Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Pozůstatek pekla na Lanzarote

aktualizováno 
Desetiletý Oskar z německého Hamburku pokládá společně se svými rodiči několik stébel suché trávy do praskliny v zemi. Po deseti až patnácti vteřinách se tráva sama vznítí a prudce hoří.

O několik metrů dál sledují další turisté průvodce,který do úzké trubky zapuštěné do země nalévá skleničku vody. Ta se po chvilce z útrob matky Země vrací v podobě horké páry. Pak lidé nevěřícně osahávají půdu pod nohama. Je skutečně horká. Kdyby pronikli jenom několik centimetrů pod zem, tak by určitě museli vyhledat lékaře: teplota tam dosahuje 100 stupňů a v deseti metrech dokonce 600 až 650 stupňů. Tu měl provozovat nejprve ve Fauresmithu (Oranžsko) a pak právě v Kimberley. Holuba s Rhodesem spojoval zájem o cestu napříč africkým kontinentem. Zatímco Holub chtěl kontinent projít z Kimberley do Alexandrie v Egyptě, Rhodes jej chtěl propojit železnicí z některého velkého města na jihu až do Egypta. Ani jednomu se sen nesplnil. Emil Holub podnikl z Kimberley tři expedice do vnitrozemí. Na první z nich (1873-74) procestoval západní oblasti Transvaalu a část Bečuánska (dnešní Botswana) a sbíral přírodniny. Na druhé cestě prošel územím jižních bečuánských kmenů až do Šošongu, kde byl dobře přijat vládcem Kwenů Sekhomou a vrátil se s bohatými sbírkami přes západní transvaal do Dutoitspanu. Nejvýznamnější byla jeho třetí cesta od března 1875 do listopadu 1876), na níž navštívil střední tok Zambezi, pobýval u Viktoriiných vodopádů a dostal se do Sešeke, hlavního města vládce Barotského stá tu, Sepopa, který mu povolil cestovat po celém území. Onemocnění mu zabránilo proniknout dále do vnitrozemí. Doplnil proto své sbírky a přibližně stejnou cestou se vrátil do Kimberley, přičemž ještě zkoumal území pramenů Limpopo. Pak chtěl Holub Afriku opustit, ale neměl dostatek peněz a zůstal tu ještě další dva roky. Do Rakouska-Uherska se dostal teprve roku 1879 - s neobyčejně bohatými sbírkami přírodovědného a etnografického materiálu, mezi nimi i se stovkami otisků skalních kreseb, které jako první správně připsal Sanům (Křovákům). Paradoxně jej uznávali po celé Evropě, doma ale často narážel na nepochopení i posměšky. V prosinci 1883 se na jih Afriky vrátil. Tentokrát připlul se svou osmnáctiletou manželkou. Dostali se až na území Mašukulumbů, divokého, krutého černošského kmene. Výprava byla napadena a musela se dát na ústup. Při tom přišel o všechny sbírky a většinu zásob a také onemocněl. Domy a ulice Kimberley se pro něj staly vysvobozením - z někdejšího zlatokopeckého tábora se totiž mezitím stalo skutečné město. Poměrně plastickou představu, jak vypadalo si můžeme s trochou fantazie udělat dodnes. První, co člověka přiláká, je zvuk břinkavé hudby a nezaměnitelný hospodský halas. Dřevěný dům má otevřené dveře. Za pultem stojí barman a nalévá pivo do elegantních sklenic. Kromě figuríny tu někdejší slávu připomínají už jen zvuky linoucí se ze skrytých reproduktorů. O kus dál je kostel, pak obchod s kvalitní vodou sycenou kysličníkem uhličitým. Peníze za diamanty ale mohli prospektoři využít i jinak než jen prolít hrdlem. Například v pánském krejčovství. Nebo v prodejně všeho, co potřebuje člověk k hygieně i odpočinku - vedle holicích krémů a past na zuby jsou tu vyrovnány krabice s luxusnmi doutníky a cigaretami, nechybějí tabatěrky, ale ani hodinky, kompas, pouzdro na mapy. Stačilo zaplatit a mohli jste vyrazit přímo do divočiny. V další ulici je srdce starého Kimberley. Kancelář. V ní dva úředníci zapisují nálezy,váží diamanty a vyplácejí šťastlivce, kteří je sem přinesli. Vedle je velký obchod s domácími prospektorskými potřebami. Pečlivě udržované domy,do nichž zvědavci mohou bez problémů vstoupit a třeba hodiny si prohlížet vybavení a zboží, ovšem skrývají i jiná překvapení. Čítárnu s obrovskými knihami svázanými ročníky londýnských Timesů, lékařskou ordinaci i s ochotnou sestrou a všemožnými, dnes obavy vzbuzujícími nástroji. A pak, protože v Kimberley bylo pamatováno na všechno, pohřební ústav a přilehlou výrobu rakví. Diamanty se tu těží dodnes, expozice v diamantovém skanzenu na to rovněž nezapomíná, většina areálu však připomíná doby, kdy se město stalo diamantovou metropolí - i díky dobrodružné literatuře. Pštros, který ve verneovce Hvězda jihu spolkl diamant a zavinil tak nespravedlivé obvinění jistého počestného muže, totiž běhal právě v okolí Kimberley. Těžba ve Velké jámě byla ukončena v roce 1914. Tehdy byla hluboká 800, metrů, z nichž dnes zbylo nezatopených jen 150. Vytěžilo se z ní 28 milionů tun země a kamení a také, což je mnohem podstatnější, tři tuny diamantů. Ty ve skanzenu také najdete. Pěkně za sklem.

