Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Proč lyžaři přeprodávají skipasy? Mýty a fakta

aktualizováno 
Drtivá většina lyžařských areálů prodává časové skipasy jako nepřenosné, tedy využitelné jen jednou osobou. Značná část lyžařů naopak považuje skipas za právo využít předplacený čas podle svého uvážení, tedy se o něj klidně podělit i s někým jiným, ať už za úplatu, nebo bez ní. Co říká právo a jaké jsou širší souvislosti?

Provozovatelé se brání přeprodávání skipasů, mnozí lyžaři jim to však mají za zlé. | foto: Martin Polívka, MAFRA

Když některé české areály letos přistoupily ke kamerové kontrole, zda skipas opravdu využívá jeho původní držitel, u části českých lyžařů si tím, soudě podle diskusí, získaly pověst skoro jako někdejší socialističtí veksláci či taxikáři.

Proč je skipas nepřenosný

Považujeme za normální a rozumné, že se prodávají celodenní skipasy, na které lze jezdit celý den, půldenní, na které lze lyžovat půl dne, a obdobně další a další. Jak to ovšem vidí provozovatel areálu?

Základním stavebním kamenem cen je jednotlivá jízda, za každý výjezd vlekem nebo lanovkou by provozovatel mohl požadovat zaplatit. Těžko si však dnes můžeme představit, že by lyžař po každé jízdě lovil z kapsy třeba padesátikoruny. Navíc to při mnoha jízdách vychází dost draho. Už dávno se tak stalo zvykem, že lyžař neplatí za jednotlivé jízdy, ale za možnost jezdit neomezeně v daném časovém rozmezí.

Za každou další možnost prodloužení pobytu na svazích se připlácí o něco méně, protože to odpovídá předpokládanému využití času. Celodenní lyžař nenajezdí dvakrát víc než půldenní, týdenní obvykle nenajezdí sedmkrát víc než jednodenní. Časový skipas se dá v tomto smyslu chápat jako vstřícnost provozovatele, dohoda, že si jeden daný lyžař může v předplacené době najezdit, kolik se mu zachce.

U vícedenních skipasů s fotografií nikomu nepřijde divné, že takový skipas zřejmě nepůjde přenechat někomu jinému, podobně jako třeba u tramvajenky. U nich většina lyžařů souhlasí s tím, že jsou vázané na jednu osobu a půjčování či přeprodávání není v pořádku. Stejně jako že dospělý nemá jezdit na dětský skipas. U krátkodobých skipasů je ovšem focení u pokladny krajně nepraktické, a proto je systém "kamerové kontroly" zabudované do turniketu nejmenším zlem: nezdržuje lyžaře a provozovateli dovoluje kontrolovat dodržování pravidel, která si sám stanovil.

ilustrační snímek

Před českými provozovateli je ojedinělý úkol, na který nejspíš nenajdou recept u velkých alpských konkurentů.

Jak kontrola funguje

Co říká zákon?

Je půjčování a přeprodávání denních skipasů právně postižitelné? Podle přepravního řádu provozovatelů je vše jasné. Jenže nikdo z "postižených" se kvůli tomu zřejmě u nás ještě nesoudil, a tak lze jen uvažovat, jak by takový spor dopadl.

Nepřímou souvislost s tím může mít někdejší špindlerovský případ, kdy byly držitelům skipasu kvůli přerušení provozu lanovek jako kompenzace vydány poukázky na jednodenní skipas – ty kdosi skoupil a poté prodával. Tehdejší usnesení Nejvyššího soudu zjednodušeně říká, že jízdenku na držitele může využít kdokoliv, i kdyby přepravní řád provozovatele tvrdil něco jiného. Jenže pokud je na jízdence fotka, stěží bude "na držitele". A co když se jízdenka "na držitele" vlastně mění na jízdenku "na jméno" při prvním průchodu turniketem, kdy je lyžař vyfocen?

Přímo v turniketu je umístěna malá kamerka, která pořídí fotografii lyžaře při každém průchodu a tu zobrazí obsluze. Podle údajů výrobce pak software takového chytrého turniketu provede předběžnou kontrolu. V první řadě zkoumá, zda je skipas platný, pak měří výšku postavy a nakonec může (ale nemusí) porovnat "podobu" postavy s tou, která procházela turniketem naposledy.

Důsledně vzato nejde o porovnání fotek: "skenují" se jen vybrané parametry postavy, i když přesný algoritmus výrobce samozřejmě z obchodních důvodů neprozradí. A nakonec je na obsluze, jak s případným upozorněním, že turniketem prochází někdo jiný než minule, naloží. Displej turniketu může zobrazit varování, otočná závora se může líněji otevírat, lyžař může být upozorněn zvukovým signálem anebo opravdu zastaven. V krajním případě může o skipas i přijít.

Kontrolní systém nevznikl kvůli přeprodávání jednodenních skipasů, ale spíš kvůli kontrole sezonních skipasů a zneužívání dětského tarifu dospělými. A už vůbec nejde o český výmysl, ačkoliv se to tak zapsalo do podvědomí mnoha našich lyžařů.

