Široká třída Paseo del Prado nenabízí návštěvníkům metropole poklady pouze v jediné z mnoha mohutných budov, které ji lemují. Naproti se totiž nachází ještě Palacio de Vilahermosa, v němž sídlí Muzeum Thyssen-Bornemisza. Od svého souseda se liší především tím, že je soukromé. Jde o uměleckou sbírku průmyslnické rodiny, jejíž středověká, renesanční a barokní část je k vidění v klášteře Pedralbes v Barceloně. V madridské expozici pak - na rozdíl od Prada - najdou vyznavači výtvarného umění i díla posledních dvou století.
Také na tuto galerii je třeba vyhradit si dost času, aby se putování mezi skvosty neproměnilo v úprk, během nějž lze minout například tajemné portréty Halsovy, Schieleho snové město, impresionistické louky či kubistická zátiší. Leckomu tato sbírka zprostředkuje první setkání s americkým malířstvím minulého století, které je sice jiné než evropské, nikoli však méně zajímavé.
Pokud se do Madridu vydáte ještě do poloviny října, čeká vás ve zdejší výstavní síni lahůdka: přehlídka životního díla Paula Kleea (1879-1940), německého malíře a teoretika, který svou nevšední tvorbou i myšlenkami výrazně poznamenal umění doby, v níž žil.
Tomu, kdo si chce v klidu utřídit umělecké dojmy, stačí udělat pár kroků, aby se ocitl v ráji. Respektive v Královské botanické zahradě. Nenápadný vchod do ní je totiž od vstupu do Prada vzdálen sotva třicet metrů.
Ačkoli od rušného bulváru ji odděluje jen cihlová zeď, za jediný hluk tu mohou ptáci. Za svůj azyl vděčí Ferdinandovi VI., který dal příkaz k vytvoření botanické zahrady roku 1755. Vzhledem k četným exotickým výletům, jež tehdy vojáci, námořníci, zrovna tak jako obchodníci Jeho Veličenstva podnikali, tu rostlin z celého světa utěšeně přibývalo. V roce 1886 ovšem cyklon 564 z těch nejvzácnějších stromů zničil.
Dnes k zeleni nerozlučně patří i řada fontán a soch (a také dokonalé sociální zázemí) spojených upravenými cestičkami krytými stromovím. Mnozí laici zde obdivují nejen zelené posly dálek, ale i ty záhony, u nichž cedule hlásá: "Pozor, tyto rostliny nejsou určeny ke konzumaci." Bližší ohledání přinese překvapení: tvarově i barevně zajímavé exponáty nejsou ničím jiným než různobarevnými rajčaty, obří pažitkou či kedlubnou, ba dokonce bramborami, které se v té velké konkurenci nezdají až tak obyčejné.
Jen turista, který už někdy absolvoval celodenní pochod po chodnících, muzeích a galeriích, ví, jak sladce pak chutná měkký písek pod nohama, trávník, do něhož se lze natáhnout. To vše poskytne znavenému poutníkovi Parque de el Retiro, vzdálený od Prada pět minut chůze. Zásluhu na jeho zrodu má pro změnu Filip IV., který si jej v roce 1635 nechal vybudovat jako součást svého paláce. Nebyl žádný troškař: na rozloze 120 hektarů bylo vysázeno na 15 000 stromů. K atrakcím náleží jezírko, po němž se můžete svézt buď výletní motorovou lodí nebo po něm veslovat na lodičce, přičemž kulisou bude bělostné monumentální sousoší, podobné tomu, jaké zdobí Městský park v Barceloně. Na břehu druhého jezírka zase stojí historicky cenný Skleněný pavilon, jehož rekonstrukce se právě chýlí ke konci. V největším madridském parku nechybějí samozřejmě zahradní kavárny a restaurace, ba ani sportovní koutky, kde je možné si na dřevěném nářadí protáhnout tělo, čehož Madriďané bohatě využívají. Mnozí sem zřejmě míří také proto, aby se dozvěděli, co je čeká a nemine: jinak by tu sotva posedávalo tolik žen, které k provozování své živnosti potřebují skleněnou kouli nebo vaši ruku.
JAK SE TAM DOSTAT, KDY JE OTEVŘENO, VSTUPNÉ:
Do Muzea Thyssen-Bornemisza je nejblíže od stanice metra Banco de Espaňa (červená linka). Otvírací doba: pondělí zavřeno, úterý-neděle 10-19 hodin. Vstup: dospělí 600 peset, důchodci a studenti (po předložení průkazu) 350 peset, děti do 12 let zdarma. Královská botanická zahrada je otevřena denně od 10 hodin, v létě do 21, v zimě do 18 hodin. Vstupné: dospělí 200 peset, studenti s průkazem 100 peset. Do Parque de el Retiro se dostanete ze všech jeho stran, metrem pak nejlépe ze stanice Retiro.
