* Klikněte na mapku
Pohraniční hřeben Lužických hor navazuje na západě na České Švýcarsko, na východě na Jizerské hory a Ještědský hřbet a na jihu přechází v České Středohoří. To je zřejmě také důvod, proč jsou Lužické hory, obklopené známými rekreačními oblastmi, poněkud opomíjené.
Pokud se vám zdá pěší přechod hor zdlouhavý, můžete se na cestu vybavit horským kolem.
Mohutnější než Panská skála
Začínáme přesně na pomezí Lužických hor a národního parku České Švýcarsko, v osadě Studený. Prochází tudy červená turistická značka, která nás po hodinovém stoupání smíšeným lesem přivede na 736 metrů vysoký vrchol hory Studenec.
Odtud se otevírají panoramatické rozhledy na západní část hor a najdeme tu také unikátní kamenná pole na jižních svazích hory. Dříve tu musel být rozhled ještě hezčí. Svědčí o tom ruiny kovové rozhledny z roku 1888.
Příjemný sestup nás přivede do Sedla pod Studencem a zakrátko k odbočce na Zlatý vrch. Za přibližně desetiminutovou odbočku budeme bohatě odměněni pohledem na třicetimetrovou stěnu bývalého lomu na čedičové sloupy. Zlatý vrch tak trochu připomíná mnohem známější Panskou skálu, svou mohutností ji však bezesporu převyšuje. Zdejší dokonalé a až šest metrů dlouhé čedičové sloupy se prý v minulosti dokonce používaly ke stavbě mořských hrází v Nizozemí.
Bývalý lom na Zlatém vrchu
VÍCE FOTEK Z LUŽICKÝCH HOR SI PROHLÉDNĚTE ZDE
| Muzeum Čs. opevnění 1935–1938 Křížový Buk otevřeno úterý - neděle 9.00 – 17.00 tel.: 606 719 693 - Bedřich Hamák |
Nejzachovalejší zřícenina Lužických hor
Cesta lesem po červené značce nás posléze přivede k rozcestí Křížový buk, kde v roubené klasicistní myslivně najdeme sezónní občerstvení a malé muzeum pohraničního opevnění. Jeho tvůrce, pan Bedřich Hamák, nás zde ochotně zasvětí do tajů výstavby pohraničních opevnění, kolem kterých ostatně vede naše další cesta.
Lesní asfaltka ideální pro kolo sice není na chůzi tak příjemná jako měkké pěšinky, ale už po pár kilometrech se změní na hliněnou cestu k železniční křižovatce v Jedlové. Tady se můžeme občerstvit v nádražní restauraci – čeká nás totiž výstup do sedla pod horou Jedlová. Jen na tomto úseku nakrátko opustíme červenou značku a sledujeme zelené značení. Kdo má dost sil, může si ze sedla "odskočit" na její vrchol s rozhlednou a hostincem.
Hrad Tolštejn, ke kterému nás přivede opět červená značka, je nejlépe zachovanou hradní zříceninou v Lužických horách. Stojí na výrazném znělcovém skalním suku ve výšce 670 metrů a tvoří charakteristickou krajinnou dominantu. Z vrcholových skalisek, přístupných po železném schodišti se zábradlím, se otevírá pěkný výhled na okolní vrcholy Lužických hor a do údolí na Jiřetín, Horní a Dolní Podluží a Varnsdorf, za nimiž na obzoru můžeme spatřit vrchy Šluknovské pahorkatiny a Lužice.
Suťová pole na Studenci
Na nejvyšší horu
Na hradě se můžeme občerstvit v restauraci a zahájit sestup po červené do osady Lesné. Na svazích nad údolím Lesenského potoka se dochovalo několik lidových roubených chalup z 1. poloviny 19. století, z téže doby pocházející zájezdní hostince dnes většinou slouží jako penziony. Zde můžeme strávit první noc přechodu nebo (máme-li ještě dost sil a času) pokračovat k nejvyššímu vrcholu Lužických hor.
Strmé stoupání od Lesenského potoka naštěstí po kilometru ztratí na síle a přivede nás na tzv. Čertovu pláň s hlubokými a zachovalými horskými smrčinami. Zanedlouho narazíme na státní patníky s německými nápisy a po pohodové rovince šlapeme ke špičce hory Luž.
Vlastní výstup na vrchol vede po strmé stezce, avšak kvůli nádhernému kruhovému výhledu se ta trocha potu vyplatí. Dolů už to koneckonců půjde samo a hned pod vrcholem najdeme několik restaurací a možností ubytování.
Pohled z německé strany na Hvozd
Odbočka do německého ráje
Zajímavou alternativou může být pokračování pochodu po německém území. Červená značka nás dovede k hraničnímu přechodu Dolní Světlá – Waltersdorf, odkud pokračujeme po značené stezce k horolezci využívané skalní věži Falkenstein. To už vstupujeme do rezervace Jonsdorfer Felsenstadt – pískovcového skalního města, tak trochu v malém připomínajícího náš Český ráj. Kromě několika pěkných vyhlídek do Podluží a na vrchol Luže tu najdeme také jakousi miniaturní podobu našich varhan u Kamenického Šenova.
Před námi se zvedá poslední, zato výrazný kopec Lužických hor na naší trase, 750 metrů vysoký hvozd. Na vrcholu tohoto znělcového hřbetu najdeme kamennou rozhlednu a turistickou chatu s restaurací – obě leží na německém území.
Vyhlídková terasa s dalekohledem u restaurace je sice přístupná i z české strany, ovšem k nejbližšímu hraničnímu přechodu Petrovice - Lückendorf to máme ještě nějakých pět kilometrů.
V Petrovicích můžeme sednout na autobus nebo dojít pěšky posledních asi pět kilometrů na vlak do Jablonného v Podještědí, kde náš přechod Lužických hor končí.
Pískovcové skály v německé rezervaci Jonsdorfer Felsenstadt
|
Může se hodit UNIKÁTNÍ PŘÍRODA LUŽICKÝCH HOR Zjara můžeme na některých loukách vidět prvosenku vyvýšenou, vlhká místa osidluje bledule jarní, kozlík dvoudomý a lékařský, vachta trojlistá, všivec mokřadní, sítina rozkladitá a různé druhy ostřic. Na některých místech přetrvaly tzv. orchidejové louky s hojným prstnatcem májovým a listenatým, které vzácně doprovází bradáček vejčitý, vemeník dvoulistý, vstavač mužský a kruštík bahenní. Zajímavý je výskyt glaciálních reliktů hvězdnice alpské a kapradinky skalní, jejíž výskyt však nebyl v posledních letech potvrzen. Ojediněle se vyskytuje také rojovník bahenní a rosnatka okrouhlolistá. Zdroj: www.luzicke-hory.cz
Penzion Jedlová, Jedlová 3, 407 56 Jiřetín pod Jedlovou, tel. 412 349 621
|