* * *
Může se hodit

JAK SE TAM DOSTAT: Do Kimberley se lze dostat letecky z Johannesburgu a Kapského Města. Jízda autobusem z Johannesburgu zabere osm a půl hodiny a vyjde na 150 randů. Z Kapského Města sem jede autobus deset a půl hodiny za 130 randů. O něco levnější je doprava minibusy.Nejideálnější je samozřejmě osobní automobil - zvláště proto, že se vyplatí navštívit i severozápadně ležící národní park Kalahari Gemsbok. Při jarní návštěvě stojí za výlet i oblast Namaqualand, která nabízí nejlepší květinovou show na světě. Muzeum diamantů v Kimberley je otevřeno denně 8 do 18 hodin. Vstupné stojí 15 randů.

Autor:




Nejčtenější

Panorama Nepomuku s neodmyslitelnou kulisou Zelené hory.
Krajinou Černých baronů a milované historie. Cyklotoulky okolím Nepomuku

Zvlněná a přátelská krajina luk, polí a remízků v okolí Nepomuku byla osídlená generacemi předků, jejichž dávné působení můžeme pocítit v drobných i...  celý článek

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Zboží s tematikou zatmění 2017
Reportáž: Zatmění slunce vyhnalo Američany na venkov. Přípravu nepodcenili

Jackson, USA (od zvláštního reportéra Technet.cz) Zatmění slunce je astronomická událost, která je (na rozdíl třeba od průletu komety) srozumitelná úplně každému. Američané se už nemohou dočkat, především pak...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Karambol v Chorvatsku? Nehodu nechte zapsat a pokutám se nebraňte

Zkazila vám dovolenou v Chorvatsku bouračka? Zkuste nepanikařit a nezapomeňte na záznam o dopravní nehodě. A hlavně zavolejte tamní policii - stačí vyťukat...  celý článek

Další z rubriky

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

Lidé procházejí kolem protituristického graffiti v historickém centru...
V Evropě se zvedá odpor proti turistům. Je jich moc, zlobí se místní

Protesty v Benátkách a Barceloně, zvláštní opatření v Římě a Dubrovníku. V nejpopulárnějších turistických destinacích Evropy se šíří protituristické nálady....  celý článek

(Ilustrační snímek)
Jak létají Češi. Letenka za 300 tisíc a cesty kolem světa

Kolik jste ochotni zaplatit za letenku na vysněnou dovolenou či pracovní cestu? Český rekord za poslední půlrok drží letenka za bezmála tři sta tisíc korun....  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.