Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


První dny surfování pořádně bolí, ale jsou nádherné

aktualizováno 
Sedím na pláži na jihozápadě Francie v surfařské oblasti u městečka Hossegor. U jointa a místního piva Kronenbourg rozjímám nad oceánem. Pozoruju dění ve vodě a snažím se pochytit nějaký trik borců v neoprenech, kteří si užívají báječných vln. Jedno máme společné: tam, kde oni z prkna seskakují, já chytám vlnu a pokouším se vstát a jet alespoň několik vteřin.

Podmínky pro surfování jsou ve francouzském Baskitsku jedny z nejlepších v Evropě. | foto: Pavel EichleriDNES.cz

Bolí mě ramena, ruce, nohy, mám plné oči prosolené vody. Rok jsem nesurfoval, naposledy loňské září v portugalském Algarve, kde jsem se ho dotkl poprvé v životě.

Už při odjezdu jsem věděl, že se na téměř sedm palců dlouhý "nesmysl" vrátím co nejdřív. Za jediným cílem, chytit vlnu a sjet ji, buď vlevo nebo vpravo.

Pomáhat mi k tomu má surfařská legenda z JAR Kevin Olsen, který už dva roky v Hossegoru provozuje školu. "Je to zatím jen sedm měsíců, zbytek je zima anebo jsem někde surfoval," opravuje mě se smíchem.

Ve francouzském Baskicku se mnou je přibližně dvacítka Čechů v zastoupení Brno, Hradec Králové, Zlín, Praha, Karlovy Vary, Kladno, Havlíčkův Brod. Jsme účastníci surfařského kempu, který organizuje parta z Čech. Hodně z nás sem přivedla vášeň ke snowboardingu. "Od půlky léta netrpělivě vyhlížím sníh," říká student Eda.

Zbytek je tu ze zvědavosti, touze po poznání nových věcí. "Líbilo se mi, že je to nová zkušenost, že tam budou cizí lidi a všechno se odehrává u moře, které miluju," vypočítává sympatická blondýnka Lenka, povoláním barmanka na diskotéce v Kladně, důvody, které ji do Hossegoru zavály.

Bez neoprenu by surfařům byla v moři zima. Většinou v něm stráví i několik hodin bez ohledu na počasí.

Na jednom prkně

Eda si k surfingu přičichl během studijního pobytu v americkém San Diegu. Na pláži si půjčil prkno a zkusil si to. Sám, bez instruktora.

"Evidentně jsi talent od přírody," houkám na něj už třetí den. Edovi se povedlo, o čem si zbytek výpravy zatím může nechat jenom zdát. Chytil vlnu za pěnou, kde se plácají naprostí začátečníci a celkem zadiktoval. Nejenže na ní byl dobrých šest sedm vteřin, ale navíc i zatočil. "Byla to spíš náhoda," culí se, ale je vidět, že má nakročeno do polovičního transu.

Nebyla, hned druhý den na vlně vydržel dobrých deset vteřin několikrát. Poslední den už diktoval, až jsme ostatní v duchu záviděli, v dobrém slova smyslu, byli jsme všichni tak říkajíc na jednom prkně. Vyrovnaným partnerem mu byl jen jediný další účastník kempu - jednatřicetiletý Jirka, podnikatel z Brna. Ten se ovšem učil surfovat na Havaji. Sice jen pár dní, ale podlehl boardu natolik, "že jsem věděl, že ještě letos pojedu," říkal.

I my ostatní jsme na závěr kempu dali svých deset vteřin, hrozně se nadřeli věčným pádlováním a měli sůl a písek, kam jsme se jen podívali. Za pár týdnů sice propukne zimní sezóna, kterou netrpělivě vyhlížím, ale stejně už myslím na červen, kdy se zcela jistě do surfařského kempu vrátím. Dám půl minuty, možná minutu.

Během prvního týdne surfování se naučíte dopádlovat na vlny, rozpoznat, která je ta pravá k chycení. Pilní žáci se na surf už postaví a chvíli jedou. I ta chvíle ale stojí za to.

