Na sjezdovky ke Středozemnímu moři. Prolyžovali jsme Přímořské Alpy

Z Česka se zdá lyžování poblíž Středozemního moře jako extravagantní ztřeštěnost. Mnoho publicity u nás nemá a důvodem může být, že si to obyvatelé Nice a okolí nechávají pro sebe. Lyžování se tady ovšem holdovalo už mezi dvěma válkami a obyvatele Francouzské riviéry to nepřestalo bavit dodnes.

Příroda je tu poněkud jiná než ve vyhledávanějších masivech Rakouska, Švýcarska nebo Itálie. Ale lyžovat nebo snowboardovat tu můžete podle chuti buď sportovně, nebo pohodově.

Přírodní dominantou jsou především staleté a nesmírně malebné modříny, které na zdejších svazích tvoří řídké porosty. Ve vyšších polohách přecházejí v horské louky ozdobené jen větrem pokroucenými solitéry. To vše je jedinečnou pastvou pro oči, ale také úžasným freeridovým terénem. Svahy tu jsou mírnější než v centrálních masivech Alp a lavinové nebezpečí statisticky menší. Ale i tady je třeba samozřejmě dávat pozor.

Ačkoli jsou Přímořské Alpy vyšší než naše hory, počasí je vlídnější. Sjezdovky leží vzdušnou čarou jen pár desítek kilometrů od Středozemního moře. Počty slunečních dnů zde nejsou hlavním marketingovým tématem, protože tady prostě jsou, a tak to není třeba zdůrazňovat.

Na druhou stranu mají hory dost často vynikající sněhové podmínky, což je také snadno vysvětlitelné. Mraky, které se tvoří nad mořskou hladinou, se rychle zarazí o hory, jež jim stojí v cestě, a první sněhová nadílka spadne právě v těchto místech.

Obyvatelé Nice nejsou žádní asketové, a proto rádi tráví víkendy v některém ze dvou nejsportovnějších středisek - Auronu nebo Isole 2000. Pro oba areály platí jeden skipas, harmonicky se doplňují v nabídce a jsou od sebe opravdu blízko. Cesta z Nice sem trvá podle provozu a povahy dopravního prostředku hodinu a půl až dvě.

Přírodní krása Auronu

Právě sem se vypravovali první návštěvníci, když se nasytili sladkého nicnedělání na promenádě v zátoce Andělů v Nice, na Croisette v nedalekém Cannes či dalších přímořských letoviscích. O prvních lyžařích se začalo mluvit už v roce 1934. O tři roky později tady uvedli do provozu třetí kabinovou lanovku ve Francii. Tu první si nechala postavit Noemi Rothschildová v roce 1933 v Megève.

Na místa, která byla ve Francii vybrána k lyžování právě mezi světovými válkami, je dodnes spolehnutí. Pro lyžování se samozřejmě volila ta s nejlepšími přírodními podmínkami. Kabinová lanovka se od té doby už změnila, ale svahy pod ní nikoli. Kabinka vede pod vrchol hory Las Donnas (2 474 m n. m.), která je dominantou morfologicky zajímavého terénního kotle se svahy obrácenými převážně na sever. Lyžování v této části areálu má především sportovní šmrnc.

Rolby nedorazily, sjezdovka je náročná.

Slalomák v Auronu má dobré výkonnostní parametry.

Sjezdovka nebo freeride

Najdete tu i slalomový svah, který v každém středisku vždy patří k těm nejlepším tratím. Prostě první volba lyžařů, kteří už před sedmdesáti lety věděli, že jen to nejlepší je pro ně dobré. Zmíněný kotel je přibližně ohraničen hřebenem mezi Cime de Chavalet (2 453 m n. m.) a Cime de Bercha (2 274 m n. m.). Po něm vede mírná vyhlídková modrá sjezdovka.

Může se hodit

• Cesta autem je poměrně dlouhá a náročná. Některé společnosti provozují přímé lety Praha – Nice. Z letiště je možné vyjet do středisek autobusem za pouhé jedno euro. Reálnou cenu dotuje department jako příspěvek pro rozvoj cestovního ruchu. Přímý skibus pak stojí čtyři eura.
• Karneval letos probíhá od 13. do 28. února. Hlavní denní i noční průvody se odehrávají na Place Masséna. Letos bude k vidění 16 alegorických vozů a hlavním tématem je „Král médií“. Na Anglické promenádě probíhají elegantní Bitvy květin, při nichž na bohatě ozdobených vozech házejí krásné dívky divákům květiny – mimózy, gerbery, lilie.

Užitečné weby
Obě střediska najdete na www.stationsdumercantour.com, kde jsou také všechny podrobnosti o cenách skipasů a informace o ubytování.

Na východních svazích hřebene se otevírá zcela jiný svět se strmým údolím horního toku řeky Tinné. Sjezdovky se tu proplétají mezi osamělými salašemi, jež občas slouží jako bufety. Umělé zasněžování tady místy chybí a tratě tvoří občas jen tyče zabodané do původního terénu. Místy to jsou možná ještě dřevěné klacky nabarvené v souladu s obtížností sjezdovky. Občas sem ani nedojedou rolby. Jedna z modrých vede po silnici, v zimě zasněžené a nesjízdné. Její sklon je minimální a jízda se podobá spíš procházce ztichlou přírodou než lyžování.

