Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Prozkoumali jsme supertajný Titův bunkr. Ukrývá se v horách Bosny

aktualizováno 
Na úpatí bosenského pohoří Bjelašnica leží gigantická podzemní rezidence vystavěná pro vedení bývalé Jugoslávie. Je naprosto nedotčená, provozuschopná a pořád ji hlídají ozbrojení vojáci. Turisté do ní mají šanci nahlédnout jen výjimečně, nám se to podařilo s trochou štěstí a známostí.

První kroky v podzemním labyrintu | foto: Jakub Hloušekpro iDNES.cz

Titův bunkr se dlouhá léta nevyužíval, letos poprvé měl poskytnout unikátní prostředí pro mezinárodní expozici současných evropských výtvarníků. Výstava měla začít poslední květnový víkend, proto jsem se o dva týdny později v Sarajevu pídil po bližších informacích. Doufal jsem, že spojím návštěvu výstavy s prohlídkou bunkru.

Od pracovníků v turistickém infocentru jsem se nedozvěděl téměř nic, organizátorovi akce se nešlo dovolat. Až následně jsem se doslechl, že výstava byla krátkodobě přerušena kvůli incidentu s drogami u jedné z účastnic na slavnostním otevření.

Už jsem se téměř smířil s tím, že se do Titova bunkru zase nepodívám. Můj bosenský kamarád, se kterým jsem zapíjel zklamání v místní pivovarské restauraci, se ale ukázal jako muž činu. Protože Sarajevo je vlastně místo, kde se zná prakticky každý s každým, nakonec mi přes několik telefonátů zařídil přes vysoce postaveného armádního činitele okamžité povolení.

A jako průvodce nám byl přidělen Šerif Grabovica, který původně krytu velel. "Jezdím sem už dvacet sedm let, vracím se sem a vždy tu objevuji něco nového," svěřil se nám plukovník Armády BiH během cesty, dnes již v důchodu. V bunkru prý strávil ty nejkrásnější roky svého života.

Nábřeží Neretvy v městečku Konjici s kulisou pohoří Prenje. Kryt leží asi o pět

Nábřeží Neretvy v městečku Konjic s kulisou protilehlého pohoří Prenje. Kryt leží asi o pět kilometrů výše proti proudu. Zajímavostí je, že zatímco únikový východ vede na bjelašnický vrch Zlatar, kabely k vysílači ústí na prenjské Borašnici.

Dokonalá kamufláž

Po úzké silnici jsme se dokodrcali do městečka Konjic ke kovové bráně a záhy jsme stanuli před nenápadným vstupem do nejtajnějších míst na území bývalé Jugoslávie.

Historie tohoto objektu se začala psát počátkem 50. let minulého století po legendární Titově vzpouře proti Stalinovi. Díky obavám z válečné konfrontace začala Jugoslávie intenzivně budovat vlastní zbrojní průmysl. Právě tehdy se postavil u Konjice závod na výrobu munice s tím, že část provozu se umístila do speciálně zajištěných podzemních prostor. Po 15 letech pak v části továrny vznikl kryt, který se měl stát nouzovým útočištěm špičky armády a hlavně Tita, prvního muže Jugoslávie.

Takový nenápadný domeček. A přitom uvnitř tají vstup do nejtajnějšího objektu...

Takový nenápadný domeček. A přitom uvnitř tají vstup do nejtajnějšího objektu bývalé Jugoslávie. Tyto identické domky tu jsou celkem tři, vzdálené od sebe pár desítek metrů.

Důvodů bylo několik. Ve světě rychlým tempem narůstalo množství zbraní hromadného ničení, uvnitř samotné Jugoslávie doutnaly počátky výrazné politické krize a optimismu nepřidala ani srpnová invaze sovětských vojsk do Československa.

Většina továrních provozů zůstala zachována, hlavně kvůli kamufláži. Akce proběhla tak, že nedaleko dílen se těsně u skalního útesu postavila tři identická stavení, zdánlivě podobná komfortnějším víkendovým chalupám. Za jejich dveřmi ovšem začínal labyrint o celkové ploše 6 584 metrů čtverečních, od zemského povrchu ho dělilo 200 metrů masivu. Odolat měl i atomovému výbuchu o síle 20 kilotun TNT.

