Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Příliš slavný most přes řeku Kwai

  9:59aktualizováno  9:59
Ten most vlastně stál na jiné řece, autor románu, který ho tak proslavil, na jeho stavbě nikdy nepracoval a své dílo zaplnil vymyšlenými postavami i situacemi. Proslulá filmová adaptace se nenatáčela v Thajsku, nýbrž na Srí Lance. Přesto je Most přes řeku Kwai jedním z nejslavnějších.

Když se za druhé světové války Japonci rozhodli propojit thajský Bangkok s barmským Rangúnem, navázali tak na plán, který na začátku dvacátého století Britové zavrhli jako neproveditelný.

Japonská verze měla kopírovat již vytyčenou britskou trasu, proti extrémním přírodním podmínkám měla být nasazena nejlacinější pracovní síla, jaká byla v té době k dispozici - novodobí otroci, váleční zajatci.

Plukovník Nicholson nikdy neexistoval. Zrodil se v románové fantazii Pierra Boulleho jako symbol nepokořitelného a nikdy se nevzdávajícího ducha, který se rozhodne postavit most přes řeku Kwai lépe, než by to dokázali jeho věznitelé.

Stěžejní zápletka se od skutečnosti hodně liší. Podle těch, kteří prošli zajateckými tábory a stavěli železnici smrti, se Japonci o podobě svého plánu s nikým neradili. Život zajatců pro ně neměl valnou cenu. Uctívali jenom ty, kteří zemřeli za císaře.

Podmínky, jaké panovaly na stavbě železnice, ilustruje to, že 32 japonských věznitelů bylo po válce uznáno vinnými z válečných zločinů a popraveno nebo odsouzeno k dlouholetému vězení. Při denních dávkách 1500 kalorií na osobu není divu, že na konci války nalezli Spojenci v táboře muže vyhublé tak, že je mohli zvednout v jedné ruce.

Most přes řeku Kwai proslavil film, skutečnost však byla mnohem krutější, zemřelo tady více než 90.000 lidí.

Trevor Dakin je skutečná postava. Na stavbu železnice smrti byl převezen v roce 1942, po pádu Singapuru, který Churchill označil za nejhorší porážku v dějinách země. Pro Boulleho knihu i její oscarové zpracování z roku 1957, v němž zářili William Hoden a Alec Guinness, nachází pramálo pochopení.

"Celá legenda o řece Kwai je založená na vymyšlené knize a nepravdivém filmu," říká a dodává, že snad ještě horší je to, co se kolem mostu děje v současnosti.



Scéna z filmu Most přes řeku Kwai

Hluk bombardéru B-24 se blíží. Tmavou oblohu rozčísnou paprsky ohňostroje, přidává se ozvěna mohutných výbuchů. Prý věrohodných. Alespoň místní obyvatelé tvrdí, že podobné slyšeli v červnu 1945, kdy Spojenci most definitivně vyřadili z provozu.

Ale to, co se před vámi odehrává, je pouhé představení, které má na začátku prosince přilákat další turisty k mostu obnovenému v rámci japonských poválečných reparací. Ze tmy vystupují obrysy lokomotivy, ozývá se filmová hvízdavá melodie, diváci aplaudují. Napadne v tu chvíli někoho, že na železnici smrti zemřelo 16 000 spojeneckých válečných zajatců a 75 000 asijských dělníků?

Z utrpení atrakce
Jak můžete z našeho utrpení udělat turistickou atrakci, kroutí hlavou bývalí váleční zajatci. Ti, kteří nelidské podmínky přežili, nyní s rozhořčením sledují, jak se proslulý most přes řeku Kwai stává vyhledávaným turistickým cílem.

Jenom pár metrů od jeho pilířů vyrostly desítky restaurací a stánků nabízejících rychlé občerstvení, pepsi colu a ten nejlepší výhled na světoznámý objekt.

"Bez toho, že byste viděli most, nemůžete říct, že jste byli v Kančanaburi," tvrdí reklamní prospekty. Motiv mostu zcela ovládl prodejny suvenýrů, nechybí na tričkách, v prodeji jsou jeho makety i sady pohlednic. Pouťovou atmosféru podtrhuje hlasitá zvuková kulisa.

Bývalí váleční zajatci neskrývají své roztrpčení.

Třeba Trevor Dakin, jeden z nich, který se v Kančanaburi před jedenácti lety usadil. Bill Holtham, další z bývalých vězňů, považuje celý turistický humbuk za urážku všech obětí.

"Thajci neměli opravdovou zkušenost s válkou. Okupace Thajska nebyla skutečnou okupací, proto si nedokážou představit, co se zde dělo," tvrdí Dakin.

Řadu bývalých vězňů popuzuje plán na obnovu celé železnice smrti, zejména skutečnost, že o něj projevují zájem i japonské firmy. Podle zastánců projektu jsou však události staré více než půlstoletí už pouhou historií, která bude pro pasažéry budoucích vlaků stejně vzdálená jako utrpení dělníků při stavbě Suezského průplavu. Obnovení pak podle nich bude skutečným uctěním těch, kteří zde před půlstoletím zahynuli.

