První sluneční paprsky na Zemi v roce 2006

  • 6
Prvního ledna v půl páté ráno panuje na nejvýchodnějším výběžku Nového Zélandu zatím tma jako v pytli. Na jasné obloze září jižní kříž, ale už za necelou hodinu nad Pacifikem vyjde slunce, aby na Zemi seslalo svoje první paprsky v Novém roce. East Cape, tento bohem zapomenutý kraj obývaný domorodými maory, právě zažívá svých "15 minut slávy."

Datová hranice leží totiž pouhé dva stupně na východ odtud, a tak je tento mys mezi prvními na Zemi, kde vychází slunce.

Mezinárodní obecenstvo nad Pacifikem

Na strmém útesu nad Pacifikem stojí dřevěný maják, k němuž z nejbližší vesnice vede jen úzká farmářská cesta. K tomuto nejvýchodnějšímu bodu Nového Zélandu se každoročně 1. ledna vydávají místní lidé i cestovatelé s jediným úmyslem – jako jedni z prvních lidí na Zemi oslavit příchod nového roku.

Zamykáme auto u nenápadné dřevěné branky a stoupáme vzhůru po stovce schodů, které se kroutí hustým porostem novozélandského čajovníku. Obloha na východě začíná nenápadně měnit barvu z černé na temně modrou, a tak zrychlujeme krok, abychom svítání nepropásli.

Travnatý svah nad mořem tvoří ideální "tribunu" pro asi tři desítky lidí, kteří se v ranním chladu choulí v očekávání výjimečné události. Pár z nich se zahřívá doušky čaje z termosky a nedaleko stojící kopule stanu prozrazuje, že někdo tu na Silvestra dokonce trávil noc.

Sešla se tu skupinka z celého světa: podle šikmých očí identifikuji japonskou rodinu, dvě blondýnky zase v sobě nezapřou skandinávské geny a dokonce tu potkáváme další čtyři cestovatele z Česka. Všichni upírají oči na jihovýchod, odkud se v každém okamžiku z hladiny Tichého oceánu vyhoupne sluneční kotouč. Stativy nastaveny, kamery připraveny –  první "show" v novém roce může začít.



Molo v městečku Tolaga Bay je nejdelší na Novém Zélandu
– měří bezmála půl míle!

Tuleni a tučňáci slaví první

Uvědomuji si, že v okamžiku, kdy začíná svítat, zbývá u nás doma do konce starého roku ještě dlouhých šest hodin. Zatímco většina Novozélanďanů teď vyspává novoroční kocovinu, ve středním Rusku právě létají špunty z lahví a obyvatelé Aljašky mají před sebou ještě téměř celého Silvestra.

Napadá mne, že kdyby někdo po novoroční oslavě na Novém Zélandu sednul do letadla letícího na východ (řekněme například na Cookovy ostrovy), v pohodě by tam stihnul přivítat Nový rok ještě jednou.

Přemýšlím nad tím, proč je začátek každého oběhu Země kolem slunce pro většinu lidí tak důležitý a proč jej slavíme právě 31. prosince o půlnoci. Oč praktičtější by bylo sjednotit celosvětové veselí na nějaké teplejší roční období nebo "lidštější" hodinu. A jak k tomu přijdou malé děti, které musejí po večerníčku do postele?

Navíc není vůbec jisté, zda jsme skutečně na správném místě – podle astronomů bychom se měli přesunout na Antarktidu, kde v době Nového roku panuje polární den.

Protože na jižním pólu v té době slunce vůbec nezapadá, skutečný první východ slunce nastane nedaleko polárního kruhu, zhruba na průsečíku datové hranice a 66 rovnoběžky. Může nás snad uklidnit, že toto místo leží v pustém oceánu, poblíž Scottova ostrova, takže prvními diváky budou pravděpodobně jen tuleni a tučňáci.

Většině z nás to však nevadí, a tak když v 5.48 místního letního času na naše tváře dopadají první paprsky slunce, závěrky aparátů cvakají jako o závod. Někdo dokonce otevřel láhev šampaňského a dvojice u stanu si dala pusu.



Nedaleko East Cape roste největší pohutukawa – místní druh stromu, 
který rozkvétá na Vánoce a proto mu také místní říkají "Christmas tree."