Pokud patříte k těm, kdo mají rádi věci v jejich surově přírodní podobě, tak tuto část Auronu si opravdu vychutnáte. Právě luxus poloprázdných nebo prázdných sjezdovek a ticha je to, za čím se vyplatí vážit dlouhou cestu. Ve Francii se navíc dosud nerozšířil znepokojivý zvyk zamořovat horské svahy zvukovým spamem popíku a komerčních rádií.

Isola 2000

Jako když si starší pán pořídí mladou manželku, tak vznikla Isola 2000. Jako svižný a mladistvý doplněk Auronu. První lyžaři sem zavítali v roce 1971, tedy o necelých 40 let později. Středisko vzniklo tak, jak bylo tenkrát zvykem: na zelené louce poblíž vybraných svahů. Leží o trochu výš než Auron, v místech, která byla pro své drsné klima dříve téměř nepřístupná.

Poměrně dlouhé údolí se táhne ze severozápadu na jihovýchod. Na jižně orientovaném svahu vznikly první rezidence, stylově poplatné své době. Z jejich apartmánů se nicméně nabízí krásný výhled na protější svahy protkané sjezdovkami, které obsluhují moderní kabiny a sedačkové lanovky. Pokud máte rádi pěkné svižné sportovní lyžování, tak je to právě tady.

Ale uspořádání centra střediska vychází vstříc i rodinám s dětmi. Dole v údolí a pěkně za větrem objevíte sérii jednoduchých začátečnických lanovek a sjezdovek, které se táhnou výše až do nitra údolí. Tam se děti i začátečníci cítí velmi příjemně. Zóna je stranou největšího sportovního ruchu, všude je minimum lidí, tudíž bezpečno.

Bez siesty by se tu život zastavil.

Modříny neznámého stáří

Tartiflette, jinak typické jídlo Savojska

Kdo sem přijel právě za excentrickým půvabem jižních Alp, na toho čekají sjezdovky v nižší části areálu. Lanovky tam vedou ve větší vzdálenosti od sebe, z jedné na druhou není vidět, a tak vypadají bezmála opuštěně. Dolní stanice sahají až do porostů smrkových lesů a nahoře vystupuje lyžař na vrcholcích obkroužených nádhernými panoramaty. Na sjezdovkách, které jsou červené a modré a zároveň dost široké, se dá krásně carvovat. Ale užít si i luxus pocitu, že tady člověku všechno patří, protože v pracovních dnech je tu opravdu minimum návštěvníků. Místní lyžaři sem jezdí na víkend, nebo jen na jeden den.

Zcela specifickou částí areálu jsou jihovýchodně orientované sjezdovky. Jedna ze sedačkových lanovek končí v sedle Col de Lombarde, které v podstatě hraničí s Itálií. Je to vyhlášené cyklistické místo a v létě odsud prý startují i závody longboardistů. I vyznavači jiných sportů si užívají typicky horskou serpentinovou silnici. Pokud milujete jarní lyžování pod sluncem i za cenu rozbředlého sněhu, tak byste neměli vynechat sjezdovky kolem lanovek Grande Combe a Combe Grosse, tedy něco jako Velký žleb a Hrubý žleb.

Azurový rytmus a karneval na pobřeží

• Při návštěvě Přímořských Alp je třeba si uvědomit, že se nacházíte v části zeměkoule, kde lidé drží polední klid a kde žijí v pomalejším rytmu. Všechny obchody ve střediscích jsou zavřené v době siesty, tedy minimálně od 12 do 15 hodin. To je čas oběda, který je ovšem třeba zahájit včas.
• Poslední dopolední kávu tady dostanete v jedenáct a pak už se na terasách horských restaurací prostírá k jídlu. Musíte zasednout nejpozději v jednu po poledni, abyste souzněli s rytmem místních obyvatel. To všechno je trochu nadsázka, protože globální turistika musí vycházet vstříc i globálním klientům. Restaurace, které se zřekly svých lokálních zásad, samy sebe zřetelně stigmatizují nápisem například „Service continu“, což znamená česky přibližně „teplá jídla po celý den“. Hranolky a ohřívanou klobásu si v takových podnicích můžete dát v kteroukoli denní hodinu, stejně tak u bufetu na stojáka.
• Od soboty 13. února začíná v Nice karneval, který patří k nejproslulejším v Evropě. Letos bude trvat až do posledního únorového víkendu. Pro lyžaře je to mnohoznačná zpráva. Jednak si můžete svůj pobyt naplánovat tak, abyste si mohli užít i karnevalového veselí. Stojí to za to. Vznikne tak druhá malá dovolená za minimální investici. Karneval je tak velmi jiný než lyžování v horách, že se může zdát, že jste se ocitli v jiné realitě. Na druhou stranu je poněkud nepředvídatelné, zda místní budou cestovat do hor více, nebo méně, a to proto, že buď se chtějí karnevalu zúčastnit, nebo před ním naopak prchnout. Každopádně zastávka v Nice stojí za to i po skončení karnevalu, protože obě střediska letos zavírají až 17. dubna.

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz