Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jako odpalovací rampy i výjimečné stavby. Nové kostely v konzumní době

aktualizováno 
Přes tisíc českých kostelů otevře v pátek vrata návštěvníkům nezvykle večer či v noci. Česko se chystá na velkolepou Noc kostelů. Možná vás překvapí, že svatostánky zdaleka nejsou jen staleté památky, ale najdete mezi nimi i pozoruhodné moderní stavby. Zde jsou příběhy některých z nich.

Komunitní centrum svatého Prokopa v Praze na sídlišti Stodůlky | foto: Jakub Pokorný, iDNES.cz

Obří pražské sídliště Jižní Město na první pohled nevypadá zrovna jako vzor duchovního místa. Ale zdání občas klame. Není to zase tak dávno, co právě tady, mezi nekonečnými řadami paneláků, stávaly "fronty na Boha".

Fotogalerie

"Když tu vyrostlo obří sídliště, věřící lidé se do starého kostela nevešli," vzpomíná místní farář Michael Špilar. "V jednom období devadesátých let se dokonce farnost scházela ve vojenském stanu na parkovišti. Hrdě ho všichni nazývali Stan svatého Pavla. Ale i ten brzy přestal stačit." A bylo ještě hůř: plátěný svatostánek nevydržel drsné pražské klima. "Stan se rozpadl opotřebením. Pak se lidé scházeli v objektu bývalé mateřské školky a založili tam kapli svaté Ludmily. Ale to už zrála myšlenka postavit opravdu moderní kostel," vykládá pan Špilar.

Základní kámen Komunitního centra Matky Terezy posvětil už v roce 1997 papež a nyní svatý Jan Pavel II., načež kámen musel být na osm let uschován a na místě stavby spočinul až při jejím startu v roce 2005. První část byla otevřena v roce 2007. Výsledkem je rozsáhlá betonová stavba, která je se strohou architekturou a vysokou věží vidět už zdálky - od vstupu do stanice metra Háje.

Noc kostelů

Akce se koná po celé republice 23. května. Večer a v noci budou otevřeny i jindy nepřístupné kostely různých církví. Někde bude součástí varhanní koncert, jinde průvod se světly, hry pro děti a samozřejmě mše. Prozatím se zapojilo 1410 kostelů, další přibývaly. Seznam viz www.nockostelu.cz .

Sakrální objekt paradoxně vrátil šedou barvu mezi paneláky, jejichž kdysi uniformní cementové fasády mezitím rozkvetly barevnými omítkami. Moderní pražský kostel má štíhlou věž se zvony jakoby zavěšenými volně ve vzduchu. Dokonce se věží dá projít jako branou. Jasná stopa nové doby: dole je vjezd pro auta.

"Nepotřebné" stavby v konzumní době

Moderní chrámy fascinují tím, jak jsou to vlastně dost nepravděpodobné stavby. Vždyť jak je možné, že se někomu podařilo postavit v komunistické době nebo následné konzumní epoše něco tak zdánlivě "nepotřebného", jako je kostel?

Projekt nového svatostánku na téměř "misijním" území Jižního Města byl jednou z priorit Arcibiskupství pražského, ovšem peníze se sháněly těžko. Stavba přišla na 110 milionů korun a nejenže není podle faráře Špilara dosud splacená, ona není pořád ani dokončená.

Od posvěcení základního kamene zanedlouho uplyne 20 let a úplná dostavba je v nedohlednu. Na severní straně chybí asi čtvrtina areálu. "Tam jsme počítali s kancelářemi a technickým zázemím pro sál. Fungovat tu můžeme, ačkoli to není tak komfortní," říká farář Špilar a věří, že komunitní centrum nedopadne jako Chrám svatého Víta, který se stavěl stovky let.

Nový kostel v Litomyšli je mezi stovkou kandidátů na prestižní architektonickou

Nový kostel v Litomyšli je mezi stovkou kandidátů na prestižní architektonickou Cenu Miese van der Rohe.

