Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Přízraky u jezera Loch Ness

  14:35aktualizováno  14:35
Temné kopce, místy zbarvené do fialova rozlehlými vřesovišti, se zdvihají k zamračenému nebi Skotské vysočiny. Sluneční paprsky jen občas problesknou mezi oblaky, aby se v příštím okamžiku utopily v inkoustově černých vodách jezera Loch Ness. Hory po obou stranách břehu prudce spadají do hlubokých podvodních propastí, žárlivě střežících tajemství, místním obyvatelstvem pojmenované Nessie.

"Nevydávejte se v noci na jezero!" varuje hostinská v městečku Iverness, které se vyptáváte na možnost přenocování někde na pláži. "Nejednou tu zmizeli rybáři na motorových člunech i mnozí výborní plavci. A jejich mrtvoly nebyly nikdy nalezeny." "Sežrala je lochnesska?" smějete se. Hostinská uraženě odchází: "Pokud nevěříte na obludu, stejně nebezpečné jsou náhle se vzdouvající třímetrové vlny, zrádné spodní proudy a labyrinty jeskyň v jezerní stěně, kde loví obrovští úhoři."

"To, že jezero Loch Ness nevydává své mrtvé, není pověra," potvrzuje publicista a "záhadolog" ing. Ivan Mackerle, který celý život zasvětil pátrání po tajemných tvorech naší planety. Vědci dokázali, že nízká teplota a zvláštní složení vody v kombinaci s vysokým obsahem kyslíku způsobují natolik pomalý hnilobný rozklad, že vzniklé plyny nestačí nafouknout mrtvá těla, a tak klesají ke dnu, kde je pohltí bahno.

"Jednou jsem se vydal odpojit reflektor umístěný v hloubce deseti metrů," vypráví tento český dobrodruh, který ve Skotsku se svou expedicí po lochnessce pátral. "Plaval jsem podél elektrického kabelu. S hloubkou ubývalo světla. Pod kořenem, ošklivým jako přízrak z horečnatého snu, se náhle rozvířilo bahno. Byl to přes metr a půl dlouhý úhoř. Konečně jsem dosáhl k reflektoru, osvětlujícímu začátek strmé jezerní stěny. Svažovala se do hloubky více než sto metrů. Odpuzovala i vábila. Rozum však varoval, že vydat se dolů bez svítilny a lepšího potapěčského vybavení by mohlo znamenat cestu bez návratu."

Ve stráních nad Kaledonským kanálem, spojujícím přes Loch Ness a Loch Lochy Severní moře s Atlantikem, se popásá hnědý dlouhosrstý skot. Přejíždíte Tomnahurich, kopec tisů, v jejichž stínu prý odpočívají spící obři... a na malebném hřbitůvku na úpatí nebožtíci. Míjíte jedno ze čtyřiadvaceti starých, dnes už málo používaných zdymadel Kaledonského kanálu v Lochend, kde se konečně otvírá nádherný pohled na dlouhé a úzké jezero. Jeho hladina má barvu skotské whisky. Do žlutohněda ji kalí drobné částečky bahna a rašeliny, splavované sedmi říčkami a šedesáti potoky z okolních hor. Vítr, běžící po čtyřicet kilometrů dlouhé jezerní kotlině, prohání plachty surfařů. Mávají na ně turisté z výletní lodi, která se jmenuje... jak jinak, než Nessie!

U stánků se suvenýry nakoupíte knížky o lochnessce, příšeru na barevném pohledu, tričku, čepici či jako plišového šmudlíka. Zprávy o lochnessce pronikly na veřejnost teprve počátkem třicátých let tohoto století, kdy byla k těžko přístupnému jezeru vybudována silnice. Úzká dopravní tepna s číslem A 82, lemující jezerní břehy, se zakusuje do úbočí strmých strání. Silnice k vodě skoro nikde nesestupuje. Od Invernes až Po Fort Augustus je tak úzká, že auta mohou zastavit jen na několika malých odpočívadlech. Výjimkou je Drumnadrochit na severním pobřeží, kde se zastaví většina turistů. Ve zdejším muzeu lochnessky (Loch Ness Visitor Centre) se dozvíte, že se během let nahromadilo přes tři tisíce registrovaných pozorování.

Očití svědkové se shodují, že Nessie má silné zavalité tělo, dlouhý tenčící se ocas, kosočtverečné ploutve a vytáhlý krk s malou hlavou. Připomíná vyhynulého plesiosaura, druhohorního vodního ještěra. Může však jít i o obrovského mloka, úhoře nebo jen neznámou velkou rybu. Kamennou branou vstupujete do rozvalin chmurného hradu ze 13. století. Proslulou fotografii "lochnessky" se siluetou pevnosti Urquhart, která v červenci 1955 oblétla celý svět, pořídil jistý P. A. Macnab právě tady. Stoupáte do vysoké věže, kde se prý zjevují duchové bývalých majitelů Urquhartu.

