Rakouské Alpy - pro všechny

Do Rakouska to mají Češi nejblíže. Cesta autem trvá jen pár hodin od hranic, a proto se tam občas jezdí i jen na jeden den. Častěji ovšem na prodloužené víkendy nebo na celý týden. Rakouské hory sice zasáhl lyžařský průmysl, ale krajina i lidé ho dokázali vstřebat. Sjezdovky vedou většinou přirozenými liniemi údolími nebo terénními zářezy, lemují je rázovité hospody, seníky a salaše. Návštěvníci obvykle bydlí ve městečkách a obcích, které si i bez lyžařů žijí svým poklidným životem. Za to se ovšem platí tím, že každé ráno je potřeba nastoupit do skibusu nebo nastartovat auto a dojet k dolní stanici lanovky po silnici.

Umělé zasněžování se většinou používá jen na vydřená místa na sjezdovkách. Dá se jezdit i mimo urolbované dálnice po tak zvaných skiroute, které bývají bezpečné před lavinami, ale přesto nabízejí dost prašanu na panenských svazích. Pro snowboardisty je Rakousko zemí zaslíbenou, protože v téměř každém středisku je snowboardový park se vším co k němu patří - můstky, boulemi, U-rampou, barem a tvrdou muzikou. Trasy pro běžkaře a pěší turisty využívají staré dřevorubecké svážnice a pastevecké stezky, a díky tomu jsou zajímavé, kryté proti větru a vedou odněkud někam, třeba z jedné vesnice do druhé nebo z údolí k horské hospodě. Kondiční běžci mají své urolbované bílé dálnice v každém větším údolí. Není výjimkou, když tvrdá perfektně upravená "loipe" s pruhem pro bruslaře vede místním přes zahrádky, ze kterých vysadili na každé straně jeden díl plotu. Oblíbenou formou zimní turistiky je skialpinismus, což obvykle obnáší dopolední výstup na lyžích s tuleními pásy na nějakou vybranou horu a odpolední triumfální sjezd příkrými terény do civilizace. O trochu níže než horští turisté se pohybují sáňkaři, pro něž střediska upravují dráhy vedoucí po lesních silničkách. Ty nejdelší se chlubí délkami okolo deseti kilometrů, a tak není divu, že zatímco dopoledne je okupují rodiny, k večeru po lyžování se na ně nestydí vyrazit ani dospělí. K iluzi rakouské pohostinnosti přispívají i starosvětské zábavy, jako jízda koňským potahem, bruslení na přírodních jezerech nebo zábava ve stylu dechovky. Co však každého lyžaře chytne za srdce, jsou dupárny u barů těsně po skončení provozu vleků na dojezdech hlavních sjezdovek. Na nejnovější i osvědčené hity se tancuje v přezkáčích uvnitř i venku, zpívá, pije horký alkoholický jagatee nebo smetana s něčím ostřejším. Všeobecnou pohodu ovšem přesně se setměním barmani nekompromisně ukončují a posílají hosty do hotelů v údolí, protože je nechtějí po nocích dohledávat někde v okolí. Místní skipasy obvykle platí na tak zvané lyžařské houpačky, což jsou údolí, na jejichž obě strany se rozbíhají lana vleků a lanovek. Největší Amadé nedaleko Salcburku, jehož permanentka platí na přibližně tisíc kilometrů sjezdovek a několik stovek vleků a lanovek spojujících tři velká údolí. Rakušané nabízejí rozvinutý systém slev, dětských týdnů, mimosezonních cen a balíčků služeb (kterým se v poslední době říká skiburgery). Přesto se čtyřčlenná rodina stěží dostane v průměrném středisku pod pětadvacet tisíc korun za týden bez dopravy.


INFORMACE: Österreich Werbung, Krakovská 7, 111 21 Praha 1, tel.: [phone], www.austria-tourism.at