Používání počítačů v Číně ohrožuje tradiční písmo

Když Li Jü vezme do ruky pero, zjistí, že si stále častěji nemůže vzpomenout, jak napsat čínské znaky, které se naučil jako dítě. "Jsou některé znaky, které neumím napsat perem, ale když se posadím k počítači, tak je napsat mohu," říká Li, 23letý učitel počítačové techniky. Píše o tom The New York Times. Li začal používat počítač s čínskými znaky před více než šesti lety a od té doby se mu ruční psaní znaků vytrácí z paměti. Podle svých slov nyní píše asi 95 procent všech textů na počítači. "Bez pera se mohu obejít celý měsíc," tvrdí Li.

Používání počítače pro psaní textů v čínštině je sice zatím rozšířeno jen málo, představuje však trvalou a rostoucí hrozbu pro ruční psaní znaků. Mnoho Číňanů se domnívá, že tento vývoj by mohl ohrozit psaný jazyk. "Je to kulturní ztráta," soudí Liův kolega Jie C'. "Dávno předtím jsme všichni psali mnohem lépe."
Li však sentimentalitu odmítá. "Ničeho nelituji. Toto je přirozený trend společenského vývoje. Ruce používáme méně, ale mozek tím více."

Mnoho lidí považuje jazyk a gramotnost za nerozlučně spjaté s člověkem. Psaní znaků má pro Číňany navíc kulturní význam: v dějinách země hrálo důležitou roli jako symbol rozdělení i sjednocení. Psaný jazyk sloužil k překlenutí stovek dialektů
mluvené čínštiny, ale zároveň vyjadřoval politické rozdíly, což dokazují odlišné systémy písma používané na Tchaj-wanu (tradiční) a v Číně (zjednodušený systém).

Rukopis se často používal rovněž k hodnocení charakteru autora. Postupné narušovaní znalosti psaní je v současné době častým tématem rozhovorů, vtipů, ale i uvědomování si sebe sama v Číně i na Tchaj-wanu. Znaky zatím neupadly do úplného zapomnění, avšak pisatel se často potřebuje poradit se slovníkem nebo s přítelem, nebo jeho paměť pracuje metodou pokusů a omylů.

Číňané tvrdí, že v posledních pěti letech je neschopnost vybavit si znaky stále častější a stále nepříjemnější. Čínský výraz "mít něco na jazyku" se dokonce překládá jako "zapomínat znaky po uchopení pera". Mnoho lidí má ovšem k jazyku pragmatický přístup. "Úlohou jazyka je komunikace," prohlašuje poradce Čuo
Li-wej, který prý nepsal bez pomoci počítače už několik let. Svůj laptop proto nosí všude s sebou.

Řadu problémů způsobuje to, že složitý čínský jazyk je nucen přizpůsobovat se standardní klávesnici s latinkou. "Problematika čínských znaků je nesmírně spletitá, více než u jiných jazyků nebo písem," vysvětluje Brendan Weekes z univerzity v britském Kentu, který se zabývá výzkumem čínských znaků.

Psaní na počítači vyžaduje, aby čínský uživatel znal jednotlivé znaky, ale nemusí je umět napsat ručně. Více než 97 procent uživatelů v Číně píše znaky foneticky podle přepisu z jazyka pchin-jin (pinyin), který je založen na latinské abecedě. Software pak nabídne volbu znaků vyhovujících výslovnosti, nebo automaticky zvolí znaky, které má uživatel na mysli, podle obsahu.

Mluvená čínština je jazykem se složitou intonací. Napsané slovo "ma" proto nabídne například 17 různých významů od koně až po matku. Přestože systém psaní v jazyce pchin-jin vyžaduje čas a námahu, je oblíbený, protože je méně náročný na zapamatování. Ostatní systémy představují větší množství učení, ale na druhou
stranu jsou rychlejší.