Čtyři dny parádní samoty. Rakouské pohoří Gleinalpe mají Češi na dosah

Táhlé a většinou holé hřebeny pohoří Gleinalpe na jihu Rakouska jsou jen minimálně navštěvované. Vydali jsme se na čtyřdenní přechod opuštěných hor a užívali si přitom kruhových výhledů, čelili nepřízni živlů a vychutnávali nádherné západy slunce. Dopravně snadno dosažitelné pohoří může být výzvou i pro vás.
Salaše Gstattmoar Alm. To už byl cíl blízko.

Salaše Gstattmoar Alm. To už byl cíl blízko. | foto: Vít Štěpánek, pro iDNES.cz

Možná jste tudy někdy projeli cestou do Chorvatska nebo Slovinska a ani o tom nevíte. Horský masiv Gleinalpe (užívá se též název Gleinalm) je totiž proťatý více než osm kilometrů dlouhým dálničním tunelem, který automobilistům usnadňuje cestu z Linze do Grazu a dále na jih.

Jenže poměry v pohoří Gleinalpe/Gleinalm, které dalo jméno i zmíněnému tunelu, jsou na hony vzdálené uspěchané silniční dopravě. Kontrast vlastně nemůže být větší.

„Tam nahoru“ nevedou žádné lanovky ani pořádné cesty, v celém horském masivu je jen pár záchytných bodů. Nejsilnějším dojmem z přechodu Gleinalpe se tak stává samota.

Koryto s vodou u opuštěné salaše Zeissmannhütte

Pusto, prázdno. Pohled od salaše Zeissmannhütte k vrchu Rossbachkogel

Jarní květiny oživovaly putování spíše vzácně (u salaší Gstattmoar Alm).

Hory, které se nedají snadno

Pohoří Gleinalpe sice nedosahuje ani dvou tisíc metrů nadmořské výšky, přesto jej není radno podceňovat. Dostat se nahoru na hřeben znamená absolvovat dlouhý pochod z nízko ležících údolí a na závěr zase zpátky dolů. Proviant na přechod je potřeba vzít z největší části na záda a přinejmenším zkraje letní sezóny se hodí mít i spací pytel. Suma sumárum jde o přechod „natěžko“, který vyžaduje solidní kondici.

To všechno víme a proto se po vystoupení z vlaku v Knittelfeldu příliš nezdržujeme. Na úvod nás čeká průchod nepříliš zajímavým městečkem a teprve u mostu přes Mur se napojujeme na značenou trasu. Dnešní cíl se jmenuje chata Steinplanhütte (1670 m), vzdálená nějaké čtyři hodiny chůze a rovný kilometr převýšení.

Na tomto dosti dlouhém úseku míjíme jedinou obydlenou samotu jménem Sattelbauer, kde se pro jistotu ptáme na cestu. Přesto ji později dokážeme ztratit. Značení se totiž v celé délce přechodu ukazuje být dosti problematické, značky jsou zašlé a i na větších křižovatkách někdy chybí.

Tady jde do tuhého. Zpětný pohled na sedlo Kreuzsattel a vrch Lärchkogel (1 894 m.n.m).

Úsek, kde se za sílícího vichru v zalesněném svahu o sklonu bohatě přesahujícím 100 % snažíme znovu napojit na hřebenovku, patří k nejproklínanějším z celé cesty. Ale silné dojmy tím pro dnešek nekončí. Víme, že večer má přijít oblačnost se srážkami, což se asi hodinu před dosažením cíle skutečně děje. Pěšinu pokrývá poprašek sněhu, těsně před příchodem na chatu se ale dosud kompletně zalesněné okolí otevírá stejně jako šedivé mraky a večerní slunce náhle ostře osvětluje vzdálený, zasněžený masiv Koralm na jihozápadě.

Spolu s hučícím větrem, který hýbe i se statnými smrky, to vytváří wagnerovskou scénu. Chvíli téměř omámeně hledíme na mimořádné panoráma, ale pak přece jen převáží přízemnější potřeby. Například teplo v interiéru chaty, která stojí přímo na vrcholu výrazného kopce Steinplan, je více než příjemné a vůbec nevadí, že jsme tu kromě personálu úplně sami.

Snadná mezihra

Následující den má být papírově snadný a odpovídá tomu i realita. Hřebenovka mezi Steinplanem a chatou Gleinalm Schutzhaus se vlní bez zásadního převýšení a za malebným sedlem Stierkreuz se poprvé dostáváme na typický holý, oblý hřeben. Jsme v nadmořské výšce kolem 1 700 metrů, pastviny tu v létě spásá dobytek, terén je hojně porostlý nízkou klečí, borůvčím i jinými bobulemi.

