První slovenská ferrata, vedoucí kaňonem Mlýnského potoka ve východním svahu Martinských holí, není rozhodně žádnou atrakcí masové turistiky. Tuto opravdovou zajištěnou trasu s velkým převýšením rozhodně nezvládne každý.
K úspěšnému pokoření je třeba nejen dobrá fyzická kondice a zažitá technika pohybu ve skalním terénu, ale také kompletní ferratová výstroj zahrnující sedací úvazek, tlumič pádů, přilbu a rukavice (v zimě navíc ještě mačky).
Ferrata a naučná stezka v jednom
Martinské hole vypínající se do výšky 1476 metrů nad středoslovenským městem Martinem jsou součástí Lúčanské Malé Fatry na levém břehu Váhu. Známé jsou především díky skvělým lyžařským terénům a v létě jako vyhledávaný cíl sběračů borůvek.
Na rozdíl od okolních atraktivních hor tu nebyla vyhlášena žádná velkoplošná ani maloplošná chráněná území, horské túry do této oblasti se podnikají spíše zřídka. Od roku 2014 však Martinské hole nabízejí milovníkům horských světů novou dimenzi zážitků a poznání v podobě zajištěné cesty alpského stylu, první takovýchto rozměrů na Slovensku. Že k tomu došlo právě v Martinských holích, je netušené překvapení.
Martinské hole
Naučná stezka Ferrata HZS (Horské záchranné služby) o délce 4,8 km vede skalním korytem Mlýnského potoka, které voda vymlela nikoli ve vápencích, jak bývá na Slovensku obvyklé, ale v tvrdé rule.
Celkově stezka překonává 770 výškových metrů, z toho samotná zajištěná ferrata asi 300 m. Čas potřebný k absolvování se udává zhruba tři hodiny. Zajištěný úsek má obtížnost střídavě A nebo B, v horní části se pak odděluje náročnější varianta se třemi místy o obtížnosti C, kde se překonávají dva vysoké vodopády. Lehčí i obtížnější varianta se pak opět spojují.
Na stezce, kterou vybudovali členové Skialp klubu Kriváň a Horské záchranné služby Velká Fatra, je 428 m ocelových lan, 170 jisticích bodů, 90 stupaček a jeden žebřík. Projekt v celkové ceně osm tisíc eur byl kromě vlastních zdrojů spolufinancovaný městem Martin a sponzory. Ferrata je přístupná v období od 1. června do 14. září a pak v období od 1. 11. do 14. 4.
Divočina Martinských holí
Nástupním místem na Ferratu HZS je konečná autobusu MHD Podstráne, vzdálená asi čtyři kilometry západně od centra města Martina. Je tu menší neplacené parkoviště, větší se pak nachází po silnici nahoru u bývalé dolní stanice sedačkové lanovky, která má být po mnohaleté nefunkčnosti v dohledné době opět obnovena. Výchozí bod má nadmořskou výšku 500 m a je osazen první informační tabulí. Na ní je plánek trasy a základní informace, vstupné se zatím žádné neplatí.
Hotelové apartmány na začátku stezky
Začátek ferraty
První metry nic zajímavého nesignalizují. Jde se místní částí Nebíčko kolem soukromých chat a nově vznikajících hotelových apartmánů. Jeden z nich se už stačil pojmenovat na Welness penzión Ferrata.
Ale cesta se brzy změní v balvanitý chodník vstupující do úzké skalnaté rokle plné drobných peřejí a kaskád. Rázem je kolem nespoutaná divočina s neporušenými lesy a skalisky.
Jakou vzít mapu?1 : 50 000 VKÚ Harmanec č. 120 – Malá Fatra, Martinské hole |
Spěchající a stále poskakující potok se označuje dvěma názvy, Mlýnský, nebo Pivovarský, dolina pak jménem Veľká. Údajně právě tudy vedla kdysi jediná cesta na Martinské hole, avšak po vybudování silnice upadla v zapomnění. Nyní je obnovený chodník vyčištěný od letitých náplavů a polámaných stromů a vyznačkovaný červenou barvou.
