Putování na Wiessbachorn je krásná dřina

Osmnáctého května se otevírá vysokohorská silnice z rakouského střediska Kaprun k přehradám Wasserfall a Mooser ve Vysokých Taurách. Autobusem se tak lze pohodlně dostat až do samého srdce Východních Alp mezi nejvyšší rakouský štít Grossglockner (3770 m.n.m), sněhový Wiessbachhorn (3564) a skalnatý Kitzsteinhorn (3027). Pohodlí ale není všechno a pěší túra rozhodně stojí za to. Bohatá fotogalerie.

Zdatným horským vlkům lze proto doporučit poměrně bezpečný výstup na Wiessbachorn, při kterém uvidí vše, co Alpy nabízejí – rozkvetlé louky, vodopády, daleké rozhledy i závěrečný výstup na zasněžený vrchol.

To všechno je možné, neboť během dvou dnů se nastoupá a poté schází 2500 metrů převýšení, což je hodně i na alpské poměry. Pro srovnání: výstup na Sněžku v Krkonoších obnáší necelých 600 metrů převýšení, na Gerlach ve Vysokých Tatrách 800 metrů a na nejvyšší evropskou horu Mont Blanc 2000 metrů.

Začátek výstupu na Wiessbachorn
Pěší výstup na Wiessbachorn neboli Štít nad lučním potokem začíná na parkovišti u hotelu Kesselfall (1069 m.n.m.). Ze silnice do lesa tu odbočuje pěšina ke spodní stanici pozemní lanovky, která slouží motorizovaným návštěvníkům.

Detailní popis výstupu na Wiessbachorn ZDE.

Na rozdíl od nich máme čas obdivovat vysoké vodopády po obou stranách údolí. Podél jednoho dokonce několik stovek metrů stoupáme. Přitom podcházíme lanovku třemi krátkými tunely vytesanými do skály. Ze skal tečou desítky malých potůčků, a tak s  sebou aspoň nemusíme vláčet v batozích pití v termoskách. Prostě nastavíme ruku a z ní pijeme chladnou a chutnou vodu.

Míjíme horní stanici lanovky, překračujeme silnici a  před prvním z osmi tunelů pro autobusy odbočujeme doleva dolů do svahu. Stezka nás vede přes menší vodopád, ve kterém je upevněno lano. Je to jediná pomoc, aby nás náhlý příval vody neshodil stovky metrů z kolmých skal.

Na hrázi Wasserfallu
Po pár desítkách metrů se ocitáme na hrázi přehrady Wasserfall (1672). Své jméno nese oprávněně, protože ze všech stran do ní stékají vodopády rodící se ve sněhových polích vysoko nad hladinou.

Ve výšce nad námi vidíme hráz přehrady Mooser, kam budou směřovat naše další kroky. Silnice se k ní prodírá dvěma téměř kilometrovými tunely a množstvím dalších kratších. Minulý víkend místní zaměstnanci teprve prokopávali vstupy do nich, protože jejich ústí přes zimu zavalily laviny nebo je zafoukaly metrové vrstvy sněhu.

Turistická stezka nás však vede po skalních a travnatých stěnách na čerstvém vzduchu vysoko nade dnem údolí. Jen v jednom místě se jejím budovatelům nepodařilo vysekat bezpečnou trasu do skal, a proto prorazili nízkou štolu do automobilového tunelu. Jinde zajistili nejnebezpečnější místa ocelovým lanem zavěšeným do skalních skob.

Les se v této výšce mění na ostrůvky křoví a mezi nimi se ozývají první svišti. Nikdo je tu neohrožuje, a tak je možné je dlouhé minuty pozorovat, jak panáčkují před svými norami.

V průvodcích se píše, že výstup od Kessellfal na Schwaigerhaus trvá šest hodin. Na jaře, ve sněhu a s batohem na zádech je však nutno počítat s dlouhou celodenní túrou.

Nocleh v chatě Heinrich-Schwaiger-Haus
V okolí přehrady Mooser (2036) stojí několik chat, dá se tu najíst i přespat. Nás však zajímá už jen výstup k chatě Heinrich-Schwaiger-Haus (2802), kde je náš dnešní cíl.

