Když v roce 1865, 26. srpna, doplul do Štěchovic první parník Praha řízený místním rodákem, kormidelníkem Josefem Taterem, byly břehy řeky obleženy jásajícím davem. Jízdné stálo 65 krejcarů, zpáteční jízdenka se pořídila za 1 zlatý a 4 krejcary.
Parníky do Štěchovic nepřestaly jezdit dodnes, jen cena jízdného a technická stránka plavidel se zvedly. Ostatně technika později vytlačila ze Štěchovic i podstatnou část romantiky Svatojánských proudů. Zanikly v roce 1938 stavbou štěchovické přehrady. Zbytkem jejich kouzla je možné se pokochat při výstupu nad přehradu, kde vede strmými stráněmi s výhledem na vodní plochu úzká turistická stezka. Její zvláštností je, že prochází i územím elektrárny, takže jdete lesem odděleni od něj drátěným plotem nejen po stranách ale i nad hlavou.
Také vznik kostela sv. Jana Nepomuckého, secesní dominanty Štěchovic, souvisí s vltavskou plavbou. Roku 1840 zde koupil sedlák Matěj Rada hospodu Na Saláši a od základů ji přestavěl. Dle kroniky se kromě provozu hospody začal zabývat i obchodem s palivovým dřívím. Kupoval lesy na paseky, dřevo pak plavil svými šífy do Prahy. Kromě toho zásoboval dřívím místní i okolní hrnčíře, a tím nabyl velkého jmění. (Jedno hrnčířství se zachovalo nedaleko kostela do dnešních dnů.)
Podílel se na všech pracích, pomáhal svým dělníkům na vorařských šífech, a tak se stalo, že při velké vodě v zimě roku 1853 se jeho plně naložené plavidlo převrhlo a Rada po ledové koupeli onemocněl zápalem plic. 16. března 1853 sepsal poslední vůli, kde vyčíslil své pohledávky včetně úroků, které činily 20 089 zlatých, a obnos věnoval na stavbu kostela ve Štěchovicích. Jeho přáním bylo, aby byl dostavěn do konce roku 1854.
Projekt kostela byl svěřen navrhovateli dostavby chrámu sv. Víta na Hradčanech - arch. Kamilu Hilbertovi. Architektonické řešení kostela sv. Jana Nepomuckého je označováno za vzor slohu nové secese a postaven je z tenkrát objevného materiálu, betonu. Nástěnná výzdoba je od Františka Fröhlicha, křtitelnice navrhoval Václav Sucharda. Vnější sochařské práce nad vstupním portálem jsou dílem Čeňka Vosmíka. O vstup do kostela je nutné požádat v blízké faře popřípadě využít doby bohoslužeb. Závěrem dodejme, že přání Matěje Rady ohledně roku dostavby kostela se nepodařilo splnit. Byl totiž dokončen až v roce 1913.
 |
