Když dneska jedete ven, máte problém. Knihkupectví jsou plná průvodců, v češtině i angličtině. Ale nastávají muka volby: kterého si vlastně vybrat?
Záleží na tom, k čemu ho potřebujete. Spousta lidí se spokojí s něčím malým do kapsy jako jsou průvodce od Berlitze, protože na tu základní informaci, zvlášť pokud jedou s cestovkou, jim to stačí: co navštívit, co si odtud přivézt a co si dát k snědku. K tomu ještě plánek a turista je spokojen.
Nemálo lidí si pořídí velké a krásné obrazové průvodce od Ikaru či National Geographicu, nichž jsou všechny stavby a vlastně celé čtvrti realisticky nakresleny. Je to skvělá věc - hlavně ovšem pro doma jako milostná předehra před cestou. Tyhle publikace jsou těžké a nenajdete v nich moc praktických informací. Svůj hlavní účel, totiž rozdmýchání cestovní horečky, ovšem plní zodpovědně a bezchybně.
Pokud chcete víc informací, brzy zjistíte, že máte vlastně na vybranou mezi dvěma tituly: Lonely Planet a Rough Guides. Oba jsou celosvětové pojmy, ten druhý v Česku vydává nakladatelství Jota, ten první nakladatelství Svojtka (česky) a Freytag&Berndt (anglicky). Jsou v angličtině i češtině. A když vyjedete ven, rychle zjistíte, že cizí turisté třímají většinou právě jeden z těchto dvou.
Lonely Planet je strukturovanější, kompaktnější, a tím praktičtější. Je v něm víc informací, které se hodí lidem jedoucím na vlastní pěst (neznamená to ale, že by byl jen pro ně). Rough Guides vám řekne víc o památkách a místech, je v dobrém slova smyslu upovídanější. Vypadá, jako by byl pro lidi, kteří jedou s cestovkami (neznamená to ale, že by byl jen pro ně).
Porovnal jsem průvodce obou řad Venezuelou, Pobaltím, Itálií i dalšími zeměmi - a všude byl rozdíl stejný. Lonely Planet je ovšem psán čtivějším způsobem a to je někdy dost důležité. Záleží však, na kterou řadu si sami zvyknete.
A teď: česky, nebo anglicky? Tady nebudu neutrální. Spíš anglicky. Důvodů je několik.
Anglický text se vám bude hodit, protože už budete přesně znát termíny, na něž se budete ptát. Kromě toho někdy překladatel třeba nezná reálie a použije jiné slovo, než měl, a místní vás budou posílat jinam. A ještě jedna věc: anglicky psaní průvodci jsou aktuálnější, protože mezi vydáním originálu a překladu uplyne přeci jen nějaký čas.
Novinka: česky pro Čechy
Ale je tady jiná možnost: aktuální průvodce česky. Jediný, kdo je dnes soustavně vydává, je Freytag&Berndt. Začal v roce 1998 Chorvatskem, jež se po válce začalo rychle otevírat, a když před dvěma roky přestala s průvodci Olympia, zůstal de facto sám.
Tihle průvodci mají velkou přednost - píší je Češi pro Čechy a z českého hlediska. Některé jsou překvapivě dobré, dynamické a psané živým jazykem.
Původně jich mělo být jenom asi dvacet a měly se týkat největších českých destinací, ale teď se pokračuje pořád dál do větší a větší exotiky: Trek v indickém Himálaji, Emiráty, přibude Thajsko. Chystá se rovněž řada měst, která bude začínat Istanbulem, pak bude následovat Paříž, Londýn, Barcelona. Florencie, Mnichov...
Odstrašující případ
Pokud volíte průvodce, máte ještě jednu možnost. Jet bez něj.
Dodnes mám husí kůži, když si vzpomenu na první velkou cestu s baťohem, která mě kdysi dávno vedla přes celou Evropu až k hranicím Západní Sahary. Vůbec jsem vlastně nevěděl, kam jedu, kde budu bydlet a na co mám dát pozor.
Neměl jsem totiž žádného průvodce. Nic, podle čeho bych se mohl řídit. Bylo to totiž v dobách, kdy se tady ještě žádní průvodci neprodávali. Snad jedině Bulharsko a Baltské pobřeží.
Vždycky v hostelu jsem si napsal adresu hostelu v dalším městě, kam jsem mířil. A na turistických informacích jsem si vyzvedl plánek města, z něhož jsem zhruba pochopil, co bych měl vidět. To bylo všechno. Bylo to ale zoufale málo, a tak jsem se pořád pohyboval v jakési polotmě.
Už bych něco takového nechtěl zažít. Byl jsem jako slepý.