Surfing byl tajemství bohů

Ovládnout takovou neskutečnou sílu, jako je lámající se dvoumetrová vlna v oceánu, je až šamanská technika. Musíte správně ležet na boardu, správně rozpoznat, že se k vám blíží slušná vlna, začít včas pádlovat rukama, mít dobře zvládnutou techniku vstávání a hlavně cit pro balanc.

Hodně z toho se dá natrénovat, ale ovládnout živel, to chce cítit ho srdcem.

Do Evropy se surfing dostal začátkem 50. let díky americkému režisérovi Peteru Viertelovi, manželovi hollywoodské herečky Deborah Kerr. Na prkně, které si nechal poslat z domova v Malibu (v Evropě do té doby surf nebyl), nadchnul všechny tehdy na pláži přítomné mladé lidi.

Když se dnes rozhlédnete například po nádherných plážích francouzského Baskicka, je vám jasné, že se surfing na této straně Atlantiku nadobro zabydlel. A na rozdíl od sněhu, moře neubývá... - více zde

Autor:




Nejčtenější

Obyvatele chorvatské vesnice Mravince nedaleko Splitu vyhnaly požáry z domovů...
Požáry u Splitu zamořily okolí zápachem. V Černé Hoře hasí i letadlo z Izraele

Chorvatští hasiči i nadále bojují s rozsáhlými lesními požáry na pobřeží Jadranu. V noci na středu uchvátily plameny skládky u Splitu, v okolí se šířil...  celý článek

Lahodná kremšnita. Kdo jednou ochutná, nikdy nezapomene.
Sedm parádních pokladů chorvatské domácí kuchyně, které musíte ochutnat

Už žádné zásoby s sebou! Přestože jsme měli dlouhá léta pověst paštikářů, kteří si na Jadran vozí hory vlastního jídla, v poslední době se karta obrací a Češi...  celý článek

V Kyseli je jako na Václaváku.
Sen skutkem: Kyseľ ve Slovenském ráji je po 40 letech opět přístupný

Téměř nikdo z dnešních turistů od padesátníků výše tomu už nevěřil. A zničehonic je to tady. Po předlouhých 40 letech byla loni v srpnu znovu otevřena pro...  celý článek

Focení pomocí selfie tyče (ilustrační snímek)
Italský Milán brojí proti nevhodnému chování turistů, zakázal selfie tyče

Jaký byl život před propuknutím epidemie „selfíček" zveřejňovaných na sociálních sítích, začínají zjišťovat turisté přijíždějící do italského Milána. Toto...  celý článek

Pár na indické pláži.
Indové o nemanželských párech: je to prostituce, neubytujeme vás

Co země, to jiná kultura a výlet s přítelem či přítelkyní do Indie může být kvůli shánění pokoje na přenocování trochu problém. Mnoho místních obyvatel, kteří...  celý článek

Další z rubriky

O Aveiru se často mluví jako o portugalských Benátkách. Dost tomu napomáhají i...
Kláštery, hory a pravé portské. Vzhůru na týdenní cestu Portugalskem

Sedm dnů za volantem i na sedadle spolujezdce při jakémkoliv roadtripu zcela jistě ovlivní perspektivu vnímání navštívené země. A tak pro mě Portugalsko bude...  celý článek

Zubačka na Pilatus má sklon trati až 48 %.
Vlak do říše draků. Neskutečný výlet po nejstrmější železnici světa

Od rajského jezera Vierwaldstättersee v srdci Švýcarska stoupá nejstrmější železnice světa na dračí skálu Pilatus. Díky unikátní konstrukci vyšplháte po...  celý článek

V poledním slunci jsou prašné uličky Chinguetti liduprázdné. Jen občas jeviště...
Reportáž ze země, kam asi nikdy nepojedete na dovolenou. Ale můžete

Několikrát byla vyhodnocena jako jedna z nejméně navštěvovaných zemí světa, kde prý kromě hromad písku nic není. Snad právě tato reputace nás nakonec k...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.