Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Orlické poklady. Výlet na místa, která byla desítky let pod hladinou

aktualizováno 
Ta místa desítky let nikdo nespatřil. Hladina Orlické přehrady je vinou sucha až 10 metrů pod normálem. Jsou vidět dávno zatopené mlýny, domy, bunkry, jezy či elektrárny. V posledních týdnech tam jezdí davy lidí, místo se stalo vyhledávanou atrakcí, píše reportér magazínu Víkend DNES Petr Kubát.

Voraři by zajásali. Korytem Vltavy v lokalitě Orlické přehrady už zase proudí voda. Jako před 55 roky.

Za čtyři týdny z Orlíka až do Hamburku by sice vory dnes už splout nedokázaly, protože největší vltavská hráz z roku 1961 (stejně jako všechny další na řece) stále stojí na svém místě, přesto se letos v hlubinách přehradní nádrže zjevila dávno zapomenutá tisíciletá historie vorařství. Poblíž osady Rybárna u Doubravy je obzvlášť zřetelná.

Fotogalerie

V místech, kde stojíme, bývá obvykle mnohametrová hloubka. Jenže nevídaně suchý rok řece zrovna tady vrátil namísto stojatých vod přehrady zdánlivě nenávratnou dravost. „Stával tu mlýn, kterému se říkalo Nový,“ popisuje u šumícího jezu na dně vyschlé nádrže historik Prácheňského muzea Jan Kouba. „Když ho koupili Schwarzenbergové, udělali z něj elektrárnu pro svůj protivínský pivovar.“

Z vody vystoupily i jiné orlické poklady schované desítky let pod hladinou.

Vzpomínky na Podolsko

„Vidíte tu zídku? Tam byla velká kuchyně. Měli jsme tam i pekárnu, kde jsme pekli chleba a sušili ovoce.“

Orlická přehrada v číslech

  • 1942–1943: předběžný geologický průzkum u Solenic
  • 1954: přípravné stavební práce v blízkosti Zbenických Zlákovic prosinec
  • 1955: vláda schválila úvodní projekt vodního díla Orlík
  • duben 1957: betonáží žlabu pro převedení řeky začíná stavba
  • 12. září 1960: poslední plavba vorů po Vltavě
  • 29. září 1960: začíná napouštění nádrže
  • 22. května 1961: vodní dílo navštívila delegace sovětské komunistické strany v čele s Leonidem Brežněvem, doprovázel je prezident Československé republiky Antonín Novotný
  • prosinec 1961: přehrada je slavnostně uvedena do provozu
  • duben 1962: spuštěna poslední, čtvrtá turbína vodní elektrárny
  • 650: tolik budov přehrada zatopila, bylo mezi nimi 14 mlýnů, 6 pil a 4 elektrárny
  • 74: to je v metrech největší běžná hloubka vodní nádrže Orlík; těleso Orlické přehrady je největší, nejmohutnější a nejvyšší na Vltavě

Na vyhlídce u Podolského mostu stojí starší muž v kovbojském klobouku. Ukazuje na protější břeh Vltavy, kde stávala osada Podolsko. Bez váhání si vybavuje čísla domů, jejichž základy díky extrémně nízké hladině vidíme, a stejně samozřejmě přidává jména obyvatel.

Pavel Smrt v jednom z domů u Podolského mostu prožil dětství. Pamatuje časy, kdy vedle železobetonového půlkilometrového obra stál starý řetězový most – z toho je po rozebrání a přestěhování nyní Stádlecký přes Lužnici – a sloužil už jen obyvatelům Podolska.

„Já byl posledním člověkem, který po něm prošel. Ráno jsem vyrazil do školy v Temešváru a uprostřed už byl pryč jeden trám. Dělníci mi říkali, ať jdu opatrně. Odpoledne už byl rozebraný a já musel po novém mostě. Později jsem si krátil cestu přes řeku na pramici,“ vzpomíná šestašedesátiletý rodák z Podolska.

Letos sucho odhalilo zbytky jeho domu i okolních stavení, která Orlická přehrada zatopila. O pár metrů dál po proudu vystupují základy hospody, kde se promítaly filmy. A ještě o kus dál stála chata herce Richarda Záhorského. „Jezdil za ním Rudolf Hrušínský a naučil se tu chytat ryby,“ vykládá pan Smrt.

Zachovaná pevnost byla součástí někdejší povltavské obranné linie, ze střechy na souši ční bójka.
Zachovaná pevnost byla součástí někdejší povltavské obranné linie, ze střechy na souši ční bójka.

Zachovaná pevnost byla součástí někdejší povltavské obranné linie, ze střechy na souši ční bójka.

Zbourejte si dům!

Není to jen Rybárna, není to jen Podolsko. Na slavnou vorařskou historii Vltavy se dá teď docela živě vzpomínat třeba u Hladné. V téhle obvykle zatopené někdejší vorařské obci žila věhlasná rodina Husů. I oni pluli s českými rybami do Hamburku.

„Pro dopravu ryb se vázaly menší prameny o třech vorech. Na voru, zhruba 15 metrů dlouhém, byl haltýř – mohutná, z fošen sestavená nádrž 14 metrů dlouhá a necelé 4 metry široká,“ líčil před 30 lety jeden z plavců, jak se vorařům říkalo, Vojtěch Husa.

Tyhle časy jsou v nenávratnu. „Při budování Orlické přehrady tatínek nutil vlastní děti, aby samy bouraly jejich zdejší dům, a měly tak v sobě na celý život nenávist ke komunistům, kteří jim sebrali domov. Řeka pro ně byla všechno,“ říká historik Kouba.

Jez a budovy bývalé elektrárny

Jez a budovy bývalé elektrárny

Sucho odhalilo základy zbořené elektrárny a zbytky jezu.

Sucho odhalilo základy zbořené elektrárny a zbytky jezu.

Některé stavby ovšem přežily. A tak je vidět dokonale zachovalý bunkr, který byl součástí povltavské obranné linie. Nebo nedokončený most, který byl už na sklonku 30. let 20. století zakreslený v německých mapách jako hotový. A tak když Němci obsazovali Čechy, podle pamětníků museli v místě celou kolonu chtě nechtě otočit.

Pak je zde Červená nad Vltavou. Zaniklá obec je známá díky záchrannému přesunu románského kostela a železničnímu mostu, ve své době nejvyšší stavbě svého druhu v českých zemích. „Stojíme v základech Skleněného zámečku, hotýlku, kam se jezdili rekreovat pražští policisté,“ ukazuje Pavel Smrt na kamenné zídky. Po pár metrech nalézáme neporušený sklep s klenutím.

Odkrytých míst je teď na Orlické přehradě nespočet. A ještě dlouho to tak zůstane, říká Hugo Roldán, mluvčí Povodí Vltavy. „Ani déšť nezvládne vyrovnat vláhový deficit. A jakmile přestane pršet, bude hladina zase klesat.“

Autor:




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.