Patrně nejméně problémů budou mít ti, kteří se vydají na sousední Slovensko. Nejenže se bez problémů domluví, ale dokonce nemusejí mít s sebou ani cestovní pas. Ovšem pokud necestují s dětmi, které musejí být v pase zapsány.
S přísnými kontrolami se však někdy můžete setkat při vstupu do Rakouska. Je vhodné mít u sebe nejméně 300 až 500 šilinků na osobu a den, i když tato částka není stanovena zákonem.
Oproti tomu na hranicích s naším severním sousedem - Polskem - vybavení turistů hotovostí policisté většinou nekontrolují. Pokud překračujete hranice směrem do Evropské unie, je dobré požádat o razítko do pasu. Uvnitř schengenského prostoru již pak většinou po vás na hranicích mezi státy nikdo nic nechce, ale například z Belgie či Nizozemska mohou být turisté "bez razítka" při namátkové kontrole vyhoštěni. Chybí totiž důkaz, zda pobývají v zemi méně než tři měsíce, pro které není potřeba mít vízum.
Vydáte-li se individuálně do Chorvatska, je třeba počítat i s přihlašovací povinností do 24 hodin od překročení státní hranice. Při ubytování v hotelu, kempu nebo soukromí zajišťuje přihlášení ubytovatel, v ostatních případech se musí každý turista přihlásit na cizineckém oddělení policie sám. Doklad o přihlášení může být
vyžadován při odjezdu ze země.
Velkých potíží se nemusejí obávat ti, kteří plánují cestu do Velké Británie či dokonce za oceán do Spojených států. Při letištních kontrolách Britové obyčejné turisty příliš netrápí. Při vstupu do USA musejí individuální turisté sice počítat s malým "výslechem", poté však zpravidla bez problémů dostanou do pasu bílý útržek s datem, kdy musejí Spojené státy opustit.
I doprava a chování řidičů v jednotlivých zemích má svá specifika. Například ve Francii a Belgii platí prakticky absolutně přednost aut přijíždějících zprava, i když vyjíždějí ze sebeužší uličky; je tedy třeba přibrzdit na každé křižovatce. V
Nizozemsku bývají zase kamenem úrazu početní cyklisté, kterým místní motoristé také automaticky dávají přednost. Takřka v celé západní Evropě se respektuje, že přechody pro chodce slouží k tomu, aby se pěší dostali přes silnici.
Prakticky po celé Evropě, s výjimkou Německa, se platí poplatky za dálnici, a to buď formou mýtného nebo dálniční známky. Tu je potřeba mít na dálnicích v Rakousku, Maďarsku a na Slovensku, na mnohdy i poměrně vysoké mýtné se musejí připravit
ti, kdož plánují cestu po italských, francouzských, chorvatských či slovinských dálnicích.
Omezení rychlostí je v Evropě v podstatě shodné s českými pravidly silničního provozu - tedy 130 kilometrů v hodině na dálnici, na státních silnicích na 90 km v hodině a v obci maximální rychlost 50 km v hodině. Na Západě ovšem mnohem více
hlídají dodržování těchto limitů za pomoci moderní techniky a policisté pak zpravidla sice velmi korektně ale nemilosrdně vybírají pokuty.
Každá země má také omezení na množství potravin, alkoholu a cigaret, které si mohou turisté brát "pro vlastní potřebu" Například do zemí Beneluxu nesmějí turisté vůbec vozit čerstvé maso. Hovězí maso a výrobky z něj se kvůli takzvané nemoci šílených krav nesmějí vozit kupříkladu do Rakouska či do Chorvatska. Do těchto zemí není povoleno převážet přes hranice větší množství potravin, určení přiměřeného množství pro vlastní potřebu je v kompetenci celních orgánů. Do USA je individuální dovoz potravin zakázán.
 |