Bill Holtham však snahy o komercionalizaci železnice smrti považuje za důkaz toho, že barbarství na řece Kwai ještě nevymřelo. Skutečnost a legenda se zde těsně dotýkají. Thajská stařenka, která stojí u vchodu válečného hřbitova, za války přinášela zajatcům jídlo, a mnohým z nich tak zachránila život.

Sejděte k mostu a opět vidíte, jak fikce opravuje dějiny. U Kančanaburi stály za druhé světové války mosty dva, dřevěný byl dokončen v únoru 1943, druhý vyrostl dva kilometry severněji od soutoku řek Kwae Yai a Kwae Noi, velké a malé Kwae, který se nazýval Mae Klong a teprve po filmovém úspěchu byl přejmenován na Kwai. Původní jméno řeky, Kwae, znamenající přítok, se tak proměnilo na důstojněji znějící Kwai - buvol.

Spory však nejsou vyhrazeny pouze geografům.

Ocelový most byl do Thajska převezen z dnešní Indonésie, v čase druhé světové války Holandské východní Indie. Holandští veteráni si tak ještě dnes nárokují navrácení toho, co považují za své vlastnictví. Věcnější podoby má však debata o tom, jak s celou historií mostu naložit. To, co je pro jednoho turistickou atrakcí, je pro jiného posvátnou vzpomínkou. Jako by bitva ještě nebyla dobojována.

Tou skutečně poslední obětí mostu se před několika lety stal japonský turista, který si chtěl zaplavat v řece a zabil se při skoku do vody.


MŮŽE SE HODIT
Jak se tam dostat

Jednodenní výlet do Kančanaburi, obsahující zastávku u mostu na řece Kwai, lze zakoupit u některé z cestovních kanceláří v Bangkoku, lze ho podniknout také samostatně autobusem nebo vlakem z bangkockého nádraží Thonburi.

Co ještě vidět
Na válečném hřbitově v Kančanaburi jsou uloženy ostatky 6982 spojeneckých zajatců. Válečné muzeum s fotografiemi a trojrozměrnými předměty, muzeum thajského stylu, stojí v blízkosti mostu.

Muzeum JEATH, jméno je odvozeno z počátečních písmen slov Japan, England, Australia, America, Thailand, Holland, je replikou zajateckého tábora a nabízí fotografie vztahující se ke stavbě železnice smrti. Železnice smrti - 77 kilometrů železnice vedoucí atraktivní krajinou z Kančanaburi do CAM Toku.

 

Do chvíle, než byl natočen stejnojmenný film, nikdo neznal most přes řeku Kwai. Film se nenatáčel v Thajsku, ale na Srí Lance.

V Kančanaburi je možné také navštívit památník padlým v muzeu, které je replikou zajateckého tábora.

Válečný hřbitov v Kančanaburi

Most přes řeku Kwai se stal vyhledávaným turistickým cílem. Děje se tak k nelibosti bývalých válečných zajatců. Ti se ptají, jak to, že z jejich utrpení udělali atrakci.

Autoři: ,




Nejčtenější

Výhled směrem na jižní část poloostrova ze stezky Goat´s Path
Klid, který srovná hlavu. Výlet na irský jihozápad je jako cesta časem

Irský jihozápad umí být drsný, ale odměňuje malebnými výhledy. Z útesů můžete pozorovat velryby, ve vesnicích přihlížet výrobě sýra a v národních parcích dojít...  celý článek

Šlápoty - Jarmila Očásková, Věra Komárková, Květa Tarantová, Zdena Opatrná
Osudu navzdory. Odvážné Češky cestovaly mezi válkami i za komunistů

Seděli spolu u stanu uprostřed Sahary, psal se rok 1933, za sebou už měli velkou část Afriky a Eva Elstnerová směrem ke svému manželovi Františkovi prohodila:...  celý článek

Jiří Zindulka (vlevo) se synem
Chorvatsko na jachtě. Je to skoro jako na Slapech, říká český kapitán

Nechcete v létě jen tak ležet na pláži? Pronajměte si plachetnici! Dovolená na jachtě nemusí být jen pro milionáře, každý rok takto vyrážejí na moře tisíce...  celý článek

Volání o pomoc vyskládané z kamenů na severozápadě Austrálie
Australané řeší tajemný nápis SOS, který kdosi vyskládal z kamenů

Falešný poplach, nebo skutečné volání o pomoc? Australská policie se zabývá nápisem SOS, který kdosi vyskládal z kamenů v opuštěné zátoce na severozápadě země....  celý článek

Tato společnost, která vyhrála soutěž na provoz rychlíků mezi Plzní a Mostem,...
Jedna jízdenka pro celé Česko. Revoluce na železnici má ale zádrhel: cenu

Projet Česko vlakem různých dopravců má být od konce roku 2019 stejně jednoduché jako ve Švýcarsku. Nebudete si muset pro každý úsek kupovat jízdenku zvlášť,...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.