Zakonzervovaná minulost

Nejprve jsme absolvovali výklad uvnitř malé společenské místnosti v přízemí domku, který maskuje vyústění krytu. Na bílé stěně se stále leskne Titův portrét, pod nímž je rozvinutá bosenská vlajka. Ocitli jsme se tedy na jediném místě v bývalé Jugoslávii, kde uvnitř státního objektu je na čestné pozici vyvěšena podobizna tohoto státníka a nikoliv současného představitele příslušné republiky.

A opravdu, Tito se dodnes těší nejvyšší úctě právě u Bosňanů a dále u Makedonců. Jim totiž dal právo na vlastní národnost.

Spojení minulosti a současnosti. Tito a bosenská vlajka na čestném místě ve

Spojení minulosti a současnosti. Tito a bosenská vlajka na čestném místě ve vojenském objektu. Tohle jinde v bývalé Jugoslávii neuvidíte.

Za vstupní místností nás pohltily hermetické dveře a my se ocitli v prostorném tunelu. Poté již svižně procházíme jednotlivé bloky. Motory vzduchotechniky jedou naplno a uvnitř krytu je velmi příjemně. Nijak nepociťujeme, že se pohybujeme pod zemí. Prostředí mi vzdáleně připomíná kontrolované pásmo jaderné elektrárny.

"Sloužilo tu celkem patnáct lidí. Obvykle asi devět Srbů, dále čtyři Bosňané a dva Chorvati. Plus tady ještě fungovalo pár řemeslníků, civilů," vzpomíná náš průvodce. "Všichni jsme byli profesionálové, ale žádné parádní uniformy jsme nenosili. Do práce jsme chodili jako dělníci z továrny, v montérkách. A naši nejbližší neměli ani tušení, kde vlastně děláme..."

Tito sem nikdy nevkročil

Proč právě Bosna

1) Komplikovaný reliéf Bosny je v případě napadení obtížně přístupný, a tudíž obranyschopný.
2) Jednotky by mohly ustoupit do hornatého vnitrozemí a odtud zahájit obranu.
3) Byla zde většina zbrojních závodů.
4) Nedaleko odsud se odehrály významné bitvy minulosti - legendární bitva na Neretvě za druhé světové války a střet partyzánů s německými okupanty na Sutjesce.

Přísně tajný komplex byl znám pod strohým označením D nula. Rozšifrování je jednoduché. Písmeno D znamená den a příslušná číslovka počet dnů nezbytných k provedení mobilizace a zahájení účinné obrany. Což znamená, že tento objekt je vždy připravený okamžitě zajistit fungování obrany státu, na časově neomezenou dobu poskytnout útočiště politickému a vojenskému vedení země a odtud řídit veškeré obranné operace.

O existenci bunkru věděli vždy pouze čtyři generálové z aktuálního vedení jugoslávské armády. Žádné záznamy o něm nebyly ani ve vojenských materiálech. A na štábních mapách Jugoslávie i spojařských schématech se skrýval za záhadným krycím jménem Istanbul. Bez bližších podrobností.

Strojovna vzduchotechniky. Plně funkční, při naší návštěvě běžela na plné

Strojovna vzduchotechniky. Plně funkční, při naší návštěvě běžela na plné obrátky.

Pracovna v srdci krytu, určená pro Tita.

Pracovna v srdci krytu, určená pro Tita

Z ekonomického pohledu představoval třetí nejnákladnější investici v historii Jugoslávské lidové armády. Předstihl ho pouze podzemní vojenský přístav u Splitu a letiště poblíž bosenského Bihaće.

Úctyhodné dílo se dobudovalo roku 1979. Pozvolna, po částech. Dimenzováno bylo pro 350 lidí včetně posádky. Má tvar podkovy a skládá se z 12 bloků. Obsahují například dekontaminační prostory, ambulanci, nemocnici, štábní blok, zázemí pro mužstvo, spojařské pracoviště, kuchyni, vodárnu, elektrocentrálu, ústřední klimatizaci, palivové nádrže a zásobárny. Pracoviště jsou umístěna v dlouhých buňkách, navzájem připojených, situovaných uprostřed chodby, podobně jako je tomu u železničních vagonů.