 

Budiž světlo

Bůh si našel v nové době cestu i na další pražské sídliště. V jiné rozsáhlé obytné čtvrti, Jihozápadním Městě, najdete u stanice metra Hůrka modrou stavbu Komunitního centra svatého Prokopa. Dílo architekta Zdeňka Jirana, připomínající plující loď, pochází z roku 2001. Stavbu iniciovaly francouzské řádové sestry a z necelé poloviny ji hradili sponzoři. Přispěla i městská část Praha 13. Kostel byl postaven za pouhý rok.

První dojem? Vchod do komunitního centra s prosklenými dveřmi připomíná ze všeho nejvíc - prostě kulturák. A vstup do kostela, to je, jako by člověk vcházel do další kanceláře. Prostě jen projdete dveřmi s nápisem "Kostel".

Na Hůrce bylo štěstí, že jsem se dostal dovnitř. U moderních kostelů má totiž návštěvník ten problém, že nejsou mimo bohoslužby zpravidla otevřené. Asi se moc nepočítá s tím, že by tam nějaký náhodný poutník chtěl nakukovat jako do nějaké "památky". Moderní kostely jsou na rozdíl od těch historických hodně světlé a ten na Hůrce není výjimkou. Během mé exkurze sem okny padalo jasné odpolední světlo. Na "kůru" stály i bicí připravené asi pro křesťanský rock, vzadu za lavicemi obyčejné čalouněné židle. Na zdi visela naivistická křížová cesta. Dohromady to dávalo normální, příjemné prostředí. Když jsem chvíli přemýšlel, co mi tu chybí, došlo mi, že klasický "kostelní chlad".

Hledal jsem motivy stavitelů sídlištních kostelů a všiml jsem si, že se zřetelně inspirovali funkcionalismem. Když jsem o pár dní později procházel kolem kostela svatého Jana Nepomuckého v Praze-Košířích, postaveného ve čtyřicátých letech za druhé světové války, silně mi ho oba současné sídlištní chrámy připomínaly.

Kostel Božího milosrdenství ve Slavkovicích architekta Ludvíka Kolka

Kostel Božího milosrdenství ve Slavkovicích architekta Ludvíka Kolka

Zlínský kostel na Jižních Svazích.

Zlínský kostel na Jižních Svazích.

Křídla nad vesnicí

Církevní moderna zdaleka není vyhrazena jen městským sídlištím. Na Vysočině, kousek od Žďáru nad Sázavou, stojí na návsi ve vesnici Slavkovice, která má pouhých 412 obyvatel, kostelík Božího milosrdenství, dostavěný v roce 2008.
Uprostřed obyčejné vesnice, kde by člověk čekal něco barokního, působí zvláštně. Vyniká charakteristickou střechou ve tvaru papírové vlaštovky a útlou věžičkou či spíš sloupem s hodinami. Skoro se nechce věřit, že příběh jeho vzniku je tak prostý - místní prostě chtěli kostel.

"Hlavní kostel je v Jamách a v okolí jsou čtyři vesnice. Ve třech stojí kaplička, jen ve Slavkovicích chyběla, tak se tam lidé nejdřív scházeli po domech, někde v obýváku. Bylo jich třeba čtyřicet. A tak se rozhodli stavět kapli a skončilo to stavbou kostela," vypráví slavkovický rodák Jan Peňáz.

Na kostel se pořádala sbírka a pomohlo i to, že v polském Krakově se tou dobou měl stavět kostel se stejným názvem "Božího milosrdenství". Někteří čeští dárci, původně rozhodnutí přispět na Krakov, se rozhodli poslat peníze do českých Slavkovic.

Protipólem vesnického slavkovického kostelíka je kostel svatého Václava v Břeclavi, asi jediný z kostelů postavených po roce 1989, který stojí v centru většího města a de facto tvoří jeho novodobou dominantu a symbol. Postavil ho stejně jako Slavkovice brněnský architekt Ludvík Kolek. Můžeme ho celkem klidně nazývat "Dienzenhoferem 20. a 21. století", jelikož má za sebou v Česku asi nejvíc kostelů. Jeden dokázal postavit i za totality - v Senetářově u Blanska.