Každé druhé významnější alpské středisko je těmito "chytrými" turnikety ve svých nástupních stanicích vybavené už pár let. A určitě ne jen proto, aby se mělo čím vychloubat, podvádí se všude a všichni provozovatelé na světě se tomu snaží bránit. Někde se více zneužívají sezonky, jinde dětské skipasy. Čím "víkendovější" středisko, tím víc přeprodejů jednodennek. A tam se na jejich nepřenosnost samozřejmě zlobí i němečtí nebo rakouští lyžaři, jen nám nejsou tolik na očích.

Rozumný provozovatel určitě nevyužije kamerové kontroly k šikaně, citlivost systému lze nastavit, stejně tak reakci obsluhy na zjištěný prohřešek. Jak radí zkušenosti alpských marketingových matadorů, je účinnější hříšníka nechat lyžovat a při poslední jízdě s ním třeba přátelsky promluvit než ho hned na začátku otrávit a nadobro odradit přijet ještě někdy znovu.

Přeprodali jste někdy skipas?

celkem hlasů: 6442

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 20. března 2013. Anketa je uzavřena.

ANO, už jsem to udělal 4904
Nepřeprodal jsem ho, ale už jsem ho někdy zdarma přenechal jinému lyžaři 1151
NE, přijde mi to nemorální 387

Proč se lyžaři skipasu zbavují

Celodenní skipas obvykle nelze vrátit, a pokud odpoledne lyžovat nechci, proč bych ho nemohl někomu přenechat... I tento pohled má svou logiku, zvlášť v případě, že je lyžař třeba zklamán z povětrnostních podmínek, nebo se dokonce cítí podveden: areál sliboval tolik a tolik sněhu na sjezdovce, skvělou úpravu, lyžování bez front atd. Mnozí návštěvníci přeprodejem šetří své náklady: buď považují nabízenou cenu za neadekvátní, anebo jim v nabídce chybí vhodný časový skipas, chtějí-li lyžovat třeba jen dvě hodiny.

Na celé kauze je možná nejzajímavější to, jak čeští lyžaři domácí střediska vnímají. Krušnohorský Klínovec, kde už kamerový systém zavedli loni, volil pro jistotu nejprve cestu upozornění, než se rozhodl rázněji zakročit a přeprodané skipasy zablokovat. Leckdo se zlobil, ale dokonce ani pak prý návštěvníků neubylo.

V Peci pod Sněžkou, na níž si nedávno kvůli jiným věcem "smlsl" sugestivní televizní reportér, raději prozíravě uklidnili situaci tím, že přeprodávání jednodennek se letos postihovat nebude. Zajímavější než samotná reportáž, z níž byl cítit spíš vztek než snaha něčemu přijít na kloub, byl její ohlas a ten potvrdil, jak je veřejnost na vše související s českými středisky obzvlášť citlivá.

ilustrační snímek

Nejde o nepřenosnost, ale o cenu

Nikdo by skipas nepřeprodával, pokud by to nebylo výhodné. Mnohé dráždí, proč stojí půldenní skipas tři čtvrtiny ceny celodenního. Důvodem je samozřejmě výše zmíněná sleva za "předplacený čas" pro jednu osobu. Pokud by stál celodenní skipas 8x víc než hodinový, nikdo by si ho nekoupil.

Tip na dovolenou

Na horách panují ideální podmínky. Vyberte si z pestré nabídky lyžařských pobytů na dovolena.iDNES.cz.

V tomto se chovají české i zahraniční areály naprosto stejně. V některých alpských centrech dokonce za půldenní skipas zaplatíte víc než za celodenní a malou část získáte zpět, pokud ho vrátíte do stanoveného času. Extrémním řešením by bylo zrušit časové skipasy a prodávat jen jednotlivé jízdy, anebo naopak prodávat jen časově neomezený vstup, tj. každý zaplatí stejně, ať vstupenku využívá hodinu, nebo celý den (jako to je na některých koupalištích, v muzeích apod...).

Specifikem lyžování na českých horách je to, že značná část návštěvníků využívá jen krátkodobé (hodinové, denní) skipasy.

Možná by česká střediska měla vynalézt vlastní cenovou politiku, a ne kopírovat tu alpskou. Tím, že jsou využívána na kratší, operativnější návštěvy, tak návštěvníci chtějí mnohem podrobnější skladbu skipasů. Stačily by třeba dvou-, tří-, čtyř-, pětihodinové skipasy v  přiměřeném poměru k celodennímu skipasu? Nebo předplacený časový skipas, ze kterého by se odečítaly jen proježděné hodiny, klidně však po celou sezonu?

Právě v tomto stojí před českými provozovateli ojedinělý úkol, na který nejspíš nenajdou recept u velkých alpských konkurentů. Komu se to podaří, bude mít ty nejloajálnější návštěvníky, spokojené s kvalitou i cenou. Jejich sympatie jsou přitom kromě tržeb tím nejcennějším, čeho mohou provozovatelé areálů dosáhnout. A jak ony sympatie svou cenovou politikou získat, to jistě za úvahu a možná i odvážný krok stojí.

Autoři:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.