Systém vagon: buňky s pracovišti jsou umístěné ve středu chodby, z obou stran

Systém vagon: buňky s pracovišti jsou umístěné ve středu chodby, z obou stran přístupné volným koridorem.

Telekomunikační techniku zajistila firma Iskra. Většina technologií je

Telekomunikační techniku zajistila firma Iskra. Většina technologií je domácích, avšak převážně vyráběných v licenci, zbytek pochází ze Západu.

Uvnitř podkovy je samostatně, mimo hlavní chodbu, umístěna rezidence pro prvního muže Jugoslávie. Skromná. Jednoduchá. Bez sebemenšího náznaku jakéhokoli luxusu. Avšak člověk, pro kterého byl kryt určený, sem nikdy nevkročil. Od ledna 1980 byl hospitalizovaný v lublaňské nemocnici, kde počátkem května téhož roku zemřel.

Bunkr zachránili během války

Opravdová válka sem přišla, až když se Bosna vydala začátkem 90. let vlastní cestou. Neboť jinak by ji čekala úloha podřadné provincie velkého Srbska. S prvním rozkazem Šerif Grabovica nafasoval obrovské množství trhaviny, potřebné k totálnímu zničení podzemního komplexu. Dále musel přesně rozmístit nálože a instalovat výbušný systém. "V tu chvíli jsem věděl jediné," přiznává plukovník. "Buď se odpálím s krytem i já, nebo to oba dva spolu ustojíme. Mnozí už tehdy utíkali, ale já jsem chtěl zůstat jenom s ním."

Situace se rychle vyhrocovala. Na území již operovaly místní, čerstvě založené formace obranných sil země, které vznikaly na základech dřívějších ozbrojených milicí jednotlivých jugoslávských republik, takzvané Teritoriální obrany. Asi po týdnu se Grabovica při ostraze komplexu pustil do husarského kousku. Přestříhal nejdůležitější dráty a výbušný systém deaktivoval. Následující den na kryt zaútočila jednotka Teritoriální obrany. Tehdy se zrovna Milošević vrátil z Helsinek a nařídil evakuaci posádky krytu.

V tu chvíli Grabovica obdržel poslední rozkaz, a to odpálit nálože. Očekávaná detonace se samozřejmě nedostavila. Evakuační helikoptéry již byly připravené přistát výše v horách. Jejich zpáteční cíl zněl – Srbsko. Tomu se ale Grabovica vyhnul, protože tam by ho jako bosenského muslima nečekaly radostné chvíle. Záhy nato se pak stal velitelem v rámci nově formované Armády BiH. Jedním z jeho úkolů bylo uchránit objekt před chaosem války, proto se přístup do něj kompletně zaminoval.

Právě proto se bunkr bez jediného šrámu dožil dnešních dnů. Všude uvnitř je extrémně čisto. Co nás ale naprosto fascinuje, je stupeň zachování krytu. A také to, že během minulých desetiletí se tu nic nezcizilo a nepoškodilo.

Sál pro štáb. Ty jsou zde dva, oba v nejzazším oblouku podkovy, nejdále od

Sál pro štáb. Ty jsou zde dva, oba v nejzazším oblouku podkovy, nejdále od vstupu.

Království písařů. Jako kdyby ho včera čerstvě vybavili.

Království písařů. Jako kdyby ho včera čerstvě vybavili.

Pracoviště spojařů vypadá, jako by technici včera dokončili instalaci a uklizené je předali k užívání. Na stolech leží čerstvě vybalené manuály k příslušným přístrojům. Nikde není ani smítko, ani náznak sebemenšího opotřebení. V umývárně dokonce uvidíte role původních papírových utěrek, uzavřené do originálního obalu.

Každý předmět navozuje dojem jakési retrocesty někam do 80. let minulého století. Jen kolem nás vládne zvláštní klid, pusto a prázdno. Takový, až z něj mrazí.

Může se hodit

Jak se tam dostat
Konjic je položený u hlavní silniční magistrály spojující Sarajevo s Mostarem, proto sem jezdí dost autobusových spojů.

