"Autor by toužil po tom, aby se v Praze jezdilo jako ve Vídni, totiž na chodníkových stezkách. Zapomíná však na to, že významná část Prahy vznikla buď na půdorysu středověkého města nebo podle regulačních plánů, které jednoduše nepočítaly se současnou intenzitou automobilového provozu a už vůbec ne s cyklisty. Jinými slovy, zejména šířka většiny chodníků neumožňuje, aby se zde mohli ještě objevit cyklisté.
Příčí se mi představa vyslat cyklisty mezi chodce, protože chodník má sloužit zejména k bezpečné chůzi. Navíc, a to je i na záběrech pana Štěpánka v přiloženém videu jasně patrné, chodník dále zužují lampy veřejného osvětlení nebo dopravní značky. Skutečně by autor chtěl vyslat dopravního cyklistu do tohoto slalomu mezi překážkami, kde se bude potkávat s dětmi, důchodci, osobami vycházejícími z domů... a kde prakticky na každém křížení s boční ulicí bude sesedat a rozhlížet se, jestli může bezpečně přejet podél přechodu?
3. října 2012 |
Alternativou samozřejmě je naprostá přestavba veřejného prostoru ulic tak, aby dopravní značky nebo osvětlení byly umístěny na budovách, čímž by odpadla potřeba stavět na chodník nejrůznější sloupky a další bariéry. Dovedu si představit, že k této přestavbě časem dojde. Nyní například v Praze 10 připravujeme rekonstrukci ulice Moskevská a jednou z našich priorit je právě radikální omezení překážek ve veřejném prostoru. Taková opatření však nestojí stokoruny ani tisíce, ale miliony. Smysl má také rozšiřovat dopravně zklidněné zóny TEMPO 30, kde díky pomalejší jízdě automobilů je i pohyb cyklistů bezpečnější.
Pro trasu A23 v oblasti Záběhlic již existuje projekt, který ji má významným způsobem vylepšit. Politici a úředníci samozřejmě vidí problémy v cyklodopravě, ale ne vždy mohou uskutečnit zdánlivě ideální představy cyklistů toužících po jízdě na oddělených stezkách. Na řadě míst oficiálnímu vedení trasy ve zklidněné oblasti (tj. oficiálně financované trasy se stavebním povolením a kolaudací) brání vlastnické vztahy. To je třeba případ oblasti Slatin, přes které by šlo křižovatku pod Bohdalcem bez problémů objet. Slatiny však jsou zasaženy restitučním problémem, kde na řadě míst potřebné pozemky vlastní desítky lidí převážně v hluboce důchodovém věku. Získat souhlas všech k vedení oficiální trasy je prakticky nemožné. Jinde jsou zase majiteli pozemků různé státní organizace, se kterými je bídná komunikace, někde jde dokonce ještě o majetek socialistických státních podniků v likvidaci.
ČTĚTE |
Každý cyklista (stejně jako každý řidič) si musí být vědom svých schopností. Kdo je smělý dopravní jezdec se zkušenostmi v městském provozu, tomu cyklopruhy mezi auty a chodníkem nevadí. Rodina s dětmi však na křižovatku Bohdalecká x Záběhlická nepatří. Cyklista není nucen jet po červeném cyklopruhu společně auty - tak jako motorista nemusí při cestě do Brna nutně použít dálnici D1. Na webu http://mapa.prahounakole.cz si lze najít neznačené doporučené trasy, které nejsou do mapy umístěné cykloteoretiky, ale cyklisty z praxe."
Reakce autora článku a stálého spolupracovníka iDNES.cz Víta Štěpánka
Snahou série článků na téma nebezpečná cyklomísta v Praze bylo poukázat na typově špatná řešení cyklodopravy v Praze. Trváme na názoru, že vedení cyklopruhu při okraji vozovky – místy mezi vozovkou a zastávkou autobusu apod. – je vzhledem k bezpečnosti špatné řešení a jsme přesvědčeni, že pokud se k tomuto řešení přistoupilo (třeba z důvodu omezeného rozpočtu), bývalo by bylo lepší nevyznačovat nic. Ještě horší je cyklopruh bez avíza ukončit před křižovatkou, jako se to děje na inkriminovaném místě.
Jsme si vědomi toho, že ne všude je řešení typu "cyklopruh na chodník" možné. Tam, kde to možné je, tak musí být každopádně oddělený prostor pro chodce a cyklisty, tedy barevně. Praxe známá z mnoha měst západní Evropy. Pak "slalom mezi překážkami a chodci", který zmiňujete, nehrozí.
Váš argument o historickém jádru, regulačních plánech a vytváření organismu města v dobách, kdy se s cyklisty samozřejmě nepočítalo, ale musíme odmítnout. Vídeň, Amsterdam, Mnichov či Kodaň a desítky dalších, též historických měst, na tom nejsou jinak, a přesto je tam cyklodoprava vyřešena mnohem lépe než v Praze.
K Vašemu poslednímu odstavci, kde uvádíte, že "cyklista není nucen jet po červeném cyklopruhu...": zákon č. 361/2000 (tzv. silniční zákon) v paragrafu č. 57 tuto povinnost bohužel nařizuje. Doslova se v něm praví, že "... je-li zřízen jízdní pruh pro cyklisty... je cyklista POVINEN ho použít". I z tohoto pohledu, tedy právního, je řešení křižovatky v Záběhlicích nedokonalé.
Závěrem Vás chceme ujistit, že předmětný díl seriálu o cyklodopravě v Praze nebyl zaměřen cíleně proti vaší městské části. Podobných míst se v Praze bohužel najde víc než dost. Budeme rádi, když náš seriál přispěje k odstranění či nápravě problémových míst.