Přechod Gleinalpe

1. den Knittelfeld – Steinplan: asi 5 hodin, převýšení 1100 metrů
2. den Steinplan – Gleinalm Schutzhaus: asi 6 hodin, převýšení 600 metrů
3. den Gleinalm Schutzhaus – Hochalm: asi 9 hodin, převýšení 1500 metrů
4. den Hochalm – Leoben: asi 6 hodin, převýšení 400 metrů

Tím také získáváme dobrou představu o tom, jak bude vypadat další postup. Salaš Zeismannhütte je počátkem května ještě bez hospodáře, její závětří poslouží alespoň jako zázemí pro oběd z vlastních zdrojů.

Ve strmé, zalesněné stráni spadající z vrchu Rossbachkogel, která je obrácená k severu, poprvé musíme překonávat závěje starého sněhu. To už jsme blízko chaty Gleinalm Schutzhaus, která je sice také ještě zavřená, ale sousední budova funguje jako tzv. Winterraum, tj. nouzové nocoviště. O velké nouzi se však mluvit nedá, nocležiště je vybavené komfortními palandami, dekami i kamny. Místní odbočka Alpenvereinu se o objekt vzorně stará a my tak jeho členům při zapadajícím slunci posíláme alespoň virtuální pozdravy. Jinak jsme ale lidským bytostem odvykli, tento den jsme totiž nepotkali vůbec nikoho.

Královská etapa: proti živlům

Vstáváme brzy, protože třetí den přechodu je nejnáročnější. V centrální části Gleinalpe nejsou žádné záchytné body, máme před sebou nejméně devět hodin pochodu se značným převýšením. Od chaty nejprve strmě stoupáme na vrch Speikkogel (1 988 m), druhý nejvyšší v pohoří. Zvěsti o famózním rozhledu, který je dokonale kruhový, nelhaly. Bohužel se však nemýlí ani předpověď počasí.

Sílící vítr se postupně mění v orkán, místy okořeněný ledovými přeháňkami. Dlouhé hodiny tak musíme bojovat s nepřízní živlů, která však drsnou krásu zcela opuštěné krajiny ještě více zvýrazňuje.

Po holém hřebeni vede slušná cesta bez zásadních převýšení. Ne všude je ale terén tak rovný jako zde, v okolí vrchu Polsterkogel (1 608 m).

V sedle Gleinalm Sattel stojí kostel Maria Schnee. Vedle něj chata Gleinalm Schutzhaus a ještě o kousek dál kýžený Winterraum.

Hřebenovka překonává několik hlubokých sedel a z nich cesta šplhá zase zpět vzhůru. V průsmyku Polstersattel jsme zhruba nad dálničním tunelem, triedrem dole dokonce rozpoznáváme šňůru aut. Ale silnice je tak hluboko pod námi, že sem žádný zvuk nedoléhá.

Pokračujeme tedy naším „horním patrem“ a když se cesta dlouhým klesáním po několika hodinách zase na chvíli zanoří do lesa, jsme dost rádi. Stromy nám totiž poskytují vítanou ochranu před větrem. Přicházejí ovšem jiná úskalí, především rozsáhlé polomy, které místy musíme složitě obcházet. V jednom úseku se pár centimetrů široká stezička vine tak strmým svahem, že špatně šlápnout bychom tady opravdu nechtěli.

Navečer stoupáme od samoty Almwirt (1 170 m) zpět na holý hřeben. Původním cílem je sice až chata Mugelschutzhaus, ale nakonec je všechno jinak. Kolem šesté jsme na planině u opuštěné salaše Hochalm a její krása nám učaruje natolik, že se rozhodujeme nocovat zde. Nebo si to unavené nohy sugerují? Večer nám u zurčícího pramene vody dělají společnost dva koně, o kterých nevíme, odkud se tu vzali, a oblaka ještě před západem slunce ustupují. S přicházejícím šerem se v dálce dole rozsvěcují světla Grazu a dalších sídel. Ztišený vítr přestal šumět ve stromech a najednou je kolem hrobové ticho a slyšet je jen pramen vody. Dokonalé pastorále.

Zpátky do civilizace

Návrat do údolí poslední den má být snadný a odlehčené batohy pocitu svědčí. Přesto dá poslední pořádné stoupání na vrchol Mugel (1 630 m), zabrat. Nahoře si alespoň po třech dnech dopřáváme polévku z něčeho jiného než z ešusu. Evidentně vzorně spravovaná chata působí útulně a po opravdu dlouhé době opět potkáváme lidi. Skoro máme strach, zda si po zdánlivých sto letech samoty dokážeme ještě objednat jídlo.

Z Mugelu klesá cesta do Leobenu strmě. Míjíme několik nádherných salaší, procházíme úžasnou modřínovou alejí a ačkoli únava o sobě po čtyřech dnech pachtění dává řádně vědět, téměř se nám dolů nechce. Zkoušíme mozky motivovat nějakým příjemným cílem: zmrzlina na náměstí, měkké kupé ve vlaku.

Hřebenové vyhlídky byly opravdu famózní. Na severních stráních se místy ještě drželo trochu sněhu.