Moderní kostel v Senetářově navrhl sochař a malíř Ludvík Kolek

Moderní kostel v Senetářově navrhl sochař a malíř Ludvík Kolek

Komunisté přehlédli kostel

Jak je možné, že se podařilo za socialismu prosadit kostel? Skoro všechny projekty se vměstnaly do krátké doby relativní svobody v roce 1968. Zářným příkladem je právě Kolkův kostel svatého Josefa v Senetářově. Zdobí ho abstraktní křížová cesta od malíře Mikuláše Medka, byl otevřený v roce 1971 a je to asi nejznámější poválečná sakrální stavba u nás. O kostelu inspirovaném stavbami Le Corbusiera se traduje, že si komunističtí funkcionáři dva roky vůbec nevšimli výstavby. Povolen byl jen na "okresní" úrovni.

V následujících letech normalizace byl podle historika architektury Zdeňka Lukeše v Čechách postaven jediný kostel, a to v Mostě jako náhrada za přesunutý chrám, v němž vzniklo muzeum. "Nový kostelík architekta Michala Sborwitze nesměl mít věž," podotýká Lukeš. Vznikla tak pozoruhodná oblá stavba s kruhovým oknem jak odněkud z ponorky. Jak se píše na webu mostecké farnosti: "I málokdo z Mostečanů vůbec ví, že za budovou muzea je ukryt kostel." Začal se stavět v roce 1983 a paradoxně byl po šesti letech budování vysvěcen až v prosinci 1989, tedy už po pádu komunistického režimu. Je zasvěcený svatému Václavovi, protože jméno stejného světce nesl i jiný kostel, který ustoupil těžbě při bourání starého Mostu.

Interiér kostela v Senetářově

Interiér kostela v Senetářově

Interiér kostela v Senetářově, obrazy nad oltářem maloval Ludvík Kolek.

Interiér kostela v Senetářově, obrazy nad oltářem maloval Ludvík Kolek.

Kněžiště a oltář v moderním kostele v Senetářově, obrazy malovali Ludvík Kolek,

Kněžiště a oltář - obrazy malovali Ludvík Kolek, křížovou cestu Mikuláš Medek

Kuriozity versus kritika

Mezi současnými kostely lze najít všelijaké kuriozity. Jedna z nich stojí právě v Mostě. V roce 2010 tam vznikl pravoslavný dřevěný kostelík svatého Valentýna ve stylu rumunské gotiky jako památka na Rumuny, kteří zahynuli v Československu za druhé světové války.

A pak je tu kostel svatého Ducha v Ostravě-Zábřehu, jenž bílým válcovitým tvarem s jakoby bokem odloženou hranolovitou betonovou věží připomíná ze všeho nejvíc asi vesmírný koráb mimozemšťanů. Získal cenu "Stavba roku" Moravskoslezského kraje.
Historik architektury Zdeněk Lukeš, který napsal o současných kostelech stať do Kritické přílohy Revolver Revue, nad novými církevními stavbami kdovíjak nejásá: "Podle mého názoru mají být moderní kostely prosté, neokázalé stavby, které ovšem musí mít i jistou monumentalitu a noblesu. Je to dost těžký úkol, ale že to jde, dokazuje třeba Plečnikův nebo Gočárův kostel z přelomu 20. a 30. let na pražských Vinohradech, respektive ve Vršovicích."

Lukeš vidí problém i v tom, že "církev zpravidla nevypisuje soutěže a stavby zadává rutinérům, kostely pak někdy vypadají jako venkovské samoobsluhy nebo odpalovací rampy".

A přece i historika, jemuž ultramoderna nevoní, dokážou soudobí projektanti potěšit. Výjimečným počinem je v tomto směru kaple v Jestřebí u Jihlavy z roku 1998, která působí, jako kdyby vznikla v baroku - takhle šikovně maskuje datum zrodu. Baňatou bílou stavbu se zvonem na fasádě "prozrazuje" vlastně jen nezvykle prohnutá střecha.