Neprávem opomíjený East Cape

Přestože pro velkou odlehlost a pomalé silnice leží oblast East Cape mimo zájem většiny turistů, byla by rozhodně škoda ji nenavštívit – lhostejno, zda na Nový rok, či kdykoliv jindy. Po dlouhých opuštěných plážích se tu prohánějí domorodci na koních, o vánocích se pobřeží zbarví červeně kvetoucími stromy "pohutukawa" a místní farmy jakoby připomínaly divoký západ (jen místo krav tu chovají ovce).

Turisté, šílící v posledních letech po poznání "země pána prstenů" vymetají jen ta nejznámější místa země protinožců a přicházejí tak o kontakt s takovým Novým Zélandem, jak vypadal před jejich invazí. Ale i o východním pobřeží byl nedávno natočen film (česky se jmenuje "Pán velryb"), který, oč méně stál peněz, tím více zasahuje divákovo srdce dojemným příběhem maorské dívky a jejího dědečka.



Maorský bojovník během ukázky tradičního rituálu "taki"


Kdy se slaví Nový rok?

Nám Evropanům připadá přirozené, že Nový rok začíná vždy 1. ledna. Kalendář, podle kterého se řídíme, se jmenuje juliánský, jiné světové kultury a náboženství se však řídí jinými kalendáři: Nejenom že píší rozdílný letopočet, než je ten náš, zakrátko zahájený rok 2006, ale oslavují tuto událost v jinou roční dobu a jejich rok nemá 365 dní.

Číňané letos oslaví nový rok 29. ledna, bude to rok psa (opakuje se vždy dvanáct zvířat po 12 letech) a protože čínský kalendář je mnohem starší než juliánský, čínský nový rok bude mít číslovku 4703.

Islámský kalendář patří mezi lunární, má dvanáct měsíců, které přesně odpovídají fázím měsíce. Protože jedna měsíční fáze trvá asi 29,5 dne, je islámský rok asi o 11 dní kratší než ten náš. Letos muslimové oslaví 31. ledna příchod nového roku 1427.

Židovský nový rok 5766 již začal 3. října 2005 při západu slunce. Dvoudenní oslavy následujícího židovského roku (Rosh HaShana) začnou tento rok 23. září 2006. Židovský kalendář je oficiálním kalendářem Izraele a používají jej židé na celém světě.

Hinduisté uvítají nový rok 14. dubna a buddhisté přesně o tři měsíce dříve – 14. ledna 2006. Aby to ale nebylo zas tak jednoduché, oslavy Tibetského nového roku (Losar) připadnou na 29. ledna.

Lidé z národností menšiny Hmong, žijící v severním Vietnamu, slaví nový rok v různých částech země jindy – záleží na  ukončení rýžové sklizně, což bývá v listopadu nebo v prosinci. Rozhodnutí, kdy slavit nový rok, vydává na poslední chvíli náčelník vesnice, aby zmátl zlé síly, které tak nestačí přejít do nového roku a zůstanou navždy v roce minulém. Oslavy trvají často několik týdnů a mnoho mladých lidí si během nich najde životního partnera.

Jak vidno, onen pro nás tak důležitý okamžik – totiž půlnoc z 31. prosince na 1. ledna – nechává většinu světa klidnou. V tomto světle se tak novoroční "bláznění," k němuž každoročně v našich krajích dochází, jeví ještě pošetilejším, než doposud...

Datová hranice

Mezinárodní datová hranice je pomyslná linie, probíhající 180° zeměpisné délky, která od sebe odděluje dva kalendářní dny. V minulosti byla hranice několikrát posunuta – například Filipíny se roku 1845 "přestěhovaly" z východu na západ a naopak opačným směrem putovala Aljaška, když ji roku 1867 od ruského cara koupily USA.

Zatím poslední změna datové hranice proběhla r. 1995 na tichomořském souostroví Karibati, které nyní celé leží na západ od ní. Ostrov Caroline Island, ležící na 150° západní délky, je tedy nejvýchodnějším bodem naší planety.

Autor článku Jan Hocek je fotograf a nezávislý publicista. Je autorem knihy Nejhezčí túry světa. Najdete v ní reportáže a fotografie z osmnácti nejhezčích světových túr pěti kontinentů  – od Aljašky po Nový Zéland včetně map a praktických rad.

Před majákem na nejvýchodnějším cípu Nového Zélandu čeká několik desítek lidí na první východ slunce v novém roce

Molo v městečku Tolaga Bay je nejdelší na Novém Zélandu – měří bezmála půl míle!

Nedaleko East Cape roste největší pohutukawa – místní druh stromu, jež rozkvétá na Vánoce a proto mu také místní říkají "Christmas tree."

Maorský bojovník během ukázky tradičního rituálu "taki"