Bez poutavého výkladu, který by se nehemžil pohádkovými postavami a historkami o slavných lidech, by se totiž ve skalním městě zdržel jen málokterý z turistů. "Nic nepřekrucujeme, ale když to jde, vymýšlíme si podle vlastní fantazie. Prostředí skal k tomu přímo vybízí. Třeba na prostředním sedátku skály Krakonošovy lenošky podle mého vyprávění sedával vždycky jen dobrý duch hor Krakonoš. Nejnižší stupínek byl pro jeho synka, nejvyšší pro jeho paní, která vždy toužila po rozhledu a byla zvědavá," říká dvaasedmdesátiletý průvodce Břetislav Středa, který skalním okruhem provádí osmý rok.
Základních údajů o skalním městě prý není mnoho. Roztodivné pískovcové útvary si napřed pojmenovali někdejší němečtí obyvatelé, po nich i Češi. "Němci dali mnoha skalám přívlastek obří, dnes je tu zase řada skal pojmenovaných po Krakonošovi. Když začnete pátrat po původu některých jmen, může to být dobrodružství. Například Eliščina věž dostala jméno zřejmě proto, že lidem připomínala siluetu kostela svaté Alžběty v polské Vratislavi. Po celá léta o tom ale nikdo nevěděl," tvrdí Středa.
Za pěkného počasí projde turistickým okruhem skalního města denně až tři a půl tisíce návštěvníků. Nejvíc přijíždí Poláků. Postrachem průvodců prý bývají teenegeři. "I když jsem ve škole prošla hodinami psychologie, na dospívající je každá věda krátká. Když vidím, jak se baví, malují si do písku a jen tři mě poslouchají, nejradši bych utekla. Výprava s důchodci nebo s dětmi, jimž pracuje fantazie, je proti tomu úplný balzám," svěřuje se devatenáctiletá Nikola Málková, která vystudovala na soukromé podnikatelské škole management cestovního ruchu a v Adršpachu provází už čtvrtým rokem. Na to, že by si vyšla do skal sama, prý nemá ani pomyšlení. "Abych si vzala batoh a podnikla výlet do skal, na to nemám čas. Od dubna do listopadu pracuji šest dní v týdnu, střídáme se, aby tu pořád někdo byl návštěvníkům k dispozici. Do skal bych se však podívat chtěla, například do nedalekých Teplic, kde mají novou naučnou stezku," plánuje Málková.
 |
