Provence: kam jezdí milovníci vína...

  • 30
Proč jezdit do Provence v létě, kdy vám zážitky kazí spousty turistů? Do kraje barev, vůní, kulinářských dobrot a výtečných vín je lépe se vydat na podzim. Ta nejlepší chvíle je vinobraní.

V roce 1956 táhl údolím Rhony po tři týdny silný mistral a teploměr se držel na minus patnácti. Pomrzly všechny olivovníky, přežily jen keře vinné révy. Zruinovaní sedláci do ní vložili svou naději, s novou vervou se pustili do pěstování révy, kterou dosud nepovažovali za seriózní zdroj obživy.

Tady je prý počátek obrovského vzestupu Cotes du Rhone, druhé nejvýznamnější francouzské vinařské oblasti, která má rozlohu 58 000 hektarů a produkuje ročně tři miliony hektolitrů červeného, bílého a růžového vína.

Dělí se na dvě odlišné části: severní a jižní. Těžko říct, která z nich dává lepší vína, každá má své hvězdy: sever Hermitage, Condrieu, Cote-Rotie... Jih zase Chavteauneuf-du-Pape, Gigondas nebo Tavel.

Jižní část však určitě vyhrává přírodními krásami. Sledovat vinnou trasu znamená vydat se zároveň po těch nejpůvabnějších místech jižní Francie. Pokud patříte k těm, kteří spojí poznávání přírodních a historických krás s kulinářskými zážitky, lepší cíl než zemi rajčat, koření, melounů, lanýžů a hlavně dobrých vín si nemůžete vybrat.

Kromě turisticky atraktivních a notoricky známých míst, jako Avignon, Orange, Pont du Gard nebo Aix-en-Provence, jsou tu i malé půvabné vesnice se jmény neméně proslulými. Gigondas se svými zříceninami, Séguret, údajně nejhezčí francouzská vesnice, Beaumes de Venise s nádhernou kaplí Notre Dame d'Aubune, Tavel se středověkou kašnou nebo Rasteau s výhledem na Dentelles de Montmirail, "krajkoví" vápencových hrotů, které se zvedají přímo ze sadů a vinic. Co jméno vesnice, to název vynikajícího vína.

Levý břeh, pravý břeh
Říká se, že vše podstatné z vinařského hlediska se na jižní Rhoně odehrává na levém břehu. Až na dvě výjimky: Lirac a Tavel, dvě výjimečná vína, která jinde na světě nenajdete a která se rodí jen na pravém břehu.

Zatímco Lirac se vyrábí ve všech variantách - červený, růžový a bílý, Tavel je jen růžový. I když nutno říct, že má spíš béžovou barvu. A hodně alkoholu.

Zemědělci v Tavelu kdysi vyhradili nejúrodnější půdu pro obilí, zatímco révu vykázali na neúrodné a špatně přístupné terasy. Réva se jim za tento nevděk bohatě odplatila, proměnila jej v kvalitu a výhodu. Nikde jinde než v Tavelu prý nenajdete lepší rosé. Zbožňoval ho i Honoré de Balzac, který o sobě tvrdil, že pije jen kávu. Nesmí chybět na nápojovém lístku žádné z francouzských tříhvězdičkových restaurací.

"Dobře se hodí k čínské a vietnamské kuchyni. I když pochopitelně nejlépe doplňuje jihofrancouzskou kuchyni, bujabézu nebo teplé pokrmy z kozích sýrů," říká Vincent de Bez, jeden z majitelů zámku Chateau d'Acqueria, který patří k nejlepším producentům těchto dvou vín. "Červený Lirac je zase nejlepší k tmavým masům s omáčkou a grilovaným pokrmům. Vyzkoušejte ho i s kozím sýrem ochuceným provensálským kořením. Nebudet zklamáni."

MŮŽE SE HODIT

* Apelace (AOC) je nejvyšší kategorií francouzského vinařského zákona. Je to vlastně značka, která říká, že víno pochází z určité oblasti, je vyrobeno z určitých odrůd vinné révy, která je pěstována určitým způsobem. To vše je zapsáno v zákoně, kterým se vinaři skutečně řídí. Vědí totiž, že jakékoliv porušení by je přišlo draho - přišli by o výsadu mít na svých lahvích kouzelná slůvka "Appellation d'origine Controlée".

Špičková vína jižní Rhony:
* červený i bílý Chateauneuf-du-Pape
* červený a růžový Gigondas Tavel rosé
* přírodně sladká dezertní vína Muscat de Beaumes-de-Venise a Rasteau

Papežské klíče od ráje
Protější břeh je doménou Chateauneuf-du-Pape, jednoho z nejslavnějších francouzských červených vín. Proslulost si vína získala už ve 14. století, kdy se papežové z politických důvodů na čas přestěhovali z Říma do Avignonu. V létě prchali z těsného města obklopeného hradbami do nedaleké vesnice, kde se věnovali své zálibě - vínu a kde druhý ze sedmi avignonských papežů, Jan XXII., vybudoval zámek Chateauneuf.

Palác už dnes nestojí, za druhé světové války byl vybombardován Němci. Trosky, které po něm zůstaly, jsou zajímavou nepřehlédnutelnou dominantou městečka, kterou najdete i na etiketách vín. Typický pro lahve Chateauneuf-duPape je však znak avignonských papežů vytlačený na lahvi - dva zkřížené klíče prý od svatopetrské brány. Někteří říkají, že jsou to klíče od ráje.