Vás však víc zajímá překrásný výhled na jezero. Pozorujete čeřící se hladinu a očima se chytáte každé vlny. Co když právě vy budete mít to štěstí a zařadíte se mezi oněch patnáct, dvacet lidí ročně, kteří tvrdí, že nejzprofanovanější světovou příšeru zahlédli?! Se smíšenými pocity okoušíte jezerní koupel. Voda je strašně studená. Po celý rok si udržuje teplotu kolem 6 stupňů Celsia. Pouze v nejteplejších měsících se horní tenká vrstva trochu prohřívá. Po kolena ve vodě porozujete usínající krajinu. Další krok a najednou nestačíte. Dno se prudce lomí. Bezděky se vás zmocňuje zvláštní, nepříjemný pocit. Prý tady někde, na dně zátoky Fort Augustus, zachytili vědci pomocí sonaru něco, co nápadně připomínalo kostru uhynulé nestvůry. Objekt se však nepodařilo prozkoumat, protože se do stometrových hlubin nikdo neodvážil potopit.

"Mnoho lidí se naivně domnívá, že v době bouřlivého technického rozvoje už nemůže být žádným problémem jezero důkladně prohledat," říká Ivan Mackerle. "V průzkumu však brání špatná viditelnost pod vodou. V osmi metrech panuje šero. A v patnácti je voda tak černá, že potápěči přestanou rozeznávat, kde je dole a kde nahoře. Nic tu nezmohou ze stejného důvodu ani ponorky." Konečně zmizí poslední oranžový pruh na nebi a břehy jezera se ponoří do temnoty. Pršet snad nebude. Usínáte pod širým nebem na pláži. Hlavou se honí tisíce myšlenek. Najednou vás z polospánku vytrhne zvuk zčeřené hladiny. Slyšíte padající čůrky vody, jako by se cosi mohutného vynořilo z jezera. Očima se marně snažíte proniknout temnotou. Ozývá se hlasité šplouchání. Sebemenší vánek však nefouká, aby to mohly být vlny. A pleskání ryb o hladinu zní také úplně jinak. Běžíte ke břehu. Velké cáknutí a zvuky se ztrácejí. Chvíli na to vám bosé palce u nohou omyje pár vzedmutých vlnek. "Kdybychom se někdy dozvěděli, že lochnesska byla ulovena, asi bychom ve skrytu duše zaplakali," svěřuje se Ivan Mackerle. "Z naší roztomilé a záhadné Nessie by se rázem stalo obyčejné, možná ošklivé zvíře, zkrátka jasný případ, zajímající už jenom zoology."

Může se hodit

JAK SE TAM DOSTAT

Jezero Loch Ness leží v hornatém Skotsku asi tisíc kilometrů na sever od Londýna. Dálnice vede do Perthu, odkud je to do Iverness na hranice Skotské vysočiny dalších 114 km. Kde se ubytovat Po obou stranách jezera najdete ubytování v penzionech a hotelích. Oficiální tábořiště karavanů a kemping je v Dochgarroch, ležící 4 km od Iverness u Kaledonského kanálu.

CO NEVYNECHAT

V nejzápadnějším městě jezera Fort Autustus je permanentní výstava Great Glen Heritage Exhibition, která zachycuje nejen historii oblasti, ale i zajímavosti kolem výstavby Kaledonského kanálu. Do hor se můžete vydat pěšmo, na kolech i na koních.Ve Foyer´s a v Moristonu stojí za návštěvu vodopády, v blízkém okolí Loch Ness můžete vidět další hrady jako např. Aldourie a krásné kamenné mosty. A pokud toužíte po dalších tajemných tvorech, zkuste navštívit nedaleké jezero Loch Morar u pobřeží Atlantiku, které má prý také svou příšeru.




Hrad Urquhart na břehu jezera Loch Ness, který střeží záhadu příšery Nessie.

Autor:




Nejčtenější

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Další z rubriky

První fotky pořízené pod mořskou hladinou dokazují, že potápění u zříceného...
Dokud je čas. Potápění u zříceného Azurového okna se stalo hitem

Ještě přes svým zřícením do moře bylo Azurové okno na Maltě jednou z největších turistických atrakcí světa. A jak to vypadá, kolaps této nádherné skalní stěny...  celý článek

Podvečerní „poušť“ ve slovenském Záhorie
Jen tak si prožít poušť ve střední Evropě. Záhorie miluje i armáda

Nejrozsáhlejší písečné duny ve střední Evropě jsou tak dokonalou replikou pouště, že si je oblíbili i vojáci a ti, kteří jejich techniku vyrábějí. Vždyť...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.