S úvazkem, nebo bez?
Druhá tabule naučné stezky upozorňuje na zbytky starých rudných dolů, drtičku kamení, torza kolejnic a důlních vozíků. Co konkrétně se v této obtížně přístupné lokalitě v nitru divoké rokle těžilo nebo hledalo, není ani po přelouskání obšírného textu jasné.
U třetí informační tabule pojednávající o místní fauně a flóře se dolina rozšiřuje a lesy ustupují pasekám. Divoké údolí na chvíli zmizí, aby se však v ještě větší kráse vrátilo u informační tabule číslo čtyři v nadmořské výšce 940 m.
A tady už začíná jít do tuhého! Kdo nemá úvazek, měl by se po stejné cestě vrátit. A kdo ho má, měl by si ho nasadit. Alespoň to tak vyplývá z textu na tabuli, kde nechybí ani obrazová instruktáž o základech jištění na ferratě.
Pivovarský (Mlýnský) potok: permanentní sled kaskád a vodopádů
Je fakt, že mnozí návštěvníci patřičné jisticí vybavení nemají a pokračují dál k rozcestí pod vodopády a pak lehčí variantou nahoru. Toto se dá určitě zvládnout i bez jištění a helmy na hlavě, čert však nikdy nespí. Skály u potoka jsou prakticky celoročně vlhké a kluzké a i krátké pády mohou mít v divoké skalní rokli fatální následky. Vydat se bez jištění na obtížnější variantu je však už opravdu hazard.
Léto na SlovenskuTipy na krátké výlety i celou dovolenou najdete ve speciální slovenské příloze |
Ocelová lana jsou natažená na skalách na pravém břehu. Zpočátku mají charakter jenom přidržovací, posléze však přibývá míst, kde se člověk i rád zajistí. Zdá se, že lana vedou někdy zbytečně vysoko nad korytem potoka, to však souvisí s výškou vody, která zjara nebo po deštích může sahat mnohem výše.
Vodopády na závěr
Skalní rokle, kterou ferrata vede, je naprosto úžasná. Prakticky permanentní sled kaskád a vodopádů ohraničený vyhlazenými skalními stěnami nemá ve známých a zpřístupněných soutěskách Slovenska obdobu. Dáno je to především geologickou stavbou, která na méně běžném rulovém podloží podmiňuje specifické formy reliéfu. Nejkrásnější partie pak přichází v místě rozdvojení potoka u rozcestí pod vodopády, kde je spádová křivka potoka nejstrmější. V tomto místě se odpojuje směrem vpravo obtížnější varianta ferraty, aby překonala dva nejvyšší vodopády.
Poslední obtížný úsek klasifikovaný hodnotou B/C
Rozcestí pod vodopády. Vpravo je obtížnější varianta, vlevo ta snadnější.
Po překonání vodopádů se potok uklidňuje a pozvolna ztrácí na divokosti. Ještě pár zajištěných skalních úseků a konec. Místo ocelových lan obyčejná pěšina v lese. Snadnější i obtížnější varianta se znovu potkávají u malého odpočívadla se slovenským křížem a vrcholovou knihou, kde člověk může sdělit své nepochybně pozitivní dojmy. Po několika málo minutách chůze lesem se objevuje rozcestí s modrou a brzy také chaty na Martinských holích.
Vybírat je možné z několika restauračních zařízení, cesta zpět k zaparkovanému autu vede však jen jedna – po silnici. Ferrata je totiž v obou variantách směrem dolů uzavřená a byť se to nikde nehlídá, je dobré toto pravidlo respektovat a dodržovat.
Druhá slovenská ferrataByla slavnostně otevřena ve Slovenském ráji dne 18. srpna 2016. Vede vápencovou roklinou Kyseľ, která byla z důvodu rozsáhlého požáru 40 let uzavřená. K absolvování této trasy je třeba mít rovněž ferratovou výstroj. Přístupná bude pouze v období 15. června až 31. října, a to pouze směrem nahoru. |