Při posledním odpočinku ve zříceninách hradu Massenburg na okraji Leobenu nás ještě rozesmává krátká debata se dvěma místními dámami. Na dotaz odkud že to jdeme, odpovídáme máchnutím rukou k jihu, kde se třpytí zbytky sněhových polí na hřebeni Gleinalpe. „Cože, až tam nahoře?“ diví se.

Na úplný závěr procházíme k nádraží přes centrum Leobenu, významného průmyslového a těžebního centra. V okolí se ve velkém těžila (a zčásti stále ještě těží) železná ruda, město má velké ocelárny. Ovšem s Kladnem nebo Ostravou nemožno srovnávat ani náhodou, centrum města je perfektně upravené a až sterilně čisté a prosperující. Vedle tradičních odvětví se sem nedávno „natáhly“ špičkové technologické firmy, sídlí tu významná univerzita.

Z oken rychlíku ještě naposledy patříme na hřeben Gleinalpe, scénku za chvíli vystřídají svahy jiných alpských pohoří. Prvotní překvapení z množství jedinců homo sapiens kolem nás jsme už vstřebali a za nějakých šest hodin budeme zpět v Praze. Cestou si v duchu si přejeme, ať tichý svět Gleinalpe zůstane takový napořád.

hnědá -  Knittelfeld (start), černá - Steiplan (první nocleh), zelená -  Gleinalm Schutzhaus (druhý nocleh), modrá - salaš Hochalm (třetí nocleh), červená - Leoben (cíl)

hnědá - Knittelfeld (start), černá - Steiplan (první nocleh), zelená - Gleinalm Schutzhaus (druhý nocleh), modrá - salaš Hochalm (třetí nocleh), červená - Leoben (cíl)

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz

Může se hodit

Gleinalpe – základní údaje
Horský masiv Gleinalpe (též Gleialm), součást větší horské skupiny Lavanttalských Alp, se rozkládá ve středu rakouské spolkové země Štýrsko (Steiermark). Délka pohoří činí asi 50 kilometrů, nejvyšším bodem je vrch Lenzmoarkogel (1 991 m n. m.). K severu a východu spadají stráně Gleinalpe poměrně strmě do údolí řeky Mur. Jižní svahy, klesající do kotliny kolem Grazu, jsou pozvolnější.

Informace
www.gleinalm.at: Internetové stránky turistické oblasti Gleinalm (nekryje se přesně s horským masivem Gleinalm).
www.bergfex.at: Rozsáhlý server věnovaný vysokohorské turistice především v Alpách. Mezi popisem stovek horských túr najdete i oblast Gleialpe; užitečnou součástí jsou podrobné mapy.
www.austria.info/cz: Webové stránky o dovolené v Rakousku.

Doprava
Popsaný přechod vychází z dopravy vlakem do/z Knittelfeldu, respektive Leobenu. Obě města leží na hlavní železnici v údolí řeky Mur a jsou vlakem snadno dosažitelná z Česka. Cesta jedním směrem trvá z Prahy 6,5 hodiny, z Brna jen 4 hodiny. Typická jízdenka jedním směrem při nákupu předem na webu (www.cd.cz) stojí 662 / 386 CZK. Pokud se rozhodnete pro cestu autem, není samozřejmě problém zaparkovat v Leobenu a do Knittelfeldu dojet po kolejích.

Autor: , pro iDNES.cz

Nádraží Praha Vršovice

  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  27.3 14:07

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Vstup zakázán! Ostrovu Morgan vládnou tisícovky pokusných makaků

25. března 2024

Mohutné duby porostlé chomáči lišejníků, husté křoviny a šest úzkých písečných pláží. Morgan Island...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Poznáte země světa podle jediné fotografie?

22. března 2024

Existují místa, která jsou tak výjimečná, že se dají zařadit pouze do jedné konkrétní země. Poznáte...

Mnohem lepší než Thajsko. Kambodža vás okouzlí vstřícností i památkami

21. března 2024

Kambodža byla loni zvolena asijskou vedoucí kulturní destinací. My jsme si její návštěvu...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Nejpomalejší rychlík světa. Ledovcový Express nabízí úchvatnou jízdu

25. března 2024

Tentokrát jsme se za švýcarskými panoramaty vydali s vlaky Rhétských drah, tedy typicky červenými...

Sedadlo v třinácté řadě v letadlech nehledejte. Chybí tu i další čísla

28. března 2024

Třináctka má v Evropě pověst smolného čísla. Pokud se vám ale podařilo zasednout v letadle na...

Láska na druhé sousto. Japonská kuchyně je plná nástrah i úžasných chutí

28. března 2024

Seriál Když jede člověk do Japonska, nevezme si s sebou zásobu paštik, to se rozumí tak nějak samo sebou....

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  27.3 14:07

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Výlet do thajského ráje. Některé ostrovy tu většina Čechů ještě neobjevila

27. března 2024

Premium Když se řekne dovolená v Thajsku, většina lidí si představí ruch a vřavu největšího z ostrovů...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...