Pro výrobu Chateauneuf-du-Pape je vyhrazeno 13 odrůd, i když dnes už většina vinařů používá jen čtyři pět. Základem je vždy Grenache. "Důležité jsou i Syrah, Cinsault a Mourvedre, ostatní jen doplňují," říká Isabelle Ogierová z podniku Jérome Quiot.

Grenache - hvězda jihu
Pro celou oblast Cotes du Rhone je povoleno celkem 21 odrůd. Ale na lahvích jejich názvy nenajdete. V tom se francouzský vinařský systém liší od německého, který se používá i u nás. Odrůdy tu jsou samozřejmostí, kterou netřeba zdůrazňovat. Rozumí se jaksi samosebou, že jsou základem apelace, důležitější je, co z nich vinohradník a vinař udělá.

Jinak řečeno, zákazníci se nehoní za odrůdami, ale za dobrou značkou. Milovníci vína nediskutují vášnivě o tom, jestli je lepší Syrah nebo Grenache, ale jestli si koupit od Gigondas Montirius nebo od Chapoutiera. Obě vína jsou stejné apelace, měla by tedy být chuťově podobná, ale každé pochází z jiného vinařského podniku, a budou se tedy lišit, pro někoho prý významně.



Pro vinice v jižní oblasti Rhony jsou typické velké hladké kameny. V noci vyřazují teplo, které přes den nachytaly od slunce.

Ba co víc, odrůdy se tady míchají. V našich končinách, kde jsou směsky považovány za něco méněcenného a vzývána jsou jen čistě odrůdová vína, něco nepředstavitelného. Ne tak ve Francii. Je uměním sklepmistra, aby z odrůd, které má k dispozici (a které mu předepisuje zákon) namíchal cuvée té nejlepší chuti. Scelování odrůd se tady děje ve jménu lepšího výsledku.

Každá odrůda přináší jiné kvality, ve spojení s ostatními dává rovnováhu a harmonii. Hlavní hvězdou jižní části je pro červená vína Grenache, k ní se řadí Mourvedre, Cinsault a Carignan. Pro bílá vína je to Grenache blanc, Clairette a Bourboulenc.

Sladký muškát
V této části jižní Francie je hříchem nedopřát si oběd či večeři v některé z typických místních restaurací. Ať už budete jíst a pít cokoliv, na závěr vám k dezertu určitě nabídnou jednu ze sladkých vinných specialit: Beaumes-deVenise nebo Rasteau. Vyráběna jsou podobným způsobem jako portské - přidáním čistého alkoholu se zastaví kvašení přezrálých hroznů. Víno má pak nejméně 15 procent alkoholu a víc než 110 gramů cukru. Pít by se měla mladá a hodně vychlazená. Muškátové zlaté dezertní víno s chutí sladkých pomerančů se hodí k melounu, skvělou kombinaci tvoří s plátky uzeného lososa, s husími játry a ovocnými dezerty. Hodně podchlazené se podává i jako aperitiv.

Mistral v kamenných vinicích
Pro jih je charakteristické málo deště, hodně slunce a silný mistral. Pověstný ostrý a studený vítr, zrozený z rozdílu atmosférického tlaku mezi severní a jižní oblastí, který přichází se silou vichřice. Vinaři se s ním smířili, občas jim sice strhává hrozny z keřů, ale na druhou stranu révě prospívá, vysouší deštěm zmáčené vinohrady. A pročišťuje povětří, slunce pak může působit plnou silou.

Typické jsou i "galets", hnědorůžové valouny, které sem v dávných dobách naplavila Rhona. Dávají pořádně zabrat nohám vinohradníků i kolům traktorů, ale pro révu jsou požehnáním. Přes den se kameny vyhřívají na sluníčku, aby v noci předaly teplo, které nachytaly, keřům nad sebou.

Jak pít Chateauneuf-du-Pape?


Bílé zkuste k husím nebo kachním játrům, k telecímu masu, k houbám nebo kozím sýrům. Mladá vína (tak do dvou, do tří let) si dejte k rybě nebo k bílému masu. Když budete mít trpělivost a necháte ho poležet ve sklepě, po pěti letech rozvine své typické aroma medu, oříšků a grilovaného chleba. Nedostižné, ale pro málokoho dostupné duo prý tvoří zralé bílé a lanýže.

Červená vína zrají rychle, mohou se pít už po dvou letech. Stárnutím získávají intenzivní a hluboký buket a tříslovinovou chuť. Hodí se k červeným masům, k jehněčímu a většině sýrů. Zralé červené Chateauneuf-du-Pape si přímo žádá ty nejlepší kusy zvěřiny. 

Pro vinice v jižní oblasti Rhony jsou typické velké hladké kameny. V noci vyřazují teplo, které přes den nachytaly od slunce.

Chateau d'Acqueria stojí na kopci nad údolím Rhony od 16. století, stejně dlouho tu jsou i vinice, z kterých pocházejí vynikající růžový Tavel a červený Lirac.

Na kole po Provenci. Projet vinařskou stezku kolem pověstných Dentelles de Montmirail znamená spojit příjemné s ještě příjemnějším.

,