Pod stěnou K2 prožijí ostravští horolezci dva měsíce.

Pod stěnou K2 prožijí ostravští horolezci dva měsíce. | foto: Profimedia.cz

První český přemožitel Everestu opět míří na K2

  • 3
Tři dvojky v jednom. Tak nějak by mohl znít reklamní slogan, který by popisoval expedici právě vyrážející na nejobávanější osmitisícovku Světa. Skupina ostravských horolezců míří na vrchol K2, podruhé, téměř na den přesně po dvou letech.

Stejně jako před dvěma lety vede výpravu jeden z nejzkušenějších českých horolezců Leopold Sulovský.

"Věřím, že tento tým na K2 má. Myslím, že jeho největší devizou je skutečnost, že se nejedná o profesionální horolezce. Jsou to horalové, kteří toho mají už dost za sebou, ale nikdo z nich nemá horolezecký sport jako obživu," míní Leopold Sulovský, který jako první Čech vystoupil na Mount Everest.

Horolezci budou na cestách nejméně pětašedesát dní. Plán expedice ale počítá s tím, že by se výprava mohla o pár dní protáhnout. "Na všechno je prostě třeba mít rezervu," tvrdí šéf expedice.

Přesto toho povezou horolezci o něco méně než před dvěma lety. Kontejner je skoro o sto kilogramů lehčí díky tomu, že není potřeba brát s sebou tolik lan. "Pověsili jsme ve stěně velmi kvalitní fixní lana a určitě půjde velká část z nich znovu použít," míní Sulovský.

Už v době, kdy ve oblasti pohybovali Sulovského muži, přitom hučela stěnou jedna lavina za druhou. Dvojici lezců jedna z nich dokonce smetla a zachránili se jenom se štěstím. "jsou to většinou sněhové deskové laviny, které by neměly fixy poničit," dodává zkušený horolezec a s klidným úsměvem dodává: "Jsem v klidu, protože celkem jich stejně vezeme o kilometr víc, než by bylo třeba."

Zmrzlina v pěti tisících

A co třeba ukrývá kontejner, který už je na cestě do Islamábádu? Ve speciálních sudech je třeba sto kilogramů masa. Většinou uzených specialit a nejrůznějších salámů.

"Minule jsme měli více salámů než masa, teď je to obráceně. Protože dát si v základním táboře bramborovou kaši s uzeným, to prostě nemá chybu," usmívá se horolezec. Právě bramborová kaše zabírá nejvíc místa v balících sušených potravin, kterých je dohromady sto třicet kilo.

"Ale máme tam třeba dobroty, ze kterých se dá dělat ovocné pyré," říká nejmladší člen výpravy Josef Lukáš a dodává: "Když ho člověk chvíli zapomene v jídelním stanu, je z něj skvělá zmrzlina."

Letadlem, džípem i pěšky

Výpravu čeká mnohadenní anabáze, než se dostanou do základního tábora. Expedice odletí v úterý z ruzyňského letiště a než se letadlo dotkne ranveje v pákistánském Islamabádu, čekají výpravu přestupy ve Frankfurtu a Bahrajnu.

V Islamabádu se lezci setkají se styčným důstojníkem, který se o ně bude celou dobu starat. Společnost Pákistán Nord, kterou tento pro expedici velmi důležitý člověk zastupuje, bude vyřizovat i úřední formality. Ale není to zadarmo. "Platí pravidlo, že se musíme postarat o jejich dobré oblečení. Podle obtisku "styčákovy" nohy, která mi přišla faxem, jsem například kupoval boty," říká Sulovský.

V hlavním pákistánském městě se výprava zdrží několik dní. "Musíme například kompletně přebalit celý náklad. Skládali jsme to do sudů, abychom splnili limity nutné pro přepravu, ale pro nosiče musí být vše jinak," vysvětluje Sulovský.

Potom expedice vyrazí po Karokoram Highway směrem k horám. Ve městě Skardu se pořídí poslední zásoby. "Nakupují se tady brambory, rýže, čaj, káva, cukr, prostě všechno, co nemá smysl vozit z domu," říká šéf expedice.

Sulovský počítá, že ve městě Skardu se expedice zdrží jeden den. Potom se vydá terénními auty do vesnice Ascoli. Tady silnice končí a dál se musí pěšky.

Náklad pro sto dvacet nosičů

Z Ascoli čeká výpravu šest dní pochodu. Měli by urazit více než sto padesát kilometrů a vyšplhat do základního tábora, který leží ve výšce 5200 metrů nad mořem.
O náklad se kromě horolezců rozdělí sto dvacet nosičů. Zdaleka přitom nenesou jen materiál nutný pro výstup a bydlení v základním táboře. Velkou část nákladu spotřebují samotní nosiči. Nesou totiž spoustu jídla, které po cesta do základního tábora sami snědí.

V základním táboře se nosiči příliš neohřejí. „Vlastně se jenom otočí a půjdou zpátky,“ říká Sulovský. Horolezci budou tábor pár dní zabydlovat a dohodli se, že si dopřejí lepší komfort než před dvěma lety. Každý z nich bude mít například svůj stan.

"Odpočinek a regenerace jsou nesmírně důležité a dobrý spánek je polovina úspěchu," věří Sulovský a chvíli přemýšlí, jaká další vylepšení si ještě vymysleli. "Až z domova si tam doneseme například záchodové prkénko," směje se.

A na co se Sulovský těší? "Třeba na dobré kafe. To je v takové výšce problém, protože voda tam vře už v osmdesáti stupních Celsia. Tak jsem si koupil kávovar."