Kaplička od souseda

Pozoruhodný příběh nabízí kaple v Bílce na Teplicku z roku 2000. Její autor Ivan Nosek bydlí hned vedle a sousedé ho tak dlouho přemlouvali, aby jim postavil kapličku na místě, kde už jedna stála, až svolil.

Rozhovor s architektem Ivanem Noskem o kapli v Bílce

Jak se vy a vaši sousedé na kapli díváte s odstupem času - těch čtrnácti let od jejího založení? 

Kritické hlasy umlkly uznáním odborných posuzovatelů, důkazem, že se velikost pohybuje ve střední poloze obdobných sakrálních staveb ve Středohoří,
že koresponduje s reliéfem krajiny, že se kaple stala symbolem setkání v podobě každoročně konané Svatováclavské slavnosti. Místní obecní úřad prezentuje kapli ve veřejných médiích jako významnou stavbu obce.

Při jakých příležitostech lze kapličku v Bílce navštívit a dostat se i dovnitř?
Kaple není běžně otevřená z obavy poškození vnitřní výzdoby. Kaple nemá shromažďovací, ale meditativní charakter. Je otevřená jednorázově koncem týdne, při slavnostech a na požádání. Obec je majitelem, proto se jednotliví návštěvníci a skupiny obracejí na ni.

Jaká kritéria a pravidla by měl podle vás v současnosti stavěný kostel či kaple splňovat?

Zásadní kritéria jsou daná především tím, že se jedná o sakrální, ne užitkovou stavbu. Dalším zřetelem při zpracování takového úkolu je zařazení do okolí a reliefu
krajiny. Jaký má stavba význam a co symbolizuje, důležitá je historie místa, velikost a návštěvnost.


"Nová kaple se stala opět přirozeným středem obce tam, kde takový střed chyběl. Nemá shromažďovací, ale meditativní charakter," vysvětluje architekt Nosek.
Stavba má pozoruhodnou střechu ve tvaru obráceného černého kornoutu, zdi ve tvaru rotundy a úplně odlišný příběh než ty předchozí. Tady tolik nešlo o to, že by se místní věřící neměli kde scházet. Zdejší kaplička je vlastně jakousi náplastí pro chráněnou krajinu pod Milešovkou, kde po odsunu Němců ze Sudet mnoho kostelů chátralo a zaniklo. Původní kaple v Bílce se ocitla v sedmdesátých letech v havarijním stavu, když její základy porušily rozpínající se kořeny lípy, ale opravit ji tehdy nikdo nesměl.

Symbolické je i to, že Nosek pamatuje ještě původní kapli, ve které pomáhal zvonit. Důsledně volil místní materiály, například čedič z lomu v nedaleké Dubičné. Kaple má také zvláštní parabolická skla, která ladí s tvarem rotundy. Nosek využil odpadní sklo z dnes už neexistujícího Výzkumného ústavu skla v Teplicích.

Kostely budoucnosti

Ve své "sídlištní misii" mezi paneláky chce katolická církev pokračovat i do budoucna. Poté, co kostely oživují rozsáhlé pražské panelákové čtvrti na Jižním Městě či ve Stodůlkách, počítá se s novými kostely i na brněnských sídlištích Líšeň a Lesná.

"Po revoluci byl vybudován na území brněnské diecéze první kostel právě v sídlišti v Žabovřeskách, a to z iniciativy Salesiánů Dona Boska. Ti nyní připravují také kostel v dalším brněnském sídlišti Líšni," uvedla mluvčí Brněnského biskupství Martina Jandlová. Na Lesné financují novostavbu sami místní věřící z darů. "V současnosti se v obou farnostech vybírají vhodné architektonické návrhy," dodala. Možná není daleko doba, kdy každé velké české sídliště bude mít kromě samoobsluhy, herny a diskotéky také "svůj" kostel, podobně jako starší čtvrti českých měst.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.