Česká nátura umí být pěkně zlomyslná. A platí to od pradávna. Své o tom vědí obyvatelé desítek českých obcí. Ty totiž dostaly prapodivná jména od svých škodolibých sousedů. A zůstala jim dodnes.
Vezměte si takové středočeské Vševily. Náhodného poutníka ani nenapadne, že ve vsi, o které se prvně napsalo v roce 1349, prý dříve bydleli samí blázni.
Kde hledat původ jména vaší obcePokud chcete znát původ jména jakékoliv obce v Česku, najdete ho v elektronické podobě slovníku Antonína Profouse. Pětisvazkový slovník „Místní jména v Čechách: jejich vznik, původ, význam a změny“ napsal Profous ve spolupráci s Janem Svobodou a Vladimírem Šmilauerem. Vyšel v letech 1947 až 1960 a je v něm zpracováno přes 15 000 jmen českých měst a obcí. |
„Málokdo ví, že slovo ‚vila‘ znamenalo ve středověku blázen nebo šašek. Vševily byla ves, kde jsou všichni blázni,“ vysvětluje pro Týdeník 5plus2 Pavel Štěpán z Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR.
Pouhý kilometr od Vševil leží ves Pročevily. „Starobylé slovo ‚proče‘ mělo význam ‚další‘ či ‚ostatní‘. Takže to byla ves dalších bláznů,“ pokračuje Štěpán. „Odborně se takovým názvům říká ‚místní jména přezdívková‘ a původně je vsi dostávaly od svých sousedů. Dalším příkladem jsou třeba Hrdlořezy, tedy ves rváčů,“ upřesňuje.
Nebo obce Řitka nedaleko Prahy či Kostrčany na Karlovarsku. Obě jména nám znějí posměšně a skutečně mohou souviset, jak napadne asi každého, s řitním otvorem a s kostrčí.
Našimi předky to však takto vnímáno být nemuselo. „Řitka mohlo být obrazné pojmenování terénu, který připomínal zadní část lidského těla, a ves u takového zvlnění ležela,“ popisuje Štěpán s tím, že podobně tomu mohlo být i v případě Kostrčan.
Obec Dakabát na Olomoucku
Jiný badatel, Antonín Profous, který v první polovině 20. století zkoumal původ asi 15 500 jmen českých měst, obcí a jejich částí, nabízí další výklad: Základem je prý staročeské slovo kostřec neboli kostrč, tedy poslední díl hřbetnice čili páteře. „Kostrčany je tedy ves lidí, kteří bydlí u kostrce, tedy u řiti. Bylo to jméno posměšné,“ uvádí Profous ve svém slovníku.
Posměšný původ názvu můžeme najít také u některých obcí na Kutnohorsku. Tak třeba Vrdy mohla být původně ves takzvaných vrdů, tedy lidí vrdavých čili koktavých nebo koktů.
V nedalekých Krchlebech měli místní obyvatelé hlavu (lebku) nakloněnou na levou (krchou) stranu. Ale také se tak mohli nazývat ti, kteří stranou, tajně, něco kují.
Ještě horší jméno má obec Podveky – ves takzvaných poděvěků, lidí, kteří schovávají, pohazují nebo ztrácejí životní sílu či život. „Šlo o ves slabochů či zoufalců,“ uvádí se v Profousově slovníku.
Nedaleké Zbizuby zase dostaly posměšné pojmenování podle svých obyvatel, kteří zbytečně přišli nějakým způsobem o zuby, podobné to je s obcemi Zbihlavy nebo Zbinohy. A to nemluvíme o Všestarech nebo Všechromech, bystrý čtenář si jistě dokáže představit, jací lidé v obci dle jejich sousedů žili.
Do jmen obcí se často promítala obživa jejich obyvatel. Třeba Zlatníky, což je asi zřejmé, ale co takové Rataje či Bečváry? „Staročeské slovo ‚rataj‘ znamenalo oráč, takže ves oráčů. Bečváry jsou zase vsí bednářů,“ vysvětluje Pavel Štěpán.
Brambory, nebo Braniboři?
Vsi získávaly jména také podle toho, odkud lidé do místa přišli. Moravany byla tedy ves příchozích z Moravy, Osvětimany lidí z Osvětimi.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Najdete v týdeníku 5plus2: Den obránců vlasti stojí na vymyšlené bitvě: Rusové a evropské národy si tento týden připomněly Den obránců vlasti – svátek postavený na mýtu vytvořeném sovětskou propagandou. |
Sem patří i vesnice Brambory založena kolem roku 1393 nedaleko Čáslavi. Zase nevíte? „Dnešní název vsi Brambory se vyvinul několika změnami z německého jména Brandenburg.
Čechové tohoto jména používali od počátku v množném čísle a označovali jím přistěhovalce z Braniborska (německá spolková země v okolí Berlína, pozn. red.),“ uvádí slavný český badatel Antonín Profous.
Dalším častým vysvětlením názvu obce je rodový původ jejích obyvatelů nebo majitelů. Třeba Litoměřice byla ves lidí Lutomírových. Nebo také dle majitele místního panství či usedlosti. To je třeba příklad Benešova, tedy Benešův dvůr, nebo také Hlízov, což býval pravděpodobně Hlízův dvůr. Jméno Hlíza pak vzniklo ve středověku od slova žláza onemocnělá, boule morová nebo nežit.