Městečko zaujme půvabným nádechem orientálního koloritu a čerstvě obnoveným kamenným mostem, který za 2. světové války z velké části zničili ustupující Němci.

Titův bunkr
Bunkr se skrývá přibližně 5 kilometrů JV od města, poblíž ústí říčky Ljuta do Neretvy. Areál je napojený na vedlejší komunikaci k obci Spiljani. Jelikož celý komplex je stále vojenským objektem, příležitost ho navštívit skýtají pouze výstavy a kulturní akce, k nimž se občasně využívá. Mimo ně nabízí jednodenní výlet do Titova bunkru sarajevská agentura Zoi Tours, www.zoi84.ba.

Unikátní výstava
Výjimečné prostory bunkru zaštítily letos celoevropské umělecké bienále. Od 20. 6. 2011 zde probíhají řádné návštěvy organizované Turistickým odborem města Konjic. Bližší informace a příslušné kontakty jsou k dispozici na www.bijenale.ba.

Ráj aktivní turistiky
Okolí městečka Konjic nabízí spoustu možností pro aktivní dovolenou. Horní tok Neretvy si získal srdce milovníků raftingu, doporučujeme využít některé z místních agentur.

V blízkosti města začínají výstupové trasy do několika divukrásných pohoří, zejména na Prenj, Bjelašnicu a Bitovnju.

JV od města, na rozhraní masivů Prenje a Visočice se ukrývá ledovcové Boračko jezero s širokým rekreačním zázemím. Podobné možnosti nabízí přehrada Jablaničko jezero, která začíná za západním předměstím Konjice.

Koho zajímají významné válečné události v bývalé Jugoslávii, ať navštíví muzeum legendární bitvy na Neretvě v Jablanici.

Poděkování autora
Reportáž by nevznikla bez pomoci generála Armády BiH Nedžada Ajnadžiće a plukovníka Armády BiH Šerifa Grabovici (nyní na penzi), dále pak horského vůdce a spisovatele Braca Babiće, fotografa Nedima Bosniće a šéfové agentury ZOI'84, Sarajevo Arziji Jusićové.

Autoři:




Nejčtenější

Šílený přístav v Bangladéši
VIDEO: Nás nedostanou. Kurz přežití v šíleném přístavu v Bangladéši

Bangladéšský přístav v Dháce je stejný jako celá země. Přelidněný, přeplněný, plný odpadků a boje o přežití. Míchají se zde staré bárky s moderními loděmi,...  celý článek

Estonský hrad Kuressaare (Arensburg)
100 POHLEDŮ: Důstojníci na procházce u hradu v Kuressaare - Arensburgu

Pro období let 1890 až 1914 se vžilo označení Belle Époque - „krásná doba“. Právě v tomto období vznikla většina fotografií, které jsme zařadili do seriálu 100...  celý článek

Ilustrační foto
Židé, prosím, sprchujte se. Cedule v švýcarském hotelu naštvaly Izrael

Malý alpský hotel ve Švýcarsku vyvolal pobouření, když ve svých prostorách umístil cedule s pokyny pro židovské hosty. Po vlně kritiky, ke které se připojila i...  celý článek

První fotky pořízené pod mořskou hladinou dokazují, že potápění u zříceného...
Dokud je čas. Potápění u zříceného Azurového okna se stalo hitem

Ještě přes svým zřícením do moře bylo Azurové okno na Maltě jednou z největších turistických atrakcí světa. A jak to vypadá, kolaps této nádherné skalní stěny...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Další z rubriky

Podvečerní „poušť“ ve slovenském Záhorie
Jen tak si prožít poušť ve střední Evropě. Záhorie miluje i armáda

Nejrozsáhlejší písečné duny ve střední Evropě jsou tak dokonalou replikou pouště, že si je oblíbili i vojáci a ti, kteří jejich techniku vyrábějí. Vždyť...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Lidé procházejí kolem protituristického graffiti v historickém centru...
V Evropě se zvedá odpor proti turistům. Je jich moc, zlobí se místní

Protesty v Benátkách a Barceloně, zvláštní opatření v Římě a Dubrovníku. V nejpopulárnějších turistických destinacích Evropy se šíří protituristické nálady....  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.