Dostáváme se k ní břidlicovými svahy, sněhovou břečkou a dokonce i ledovými úseky. Míjíme tabule s varováním, že cesta je určena jen pro zkušené turisty s dostatečným vybavením, další tabule varují  před lavinami a častým pádem kamení.

Provoz na chatě začíná obvykle v polovině června, ale do té doby je otevřený tak zvaný zimní prostor (winterraum), ve kterém jsou palandy, deky, kamna, dřevo, pár židlí a stůl. Za pobyt platí návštěvník do kasičky podle svého uvážení. Slušnost velí nechat za každé přespání v přepočtu okolo dvou set korun. Samozřejmostí je i zápis do knihy hostů a úklid před odchodem.

Výstup na Wiessbachorn vyžaduje zkušenosti
Na chatě se chodí spát brzy, protože na samotný Wiessbachorn se druhý den vyráží za svítání.  Výstup není příliš náročný, ale vyžaduje jistotu chůze na úzkém sněhovém hřebenu, zkušenosti s převějemi a trochu také se skalním lezením. Jde se totiž celou dobu v horolezeckých železech, s cepínem v rukou a s lanem v batohu. Pokud se na některých úsecích udělá místo sněhu led, musejí se turisté navzájem jistit proti pádu.     

Konečně na vrcholu!
Přes sněhové plató se dostáváme k hlubokému skalnímu komínu, kde najdeme železné lano na pomoc a zajištění bezpečnosti výstupu. Přes skalnaté úbočí nad ním se dostaneme na táhlý sněhový hřeben a jím na vyvýšeninu Fochez. Pokračujeme hřebenem zvaným Kaindl až na vrchol. Na Wiessbachhornu je železný kříž a vrcholová kniha. Návrat vede stejnou cestou jako výstup.

Cesta na vrchol trvá asi tři hodiny, námaha ale stojí za to. Ze závěrečné sněhové převěje lze totiž přehlédnout velkou část rakousko-německých Alp. Jen namátkou: nedaleko se zdvíhá špičatý Grossglockner, na obzoru rozložitý Watzmann, v pozadí hradba Dachsteinu a pod námi stéká obrovské ledovec Pasterze.


Rady na cestu

Jak se dostat do Kaprunu:
Autem na hraniční přechod Dolní Dvořiště (pokud se zde tvoří velká fronta, vyplatí se ho objet přes nedaleké Studánky) a po dálnici přes Linz a Salzburg k Bischofshofenu. Silnicí podél řeky Salzach do Zell am See a na Kaprun. Zde je veškeré ubytování od  kempů po drahé hotely.

Jak k přehradě Mooser:
Autem na několikapatrové parkoviště Kesselfall (parkování zdarma, v případě nouze se zde dá vedle auta i přespat). Sem jezdí z Kaprunu i příměstský autobus. Jeho zastávky nesou logo Postbus.

Od Kesselfall vede turistická značka až k přehradě. Lze tady však přesednout na další autobus, který tunelem odváží turisty k pozemní lanovce. Ta je vyveze o několik set metrů výše, kde přesedají na další autobus a ten je odveze okolo přehrady Wasserfall a salaše Furthermoar na hráz přehrady Mooser.

Co nezbytně s sebou:
Zimní oblečení do vysokých hor, nepromokavé pevné pohorky nebo plastové horolezecké boty, černé brýle, krém na opalování faktor nejméně 20, turistický cepín, mačky, horolezecké lano, hodinky s budíkem, čelová lampa, zapalovač, pojistka na horolezectví, lékárnička, podrobná mapa a průvodce.

Odpočinek před výstupem hřebenem Kaindlgrat

Fréza odklízí sníh od ústí jednoho z mnoha tunelů

Masiv Wiessbachhornu

Nekonečné sněhové pláně nad chatou Heinricha Schwaigera

Turistická cesta překonává i několik potoků

Vrchol Wiessbachhornu, hřeben Kaindl vede po jeho pravém rameni.

Závěrečné metry výstupu na Wiessbachorn vedou po prudkém sněhu.