Stejnou oddanost jako psi chovají k sokolníkovi Milanu Strakovi ze Sychrova jeho okřídlení dravci. Radostně a hlasitě ho vítají, ochotně si mu sedají na koženou rukavici a poslušně plní jeho příkazy. Dravce cvičí už sedmadvacet let. "Vše je založeno na přirozených schopnostech ptáků. Dravce v žádném případě nelámu. Je to otázka důvěry k člověku. Pro mé ptáky jsem partnerem," říká Straka. V současné době má pětatřicet dravců: káňata, sokoly, poštolky, krkavce, jestřáby, výry a dokonce orly. "Káňata jsou pomalejší. Nejsou hloupá, ale rozhodování jim trvá trochu déle. Takový jestřáb je mnohem impulzivnější. Rychle se učí, ale také rychle vše zapomíná. Flegmatik a melancholik je výr - ze všech se učí nejhůř," vysvětluje Straka, "nejraději mám orla. Ten se chová jako pes. Pozná vás podle chůze i hlasu. Můžete změnit účes, oblečení, stejně vás najde. Hýčkám si však krkavce. Vždyť ten mě přežije, dožívá se totiž sta let." Každý pták přistupuje k výcviku různě. "Ti, kteří mají rádi létání, mi jdou na rukavici a už se těší. Vědí, že přijde něco příjemného. Ti klidnější však rukavici v oblibě moc nemají. Musíte být důslední a podporovat u dravců to, co se jim líbí, a odměňovat je. V žádném případě je nesmíte trestat," říká sokolník. Dravce získává především z vlastního odchovu. "Je to náročné. Podobně jako v přírodě vám až sedmdesát mláďat uhyne. Mohou při letu narazit, sednout si na dráty, ničí je nemoci. Ty však naštěstí brzy odpozoruji a ptáky zachráním. V přírodě by si někam zalezli a zemřeli," popisuje Straka. Um svých svěřenců předvádí nyní denně návštěvníkům parku sychrovského zámku. Řadu ptáků prodává do zoologických zahrad či soukromým zájemcům. Chovatelské zkušenosti sbíral především v liberecké zoologické zahradě, kde pracoval šestnáct let. Nyní plánuje, že si na Sychrově postaví chovatelskou stanici. "Zatím mám ptáky po kamarádech a u rodičů, ale zanedlouho je snad budu mít všechny pohromadě," těší se sokolník.
- úterý 22. srpna 2000