Jména vznikala i podle terénních útvarů jako Chlumec či Hůrka, podle vodstva jako Bystřice, podle klimatických poměrů jako Větrov, podle výskytu rostlin jako Jablonec nebo dle zvířat jako Nedvězí.
Sběř (Královéhradecko) – Jméno vsi u Nového Bydžova původně označovalo „sběr lidstva“ neboli hejno či zástup lidí v neutrálním smyslu. Později ale obec dostala hanlivý název Gesindel (česky „ksindl“), což mělo význam jako „chátra“ nebo „loupežná sběř“. Z toho pak vzniklo slovo „zběř“. Úřady se pak snažily ušetřit obyvatele vsi výsměchu jiných lidí a změnily její jméno na Zběřník, to se ale neujalo. Mrchojedy (Domažlicko) – I Mrchojedů existovalo na českém území požehnaně a byl to jeden z vůbec nejhorších názvů pro obec. Šlo o ves mrchojedů, tedy lidí, kteří jedí mrtvá těla zvířecí i lidská. Několik obcí se přejmenovalo na Mrkvojedy či Múkojedy. Konětopy (Praha-východ) – Ves konětopů, která dostala toto jméno podle jistého směšného činu jejích obyvatel, při kterém se topili koně. „Pravděpodobnějším výkladem je ale souvislost se slovem ‚konětop‘ nebo ‚konotopa‘, tedy místo, kde se může utopit i kůň. Jedná se tedy o nebezpečné bažinaté místo,“ vysvětluje jazykovědec Pavel Štěpán. Patokryje (Mostecko) – Ves patokryjů, tedy lidí, kteří si kryjí paty, ukrývají se, ze strachu utíkají. Jméno pravděpodobně vzniklo dle místních vladyků, kteří si zde ve 14. století vybudovali obrannou tvrz, kde se ukrývali. Dnes má obec ve znaku tři chodidla s patou krytou ostruhou. Daskabát (Olomoucko) – Nebývala to žádná mírumilovná vesnička, kde by se rozdávalo ošacení potřebným. „Dáš kabát“ bylo ve středověku loupežnické zvolání a Daskabátu se tedy lidé spíše vyhýbali. „Takových obcí je víc, u Příbrami třeba Dalskabáty. Podobné jméno měla i část lesa na dnešním okraji Prahy u Klánovic,“ vypočítává Pavel Štěpán. Stejné varování před loupežníky čekalo na lidi v místě či vsi, které se říkalo Cukmantl. „V překladu to znamenalo ‚strhni kabát‘ a Cukmantlů bylo na českém území více. Třeba dnešní Zlaté Hory na Jesenicku, které se přejmenovaly až po roce 1945, kdy v některých případech docházelo k odstraňování německých názvů,“ dodává. Varovný byl i název vsi Velká Hleďsebe (Mariánské Lázně) či Hleďsebe (dříve Hrdlořezy) u Mělníka. Člověk měl být ostražitý. Korea (Havířov) – Část sídliště Šumbark v Havířově dostala svůj název proto, že blátivé a rozkopané místo, kde se v 50. letech rodilo nové město, lidem připomínalo bojiště korejské války, která probíhala v letech 1950 až 1953. Vídeň (Vysočina) – Česká obec Vídeň u Velkého Meziříčí se nejmenuje podle rakouského hlavního města, jak by si mnozí mysleli. Základ jména vsi je třeba hledat ještě v předslovanských dobách. Pochází z keltského vídeňky, vědunia, tedy lesní potok. Stejně vzniklo i jméno rakouské Vídně, německé pojmenování Wien je mladší. Peklo (Benešovsko) – Jméno Peklo vzniklo z křesťanské představy o místě hrozných muk strašně bědujících zatracenců. „To jméno mají obyčejně hlučné mlýny v hlubokých údolích, někde také hostince nebo osady s pověstí mravního spuštění. Opakem tohoto jména jsou Nebesa nebo Ráj, které leží někdy nablízku Pekel,“ stojí v Profousově slovníku. Močovice (Kutnohorsko) – Dříve to byla ves lidí Močových. Toto jméno bylo obměnou osobního jména Motz, které vzniklo ze jména Matz, což bylo lichotné pojmenování osoby jménem Mathias. Pičín (Příbramsko) – Základem jména je staročeské osobní jméno Pieka čili Píka. „Byl to pravděpodobně muž, který ves založil. Ve středověku měly osoby často jen jedno jméno, nikoliv dvě,“ vysvětluje Štěpán. Šukačka (Železná Ruda) – Jméno bylo odvozené od srbského „šuka“ čili koza. Může být i od „šukat“, tedy hledat nebo pobíhat po domě, jak známe dodnes z polštiny. Prašivá (Beskydy) a Svrabov (Táborsko) – Jde o jméno více obcí, které byly pravděpodobně postiženy prašivinou. Středočeský Svrabov se nechal přejmenovat na Svatbín. Změna jména ale není u vsí nic nového. Třeba pražská městská část Hloubětín nesla až do počátku 20. století název Hloupětín, Malá Lípa na Havlíčkobrodsku se snaží zapomenout na své původní jméno Sračkov, Mrákov u Domažlic zase na „chlípný“ Mrdákov neboli Mrdákův dvůr. |
