Letět monzunovými mraky bylo ohromným zážitkem. Robin o tom napsal: "Samotný let a přistání v Lukle je ohromný adrenalinový zážitek a všichni jsme se na něj moc těšili. Po startu jsme vpluli do monzunových mraků a přeletěli jsme v těsné blízkosti několika horských hřebenů.
Po pilotově razantním ubrání plynu následovalo prudké klesání a na poslední chvíli jsme spatřili před sebou runway, která je do kopce a končí skálou. Bezpečně jsme přistáli, ozval se potlesk pilotovi a jsme tady.
Předáváme centrálu, papiňáky a vařiče do Tashi cofee shop a po čaji se dáváme na cestu kouzelnou krajinou směrem k Everestu. Pochodujeme od vesnici k vesnici, zaskočíme na obídek a navečer parkujeme v Phakdingu. Všichni jsme rádi, ze jsme opustili Káthmándú a po všech stresech konečně začíná sportovní část expedice."
Jen co jsme vykročili z Lukly, spustil se déšť. Monzun ještě zdaleka neskončil. Po cestě, když jsme se přiblížili těsně k Duth Khosi, nás na protějším strmém a vysokém břehu zaujala skupina dolů běžících dětí v tmavě červených stejnokrojích, viditelně školáci. Dole přeběhli most a přes řeku pádili domů. Libor chytil asi desetiletého chlapce, který mu vynikající plynnou angličtinou prozradil, že nahoře na protějším kopci mají školu, kam chodí všechny děti z vesnice každý den od pondělí do pátku.
Dalším překvapením byla pijavice, kterou tu nikdo z nás nečekal...
 Nosiči patří k nezbytnému himalájskému koloritu a významně pomáhají mnoha expedicím. |
