„Můj ty bože, kam já tady vůbec pojedu?“ To je otázka, která napadne každého.
Odpověď bývá překvapivá: stovka sopek, krátery a lávová pole, která zabírají tři čtvrtiny na první pohled zcela „neturistického“ ostrova, jsou naopak tím nejkrásnějším, co zde najdete.
Pokud se tedy nechcete jen povalovat na plážích, kterých je zde na devadesát, v délce skoro dvě stě kilometrů.
Dobré víno na lávě
Je to neopakovatelný pocit. Projíždíte Lanzarote od městečka Uga (směrem na Mozagu) málo vzhlednou krajinou černých a šedivých lávových útvarů. Najednou se před vámi vynoří jiná krajina. Od silnice až po úbočí hor jsou rozesety asi pět metrů široké půlkruhovité trychtýře. Máte před sebou La Geríu. Což je v překladu právě trychtýř. Na ostrově je jich téměř deset tisíc.
Skutečně je to zázrak. Navíc mimořádně fotogenický. Po sopečných erupcích z 18. století (z let 1730 až 1736) byla celá oblast spálena a zničena. Všude láva a popílek. I dnes vypadá stejně. Jenže místní zemědělci vymysleli unikátní metodu. Kousky lávy s čedičem, jež dokážou pohlcovat nepatrnou vláhu ze vzduchu, obklopily keře vinné révy.
Láva předává malými otvory život rostlině. Výsledek? Sladké hrozny a dobré víno. Pokud máte radši sladší odrůdy, můžete si je přímo u silnice koupit v takzvaných „bodegas“, vinných sklípcích. Doporučení: Víno kupujte ve sklípcích. Je tam větší výběr a na letišti stojí až o čtyřicet procent více.
Zelená hladina Golfa
Cestovní kanceláře vozí návštěvníky Lanzarote k podivuhodné laguně s nazelenalou vodou - k El Golfu. Obklopuje ji sopečný kráter, jehož okraje jsou vysoké 125 metrů. Pokud však chcete lépe vidět (a fotit) tento přírodní úkaz, jeďte na okraj přímořské vesničky stejného jména. Tam po pár minutách procházky spatříte El Golfo pěkně z výšky. Laguna je zelená kvůli zde žijícím mikroorganismům a řasám.
Jinde na světě prý nežijí. Vědci to nepotvrdili, ale někteří z nich tvrdí, že jezero je spojeno tunelem s mořem, a proto nikdy nevyschlo. Doporučení: Zajeďte si při tomto výletu i do vesničky El Golfo. Žádnou ojedinělou stavbu tam nenajdete, ale dobrých rybích restaurací je zde hned několik. Pečená mořská ryba společně se zeleninou (hodně syrové cibule a rajčat)a malými kanárskými brambůrkami vařenými ve slané vodě vás nezklamou. I když pro děti to ta pravá pochoutka nebývá.
Timanfaya: hoří země
Národní park Timanfaya je něco jako Eiffelova věž pro Paříž. Pokud jej nenavštívíte, jako byste na Lanzarote ani nebyli. Až si vystojíte určitou frontu při vjezdu, budete muset zaparkovat a přestoupit do zdejšího autobusu. Pak už vás čeká necelých 45 minut, které však při cestách na Lanzarote patří k těm nejzajímavějším. Takzvaná Ruta de los Volcánes dlouhá 14 kilometrů.
Přestože nemůžete z autobusu vystoupit a fotografujete pouze přes zavřená okna, stojí to za to. Na vrcholku se jménem Islote del Hilario si můžete ověřit, že sopky na povrchu spí, ale v podzemí dřímou. Hodíte do díry větvičku a za chvilku začne hořet. Na povrchu je zde teplota sto stupňů, v šesti metrech čtyři sta a ve třinácti metrech je to přes šest set stupňů Celsia. Doporučení: Později odpoledne se netvoří před vstupem do parku fronty aut a odpolední slunce vrhá na vulkanické kopce nejrůznější stíny a tvoří báječné barvy pro focení. Červená, žlutá, fialová, oranžová, černá. Všechny zde uvidíte.
Snění na pláži
Sopečná krajina je na Lanzarote výjimečná. To, co uvidíte dnes, navíc existovalo ve stejné podobě již po erupcích v 18. století. A jaká pohoda to na tomto ostrově musela být v roce 1970. To sem teprve začínali jezdit turisté a ten rok jich dorazilo pouhých 25 tisíc. Dnes je to více než jeden a půl milionu. Ale sopky stojí za námahu někdy ty davy přehlédnout.
|
MŮŽE SE HODIT |
 Vyhaslé sopky v národním parku Timanfaya na kanárském ostrově Lanzarote |
 Zelená hladina sopky nikdy nevysychající sopečné laguny El Golfo |
