dopracujeme lesní cestou namísto přece jen frekventované silnice.

Letecký pohled na Ossiacher See

Letecký pohled na Ossiacher See

Vyhlídky z hřebenu nad Sankt Oswaldem

Vyhlídky z hřebenu nad Sankt Oswaldem

Tři největší jezera

Korutanská jezera už teď na koupání moc nejsou, i když někteří otužilejší jedinci se tady koupou i na podzim. Ale aspoň se k jezerům můžete vydat na pěkné výlety.

Millstätter See je druhé největší co do plochy, parkovat můžete přímo v Millstattu, hezkém historickém městečku na severním břehu. Tady si můžete prohlédnout bývalý klášter, který tu stojí už skoro tisíc let, nádvoří jsou volně přístupná. A u moderní sochy na břehu jezera se dozvídáme i kořen názvu Millstatt: mille statuae prý značí tisíc pohanských soch, které nechal vévoda Domitian začátkem 9. století při pokřesťanšťování oblasti naházet do jezera.

V poledne přejíždíme k jezeru Ossiacher See, které leží kousek od Villachu, a volíme klidnější polohu na břehu jižním. Dobře děláme – na kraji obce Sankt Andrä za chvíli nacházíme místo s volným přístupem do vody a z břehu koukáme na protilehlý masiv Gerlitzenu (1 909 m), protkaný lanovkami a sjezdovkami.

Aktivní dovolená

Rozšiřte své znalosti a poznávejte českou historii, nebo krásy zahraničních měst. Spoustu možností vás čeká na portále Raketa.cz stačí si jen vybrat.

Na závěr si necháváme Wörthersee, největší a masovým turismem nejvíce zasažené jezero Korutan. Hlavní letovisko Velden předchází pověst rakouského Las Vegas a jenom jím pro pořádek projedeme – cílem je Pörtschach, zhruba v polovině 17 kilometrů dlouhé vodní plochy. Předevčírem nás totiž při pohledu z Pyramidenkogelu zaujal úzký poloostrov vybíhající z Pörtschachu do jezera a přilehlé, bělostné mělčiny. Přístup sice chvíli hledáme, míjíme několik blahobytných vil vesměs z konce 19. století, ale nakonec se k volně přístupné pláži dostáváme. Jeden z naší skupinky se tady opravdu vykoupe, my ostatní si na chvíli užíváme karibské iluze.

Máme-li shrnout náš jezerní průzkum, tak tady je. Millstätter See: nejhezčí atmosféra, Ossiache See nejklidnější kout, Wörthersee nejlepší koupání.

Může se hodit

Korutanská karta
Zakoupením Korutanské karty (Kärnten Card) získáte volný vstup na více než stovku atrakcí v celých Korutanech – je mezi nimi i většina horských lanovek či vyhlídkové silnice. Týdenní varianta stojí pro dospělého 36 €, děti 7-16 let platí polovic. Řada hotelů však při ubytování na více dní nabízí Korutanskou kartu zdarma. Detaily najdete na www.kaerntencard.at.

Informace

Autor: pro iDNES.cz






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.