Čtyřicet jízd ročně (v Česku je to podle posledních statistik osmnáct) z obyvatel alpské konfederace dělá nedostižné suverény našeho kontinentu.
Aby ne, když tamější vlaky jsou pro cestující druhým domovem. Opravdu každý si na jejich palubě může najít svůj koutek.
Málokdy chybí jídelní vůz nebo aspoň oddíl s barovým pultem. A kdyby náhodou, každým vlakem neustále prochází zřízenec s minibarem.
Nedílnou součástí dvoupatrových meziměstských souprav Interregio bývá dětský minikoutek s prolézačkou, skluzavkou a spoustou dovádějících capartů.
Co nejdál od výskajících děcek je naopak vyčleněn takzvaný Ruheabteil čili "relaxační" oddíl, kde byť jen zazvonění mobilu je takřka trestné. Ať vás ani nenapadne z takového sedadla telefonovat! V téhle části vlaku probíhá za jízdy v naší uspěchané době "léčba klidem". Díky bezvadné trati a vagonům třetího tisíciletí tak uslyšíte - věřte, nebo ne - nanejvýš jemný svist klimatizace, možná ještě tak proudícího vzduchu za oknem.
Na dálkových spojích Intercity jsou v 1. třídě zase běžné manažerské koutky, takové čtyřmístné pojízdné pracovny. V uzavřených kójích s koženými polohovacími křesly najdete zásuvky pro počítače, sklápěcí stolečky, dokonce jednoduchou skříňku s poličkami mezi sedadly. A hlavně klid na práci.
Když k tomu připočtete, že vám odpadnou starosti s parkováním auta, že na nejdůležitější tratě vyjíždějí vlaky každou půlhodinu a na zbylé jednou za hodinu, pak vám vyjde: jezdit ve Švýcarsku vlakem do práce (ale vlastně i za zábavou - zmíněné intervaly platí obvykle až do půlnoci), to se člověku snadno stane koníčkem.
Přehled panoramatických vlaků ve Švýcarsku najdete ZDE |
Fotky švýcarských vlaků - ZDE |
Ale pozor, není nijak laciný! Například za 50 kilometrů jízdy z Curychu do Luzernu dáte v přepočtu bezmála 500 českých korun. Pak není divu, že jakási místní Karta Z (průkaz na poloviční jízdné) stojí kolem 5.000 korun. A roční síťové předplatné kolem 60.000 do 2. třídy nebo 100.000 korun do 1. třídy.
Na druhou stranu je to pořád méně než obvyklá měsíční mzda místního manažera. A tak při kontrole jízdenek uvidíte papírový lístek v rukou cestujícího spíš u turistů na horských tratích ve vyhlídkových vlacích s prosklenými střechami.
Švýcarští pasažéři předkládají průvodčímu ke kontrole nejčastěji plastové předplatní průkazky, nápadně připomínající karty do bankomatů. Liší se vlastně jen vytištěnými podobenkami. A samozřejmě cenou.
Brünig Panoramic Expres - nekonečný výhled |
Trať Luzern - Stans - Engelberg: pravá zimní pohádka |
Trať Vitznau-Rigi (1871) a Arth-Rigi (1875) |
Trať mezi průsmykem Brünig a Meiringenem patří k absolutním vrcholům na brüningské trati |
SBB Brünig panoramatický expres u jezera Lungern |
Vlak na železnici Jungfrau pod severní stěnou Eigeru |
Zubačka stoupá z Zermattu ke Gornergratu, v pozadí pohled na Matterhorn |
Landwasser viadukt, jeden z nejslavnějších železničních mostů světa, sdílí zatím nepříliš známý Bernina expres na trati mezi Churem a Svatým Mořicem s populárnějším Ledovcovým expresem. |
V průsmyku Bernina vysoko v Alpách se musí vlaky Rhätských drah každou zimu prokousávat sněhovými závějemi |
Turisté ve Švýcarsku rádi vyhledávají panoramatické vozy s okny zakrojenými do střechy, aby se mohli kochat krásnou krajinou. Tohle je vagon Bernina Expressu. |
Kreisviadukt ve svahu pod nádražíčkem Brusio poblíž švýcarsko-italských hranic patří ke šlágrům trati Bernina expresu |
Jungfraubahnen - v pozadí Eiger, Mönch, Jungfrau |
Švýcaři ve vlaku často pracují, případně odpočívají. Turisté naopak vyhledávají panoramatické vozy s okny zakrojenými do střechy, aby se mohli kochat krásnou krajinou. |
Švýcarský panoramatický vlak - ilustrace. |