Také na tuto galerii je třeba vyhradit si dost času, aby se putování mezi skvosty neproměnilo v úprk, během nějž lze minout například tajemné portréty Halsovy, Schieleho snové město, impresionistické louky či kubistická zátiší. Leckomu tato sbírka zprostředkuje první setkání s americkým malířstvím minulého století, které je sice jiné než evropské, nikoli však méně zajímavé.
Pokud se do Madridu vydáte ještě do poloviny října, čeká vás ve zdejší výstavní síni lahůdka: přehlídka životního díla Paula Kleea (1879-1940), německého malíře a teoretika, který svou nevšední tvorbou i myšlenkami výrazně poznamenal umění doby, v níž žil.
Tomu, kdo si chce v klidu utřídit umělecké dojmy, stačí udělat pár kroků, aby se ocitl v ráji. Respektive v Královské botanické zahradě. Nenápadný vchod do ní je totiž od vstupu do Prada vzdálen sotva třicet metrů.
Ačkoli od rušného bulváru ji odděluje jen cihlová zeď, za jediný hluk tu mohou ptáci. Za svůj azyl vděčí Ferdinandovi VI., který dal příkaz k vytvoření botanické zahrady roku 1755. Vzhledem k četným exotickým výletům, jež tehdy vojáci, námořníci, zrovna tak jako obchodníci Jeho Veličenstva podnikali, tu rostlin z celého světa utěšeně přibývalo. V roce 1886 ovšem cyklon 564 z těch nejvzácnějších stromů zničil.
Dnes k zeleni nerozlučně patří i řada fontán a soch (a také dokonalé sociální zázemí) spojených upravenými cestičkami krytými stromovím. Mnozí laici zde obdivují nejen zelené posly dálek, ale i ty záhony, u nichž cedule hlásá: "Pozor, tyto rostliny nejsou určeny ke konzumaci." Bližší ohledání přinese překvapení: tvarově i barevně zajímavé exponáty nejsou ničím jiným než různobarevnými rajčaty, obří pažitkou či kedlubnou, ba dokonce bramborami, které se v té velké konkurenci nezdají až tak obyčejné.
Jen turista, který už někdy absolvoval celodenní pochod po chodnících, muzeích a galeriích, ví, jak sladce pak chutná měkký písek pod nohama, trávník, do něhož se lze natáhnout. To vše poskytne znavenému poutníkovi Parque de el Retiro, vzdálený od Prada pět minut chůze. Zásluhu na jeho zrodu má pro změnu Filip IV., který si jej v roce 1635 nechal vybudovat jako součást svého paláce. Nebyl žádný troškař: na rozloze 120 hektarů bylo vysázeno na 15 000 stromů. K atrakcím náleží jezírko, po němž se můžete svézt buď výletní motorovou lodí nebo po něm veslovat na lodičce, přičemž kulisou bude bělostné monumentální sousoší, podobné tomu, jaké zdobí Městský park v Barceloně. Na břehu druhého jezírka zase stojí historicky cenný Skleněný pavilon, jehož rekonstrukce se právě chýlí ke konci. V největším madridském parku nechybějí samozřejmě zahradní kavárny a restaurace, ba ani sportovní koutky, kde je možné si na dřevěném nářadí protáhnout tělo, čehož Madriďané bohatě využívají. Mnozí sem zřejmě míří také proto, aby se dozvěděli, co je čeká a nemine: jinak by tu sotva posedávalo tolik žen, které k provozování své živnosti potřebují skleněnou kouli nebo vaši ruku.
JAK SE TAM DOSTAT, KDY JE OTEVŘENO, VSTUPNÉ:
Do Muzea Thyssen-Bornemisza je nejblíže od stanice metra Banco de Espaňa (červená linka). Otvírací doba: pondělí zavřeno, úterý-neděle 10-19 hodin. Vstup: dospělí 600 peset, důchodci a studenti (po předložení průkazu) 350 peset, děti do 12 let zdarma. Královská botanická zahrada je otevřena denně od 10 hodin, v létě do 21, v zimě do 18 hodin. Vstupné: dospělí 200 peset, studenti s průkazem 100 peset. Do Parque de el Retiro se dostanete ze všech jeho stran, metrem pak nejlépe ze stanice Retiro.
 Největší madridský park - Parque de la Retiro |
